Jedna z nejnebezpečnějších housenek světa Lonomia. Její jed způsobuje krvácení do vnitřních orgánů

O housenky se většina lidí příliš nezajímá. Občas nějakou najdeme na zahradě, jindy nám okusují rostliny, a pokud mají chloupky, raději na ně nesaháme. V Brazílii ale žije jedna, před kterou mají lidé docela oprávněný respekt. Jmenuje se Lonomia obliqua a její jed dokáže v lidském těle způsobit pořádnou spoušť. Člověku se přestane správně srážet krev, mohou mu selhat ledviny a v nejhorším případě začne krvácet do mozku. Přitom nemusí dělat nic zvláštního. Někdy stačí, aby se při práci na zahradě opřel o špatný strom.

Kdyby člověk housenku druhu Lonomia obliqua našel někde v lese, nejspíš by ho ani nenapadlo, že se dívá na jednoho z nejnebezpečnějších zástupců hmyzu. Housenka měří přibližně pět až sedm centimetrů, má hnědozelené zbarvení (barva závisí na vývojovém stádiu a dalších faktorech) a po těle spoustu rozvětvených trnů. Často připomíná kus větvičky, na které vyrostl mech. A přesně takové zbarvení se jí hodí. Na kůře stromu není příliš nápadná.

Pochází z Jižní Ameriky a nejvíce případů otrav je známo z Brazílie, především z její jižní části. Žije ale i v dalších jihoamerických zemích. Patří mezi martináčovité motýly, takže jde vlastně jen o jednu fázi života nočního motýla. Dospělec už tak nebezpečný není.

Housenky tráví část dne odpočinkem na kmenech stromů. A co je důležité, často se drží pohromadě. Někdy jich na jednom místě sedí několik desítek, natěsnaných jedna vedle druhé. V noci se pak vydávají za potravou. Živí se listy různých stromů, a to i ovocných. Proto se s nimi lidé setkávají nejen v lesích, ale také v sadech nebo na zahradách. Není tedy potřeba chodit někam do pralesa, jak by si člověk ve spojení s Brazílií mohl myslet.

Stačí obyčejná práce kolem domu. Člověk se natáhne pro ovoce, přidrží se kmene nebo se o něj jen na chvíli opře. A pokud tam zrovna odpočívají housenky, může být problém.

Trny na těle housenky nejsou obyčejné chloupky. Jsou spojeny s jedovými strukturami a při dotyku se mohou poškodit. Jed se pak dostane do kůže. V místě kontaktu se obvykle objeví bolest, pálení nebo zarudnutí. Někdy také otok. To samo o sobě ještě není nic, co by člověka muselo nějak zvlášť vyděsit. Koneckonců i některé naše housenky dokážou způsobit dost nepříjemné podráždění.

Jenže u Lonomia obliqua se to může rozjet úplně jiným směrem. Její jed totiž ovlivňuje srážení krve. A docela zvláštním způsobem. Za normálních okolností se krev při poranění začne srážet, aby člověk nevykrvácel. V těle se postupně aktivují různé látky, které nakonec vytvoří krevní sraženinu. Bez toho by byl problém i obyčejný říznutý prst. Jed housenky ale některé z těchto procesů spouští příliš intenzivně.

Krevní srážení se tak začne aktivovat, jenže postupně se spotřebovávají látky, které jsou pro něj nezbytné. Především fibrinogen, bez kterého se správná krevní sraženina nevytvoří. K tomu se ještě přidává zvýšené odbourávání sraženin. Výsledkem může být, že se krev přestane správně srážet.

Je to trochu paradox. Jed nejprve aktivuje procesy spojené se srážením krve, ale nakonec může způsobit pravý opak.

Člověk se dotkne housenek, místo ho pálí a bolí, ale jinak se třeba cítí docela normálně. Jenže za několik hodin se mohou objevit další příznaky. Někdy to trvá i déle. Začne ho bolet hlava, je mu nevolno nebo se cítí slabý. Potom se mohou objevit modřiny, krvácení z nosu či dásní. Někdy si postižený všimne krve v moči.

U těžkých otrav ale může být situace mnohem horší. Krvácení se může objevit uvnitř těla, například v trávicím traktu nebo v mozku. A právě krvácení do mozku patří k nejvážnějším komplikacím. Někteří lidé na něj skutečně zemřeli. Dalším problémem jsou ledviny. Jed může v souvislosti s těžkou otravou způsobit jejich akutní poškození a někdy i selhání.

Samozřejmě ne každý kontakt s housenkou končí takhle. Záleží na množství jedu, které se do těla dostane. Pokud se člověk dotkne jedné housenky, nemusí být následky tak vážné jako při kontaktu s celou skupinou. Jenže právě skupiny jsou u tohoto druhu běžné. A protože první příznaky nemusí vypadat nijak hrozivě, někteří lidé vyhledají lékaře až ve chvíli, kdy už mají vážné potíže.

Koncem 80. let minulého století začali lékaři v jižní Brazílii zaznamenávat větší množství neobvyklých případů krvácení. Pacienti měli narušenou srážlivost krve a ukazovalo se, že předtím přišli do kontaktu s housenkami. Někteří z nich zemřeli.

Podle údajů uváděných v odborné literatuře bylo mezi lety 1989 a 2001 v jižní Brazílii zaznamenáno 5 673 nehod spojených s housenkami rodu Lonomia. 21 lidí zemřelo. Čísla se týkají konkrétního období a oblasti, nikoli všech případů, které se kdy staly. I tak ale ukazují, že nejde o nějakou vzácnou kuriozitu. Zvlášť když si uvědomíme, že housenky nikoho nepronásledují ani aktivně nenapadají. Prostě sedí na stromě.

Vědci se zabývali také tím, proč se s nimi lidé setkávají stále častěji. Jednou z možných příčin jsou změny krajiny. Původní lesy ustupovaly zemědělství a lidským sídlům a housenky začaly využívat i stromy v blízkosti domů. Navíc se jim daří na některých ovocných stromech. A tak se z nebezpečí, které by člověk čekal někde v divočině, stal problém i pro lidi pracující na zahradách nebo v sadech.

Jeden případ popsali brazilští lékaři v odborném článku z roku 2014. Šlo o chlapce, kterému byly dva roky a dva měsíce. Byl se svým otcem na zahradě, seděl mu na klíně a v jednu chvíli se dotkl kmene stromu. Na kmeni byly housenky.

Chlapec okamžitě pocítil silné pálení v ruce. Otec si všiml několika hnědozelených housenek dlouhých přibližně pět centimetrů, které měly tělo pokryté trny. Asi deset hodin po nehodě se dítě dostalo do nemocnice. Lékaři zjistili, že má narušené srážení krve. Museli zahájit léčbu a sledovat jeho stav. Nakonec se chlapec zotavil.

Je to jeden z těch případů, kdy člověka možná nejvíc překvapí, jak málo stačilo. Dítě se nesnažilo housenky chytat, nijak je nedráždilo. Jen se dotklo stromu. A přitom mohlo jít o život.

Když se ukázalo, jak vážný problém housenky představují, začali brazilští vědci hledat způsob, jak otravy léčit. Významnou roli sehrál Institut Butantan v São Paulu, který se dlouhodobě zabývá jedovatými živočichy a výrobou protijedů. V Brazílii ostatně mají s podobnými věcmi zkušenosti, protože tam žije řada nebezpečných hadů, pavouků i štírů. Tentokrát ale potřebovali sérum proti housenkám.

Podařilo se ho vyvinout a v polovině 90. let se začalo používat při léčbě pacientů. Vyrábí se s pomocí koní, jejichž organismus po kontrolovaném podávání malých dávek jedu vytváří protilátky. Ty se pak z krevní plazmy získávají a upravují pro lékařské použití. Sérum pomáhá neutralizovat jed a může zabránit rozvoji vážných komplikací.

Důležité je ale dostat se k lékaři včas. Ne každý kontakt s housenkou automaticky znamená, že člověk musí dostat protijed. Lékaři rozhodují podle příznaků a krevních testů. Rozhodně ale není dobré čekat doma, jestli se objeví krvácení. To už může být pozdě.

Na jedu Lonomia obliqua je ještě jedna zajímavá věc. Přestože dokáže člověka zabít, některé jeho složky by jednou mohly najít využití v medicíně. Vědci zkoumají například bílkoviny označované jako Lopap a Losac. Ty ovlivňují různé části procesu srážení krve. Právě schopnost zasahovat do tak důležitého mechanismu je pro výzkumníky zajímavá. Snaží se zjistit, jestli by některé látky nešlo využít při vývoji nových léků.

Zatím jde hlavně o experimentální výzkum. Rozhodně to neznamená, že by se housenčí jed běžně používal k léčbě pacientů. Ale podobné příklady už medicína zná. Třeba některé léky na vysoký krevní tlak vznikly díky výzkumu látek obsažených v hadím jedu. Takže kdo ví. Možná jednou bude i tahle nenápadná housenka užitečná úplně jiným způsobem.

Lonomia obliqua není žádné agresivní zvíře. Nevyhledává člověka, nepronásleduje ho a ani nemá důvod mu ubližovat. Živí se listy stromů a jedovaté trny používá jako obranu před predátory. Jenže obrana, která má odradit třeba ptáka, může být pro člověka smrtelně nebezpečná.

Zajímavé je také to, že po zakuklení a proměně v dospělého motýla už toto nebezpečí mizí. Motýl nemá jedovaté trny a člověku podobné potíže způsobit nemůže. Nebezpečná je tedy jen jedna část jeho života. A přesto dokázala tahle několikacentimetrová housenka způsobit tolik vážných otrav, že kvůli ní museli brazilští vědci vyvinout speciální protijed.

Člověk si přitom při pohledu na ni možná řekne, že je to jen další housenka na stromě. Jenže zrovna téhle je lepší se nedotýkat.

Zdroje:

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5436739/

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1516848414001169?via%3Dihub

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8706654/

https://www.frews.cz/nejnebezpecnejsi-housenka-sveta-lonomia-obliqua-jeji-dotek-muze-zabit/

https://journals.plos.org/plosntds/article?id=10.1371/journal.pntd.0011063