Článek
Triasový dravec říčních delt z Německa
Svět plný říčních delt, mokřadů, lagun, záplav v pravidelných frekvencích. Do toho se střídají horka a sucha se srážkami. Po stránce vegetace jsou kapradiny, přesličky a nízké jehličnany. Není to ani poušť, ani tropická džungle. Je to období, kdy se planeta vzpamatovala po masovém vymírání ke konci období permu a počátku triasu. Období, kdy většina zvířat vyhynula, a zároveň období, kdy na svět přišly nové formy života.
Do tohoto světa patřil Batrachotomus, šestimetrový dravec a vrcholový predátor, který neměl nepřátele. Svým vzhledem by všechny zastrašil. Měl šest metrů dlouhé, robustní tělo, silné končetiny pod ním, velkou lebku s ostrými zuby a na zádech kostěné štítky. Ty sloužily jako obrana, pomáhaly zpevnit trup. Taková triasová alternativa ortopedické pomůcky pro pevné zádové svalstvo tohoto tvora. Patřil do kategorie rauisuchianů, kam patřil i více známí Postosuchus a Saurosuchus, ovšem ti žili o několik desítek milionů let později. Kromě toho oproti nim byl více robustní, měl kratší trup. Svým způsobem byl triasovou verzí T-Rexe. Jeho fosilie byly nejčastěji nalezeny v oblasti Kupferzellu v Německu. Je pravděpodobné, že se vyskytoval i ve větší části střední Evropy, která tehdy byla součástí Pangey.
Batrachotomus v triasu
Nic před ním neuprchlo. Uměl vyvinout rychlý běh na krátkou vzdálenost. Na svou kořist číhal a překvapil ji rychlým výpadem. Jelikož měl silnou čelist, mohl trhat z kořisti maso bez problémů. Velcí obojživelníci, býložravci a drobní předchůdci dinosaurů byli jeho nejčastější položkou v jídelníčku. Ovšem když na to přišlo, nepohrdl ani zdechlinou.
Ve své době neměl žádné konkurenty, kteří by se s ním chtěli vyloženě vrhnut do boje. Ovšem větší živočichové, kteří s ním sdíleli prostředí a soupeřili o stejnou kořist, tu přece jen byli. Řadili se sem hlavně temnospondyli, a raní dinosaromorfové.
Končící vláda triasového krále
Jak už bylo zmíněno na začátku, triasový svět, ve kterém Batrachotomus žil, tvořily mokřady, jezera s obřími obojživelníky a střídavě zaplavované oblasti. Ovšem ke konci středního triasu nastalo období, kdy začalo výrazné sucho. Vše, co bylo více zaplavené, postupně vysychalo, říčky měnily tok, z jezírek se staly savany. To pro Batrachotomaznamenalo postupný zánik, protože všichni živočichové, kteří pro něj znamenali potravu, žili u těchto zavodněných ploch. S jejich postupným vymizením tak zmizeli i oni.
Kromě úbytku potravy se Batrachotomus nedokázal přizpůsobit životu na suchém prostředí. Byl specializovaný na vlhčí prostředí, sucho pro něj znamenalo nepřekonatelnou překážku. Kromě toho pro něj byl problém jeho rozšíření – vyskytoval se jen v oblastech dnešní střední Evropy, takže bylo větší riziko rychlejšího vyhynutí.
Mimo to se později v triasu objevili noví predátoři, kteří oproti Batrachotomovi byli hbitější, mrštnější a lépe se přizpůsobili životu na souši. Problémem pro něj tedy nebylo jen životní prostředí, které se měnilo, ale i nástup nových dravců.
Batrachotomus v mizejících mokřadech
Třebaže vyloženě jeho potomstvo nemělo žádnou nástupní linii, přece jen v současné době jsou zvířata, která jsou s ním evolučně spjata. Kategorie archosaurů, do které spadal, triasové vymírání přežila. Po zániku Batrachotoma se na světě objevil druh Paracrocodylomorphů, což byli drobnější predátoři, kteří byli hbitější a připomínali již malé plazy. Ti už byli určitým přechodem od silnějších predátorů k drobnějším plazům. Během pozdního triasu a jury se objevili první Crocodylomorphové, kteří už byli aktivní v běhu, nebyli tak pomalí. V průběhu dalších období se stávali vyloženě vodními obyvateli, takže zbývalo jen několik krůčků k dnešní kategorii krokodýlů.
Zdroje:
