Článek
Ordovická rybka, která plavala na počátku všeho
Ne, nevypadá jako predátor, ani jím v žádném případě nebyla. Při pohledu na ni by se člověk spíše usmíval a zkoumal ji, jak vypadala. Možná by na někoho působila až komickým dojmem. Otevřená ústa, kde nevidíte žádné zuby, oči po stranách a ladné plavání ve vodě. Žádné tesáky, ani rychlý útok a už vůbec ne žádná krev kolem. Svět této rybky byl něčím úplně jiným. Byl to svět klidného zrození podmořských obyvatel, ze kterých se později vyvinuli mořští ďáblové.
Tento tvor jménem Arandaspis žil zhruba 470 milionů let dozadu v době středního ordoviku. V té době nevládli světu dinosauři, ani suchozemští obratlovci. Většina života se soustředila na oceány, kontinenty byly hodně zaplavené a mezi nimi byly obrovské vodny plochy, kde se rozvíjel podmořský život. S nadsázkou by se dalo říct, že by si člověk připadal trochu jako ve filmu Avatar: The Way of Water. Stejně jako ve filmu i tehdy v ordoviku existovaly pod mořskou hladinou nádherné formy života, které měly k dispozici teplou vodu, žily v mělčině, na nedostatek světla si rozhodně nemohly stěžovat a žilo zde spoustu bezobratlých.
V ordovickém světě bujel nádherný život. Žili tu trilobiti, ramenonožci, měkkýši, ostnokožci a jednoduché formy hlavonožců. Voda okolo byla celkem čistá, svůj rozkvět zde měl i plankton. A tady mezi těmi všemi tvory si proplouval Arandaspis.
Ilustrační obrázek
V ordoviku vypadalo moře jako podmořská džungle. Mimo ramenonožce a mechovky tu žili také ostnokožci, kteří filtrovali vodu. Kromě nich si tu přišli na své i trilobiti, kteří byli všude, kam by člověk jen pohlédl. Někteří plavali, i když byli spíš specialisté na lezení nebo vznášení se ve vodě, jiní se zahrabávali do dna. Svým způsobem by se dalo říct, že byli prvními drobnějšími predátory. Akorát bez čelistí. Většími predátory už poté byli jen hlavonožci, kteří používali chapadla a zobák k ulovení kořisti.
Stavební kámen obratlovců v malé rybě
Dobře, úplně malá nebyla. Měřila až 15 cm, tělo mělo zaoblenou přední část, zadní část byla zúžena a na konci tvarovaná do jakési špičky, která připomínala kapku. Ve vodě se pohybovala pomalu. Na přední části těla disponovala silným, kostěným pancířem, který tvořily kostní destičky. Tento pancíř chránil hlavu a přední část trupu. Zadní část těla byla pružnější, hýbala zbytkem tělem, pokrývaly ji jen šupiny. V přední části, kde byla hlava, nebyly žádné zuby, žádná čelist, pouze ústa, která nasávala potravu a oči po stranách.
Nebyl to žádný lovec, ale sběrač potravy. Neprováděl žádné rychlé výpady na kořist, spíše se při plavání jemně vlnil a pohyboval se po dně, kde filtroval potravu. Tu jeho tvořil plankton, bakterie, miniaturní řasy, drobné larvy a další mikroorganismy. Postačilo mu, aby plaval nad dnem, kde nasával do úst vodu, ze které se potrava zachytila na žebrech a byla spolknuta.
Přestože byl filtrátor a nikomu nestál v cestě, že by ho ohrožoval, našlo se několik podmořských obyvatel, kteří mu jeho život úplně neulehčili. Pověstným trnem v oku byl jiným bezčelistnatým obratlovcům a ostracodermům (štítnatcům). I když měl na sobě ochranu v podobě pancíře, ani to mu nezaručovalo stoprocentní ochranu. Hodně byl ohrožen ze strany hlavonožců, trilobitů a jiných obratlovců. Co mu „hrálo do ploutví“ bylo to, že měl nízkou energetickou hodnotu a byl nenápadný.
Rekonstrukce - Arandaspis
Nelze říct s jistotou, jak a zda pečoval o mladé, ale je pravděpodobné, že někam na dno nakladl větší množství vajíček. Ovšem vylíhnutá mláďata byla zranitelná, on sám o ně zřejmě nepečoval.
Stejně jako u jiných ryb i jemu se stala osudným změna ekosystému, ve kterém žil. Do popředí se dostali větší obratlovci, což pro něj znamenalo konkurenci v planktonu. Svět se pro něj postupně stával rychlejším a nebezpečnějším, nedokázal se rychle přizpůsobit. I když vyhynul, jeho existence dala pozdější základ pro vývin linie čelistnatých ryb.
Zdroje:
