Článek
Diane Whipple se v pátek 26. ledna 2001 vracela domů s nákupem. Bylo jí pouhých 33 let, pracovala jako trenérka lakrosu a bydlela se svou partnerkou Sharon Smith v domě v sanfranciské čtvrti Pacific Heights. K jejímu bytu už zbývalo jen několik kroků. Právě tam se však odehrála scéna, která se později stala jedním z nejsledovanějších případů smrtelného útoku psa v americké historii.
Na chodbě se objevila její sousedka Marjorie Knollerová se psem jménem Bane. Nebyl to pes, kterého by člověk udržel silou, pokud by se rozhodl vyrazit vpřed. Bane vážil kolem 54 kilogramů a patřil k mohutným psům typu kanárské dogy. V bytě Knollerové a jejího manžela Roberta Noela žila ještě fena Hera podobné velikosti.
Bane se na Diane vrhl. To, co následovalo, trvalo jen několik minut. Když bylo po všem, zůstala těžce zraněná žena ležet na chodbě několik kroků od svého bytu. Lékaři později na jejím těle napočítali 77 poranění. Jedno z nejvážnějších bylo na krku. Diane byla převezena do nemocnice, ale zachránit ji už nedokázali.
Teprve po její smrti začalo vycházet najevo, že útok možná nebyl tak nepředvídatelný, jak se na první pohled mohlo zdát.
Ze psů měli sousedé strach už dříve
Marjorie Knollerová a Robert Noel byli manželé a oba pracovali jako právníci. Bane a Hera se do jejich domácnosti dostali poměrně neobvyklým způsobem a jejich původ později dodal celému případu téměř neuvěřitelné pozadí. Ještě důležitější však bylo něco jiného. Lidé, kteří se se psy setkávali, později u soudu popisovali řadu situací, kdy se zvířata chovala agresivně nebo je jejich majitelé jen obtížně zvládali. Nešlo přitom pouze o napadání jiných psů.
Jeden z obyvatel domu, David Moser, vypověděl, že jej Hera na chodbě kousla. Další sousedka byla v osmém měsíci těhotenství, když se podle její výpovědi jeden ze psů náhle rozběhl směrem k jejímu břichu. Noel jej tehdy ještě dokázal zastavit vodítkem.
Nepříjemnou zkušenost měl také poštovní doručovatel John Watanabe. Oba psi se proti němu podle jeho svědectví rozběhli bez vodítka a on se schoval za svůj vozík. U soudu později popsal, že se bál o život. Jindy se psi rozběhli proti šestiletému chlapci jdoucímu do školy a zastaveni byli až těsně před ním.
Varování přicházela také od lidí zvyklých se psy pracovat. Majitelům bylo doporučováno, aby používali náhubek a nechali zvířata vycvičit profesionálem. Robert Noel však podle pozdějších svědectví podobné rady odmítal. Ani on přitom nezůstal jejich síly ušetřen. Když se Bane dostal do konfliktu s jiným psem, pokusil se Noel zasáhnout a Bane ho kousl do prstu. Zranění bylo natolik vážné, že vyžadovalo operaci a zavedení dvou kovových pinů do ruky. Přesto Bane a Hera dál žili v bytovém domě mezi ostatními lidmi. A strach z nich měla i Diane.
Diane se jim snažila vyhýbat
Diane a Sharon bydlely prakticky naproti bytu Knollerové a Noela, takže setkáním se psy se nedalo úplně vyhnout. Smith je potkávala zhruba jednou týdně.
V prosinci 2000, tedy jen několik týdnů před tragédií, zavolala Diane své partnerce do práce. Byla rozrušená. V domě potkala Noela s jedním ze psů a zvíře po ní vyrazilo a zasáhlo ji do ruky. Lékařské ošetření tehdy nevyhledala, ale podle Sharon jí na ruce zůstaly tři hluboké červené otisky. Od té doby byla opatrnější. Než vyšla z bytu, kontrolovala chodbu. Nepříjemné pro ni bylo i čekání na výtah, protože nevěděla, zda se dveře neotevřou a uvnitř nebude některý ze psů. Na vedení domu si ale s partnerkou nestěžovaly. A několik týdnů se nic zásadního nestalo.
Pak přišel 26. leden. Diane toho dne nakoupila potraviny na večeři a vrátila se domů. Ve stejnou dobu se Knollerová vracela s Banem z venčení na střeše budovy. Co přesně se během několika následujících okamžiků odehrálo, se později stalo předmětem výpovědí, soudního řízení i sporů. Jedna věc však pochybnosti nevzbuzovala - Bane se Knollerové vymknul a zaútočil na Diane před dveřmi jejího bytu.
Knollerová tvrdila, že se jej snažila zastavit. Podle její pozdější verze se dokonce vrhla na Diane a vlastním tělem se ji pokoušela chránit. Bane byl ale příliš silný.
Během útoku se z bytu dostala také Hera. Jak velkou roli sehrála právě ona, zůstalo méně jasné. Bane byl považován za hlavního útočícího psa a právě jemu byla přičítána smrtelná zranění. U Hery se později řešilo, zda se k útoku připojila a v jaké míře.
Když na místo dorazili záchranáři a policisté, našli následky, které později sehrály významnou roli také před soudem. Diane utrpěla desítky poranění po celém těle. Lékaři se ji pokoušeli zachránit, ale přibližně pět hodin po útoku zemřela.
Bane byl ještě téhož dne utracen. Hera byla zabavena a o jejím dalším osudu se rozhodovalo zvlášť. Případ mohl skončit jako další tragický útok psa. Jenže policie se začala zajímat o to, odkud se vlastně Bane a Hera vzali a co o jejich chování Knollerová s Noelem věděli.
Za psy stáli dva vězni a plán nazvaný Dog O´War
Příběh Banea a Hery vedl až do státní věznice Pelican Bay, jednoho z nejpřísněji střežených vězeňských zařízení v Kalifornii. Knollerová a Noel zastupovali vězně Paula „Cornfeda“ Schneidera. Ten si odpykával doživotní trest a úřady ho spojovaly s vězeňským gangem Aryan Brotherhood. Společně se spoluvězněm Dalem Bretchesem se zabýval plánem na chov velkých psů, který nesl název Dog O´War.
Samotní vězni pochopitelně psy chovat nemohli, takže zvířata byla umístěna na farmě mimo věznici. A z tohoto chovu pocházeli Bane a Hera. Situace byla zvláštní ještě z jednoho důvodu. V době kolem tragédie se vztah mezi právnickým párem a Schneiderem změnil z čistě profesního na velmi osobní. Knollerová a Noel jej formálně adoptovali za syna. Schneider byl přitom dospělý muž, který si odpykával doživotní trest.
Vyšetřovatelé postupně získávali další informace o tom, jak byli psi chováni a jak se chovali ještě před příchodem do San Franciska. Žena, na jejíž farmě část zvířat pobývala, například vypověděla, že Schneidera informovala o Baneově útoku na hospodářská zvířata. Najednou tak nebyla hlavní otázkou pouze tragická smrt Diane. Vyšetřovatelé chtěli vědět, zda lidé, kteří měli Banea a Heru pod kontrolou, mohli předvídat, že představují vážné nebezpečí. A na tom později stála značná část obžaloby.
Kdy přestává být útok psa nešťastnou náhodou?
U většiny podobných případů se nabízí obvinění z nedbalosti nebo usmrcení z nedbalosti. V případě Diane však šli státní zástupci dál.
Robert Noel v době útoku v domě nebyl. Marjorie Knollerová ano. Velká porota ji v březnu 2001 obvinila mimo jiné z vraždy druhého stupně. Oba manželé čelili také obvinění z neúmyslného zabití v souvislosti s držením nebezpečného zvířete.
Byla to mimořádně závažná otázka. Knollerová přece Diane nechtěla zabít, na nikoho psa úmyslně neposlala a sama tvrdila, že se jej snažila zastavit. Jak by tedy mohla být odpovědná za vraždu? Americké právo zná koncept označovaný jako „implied malice“, který lze přibližně popsat jako vědomé jednání s přehlížením závažného nebezpečí pro lidský život. Pro žalobce proto bylo zásadní ukázat, že Knollerová věděla, jak nebezpečné zvíře má vedle sebe, a přesto s ním zacházela způsobem, který mohl ohrozit ostatní.
A důkazů o předchozích problémech se objevilo mnoho. Před soud přišli sousedé, pošťák i další lidé, kteří popisovali své zkušenosti s Baneem a Herou. Znovu se probíralo napadení jiných psů, výpady proti lidem i doporučení používat náhubek. Připomínal se také incident samotné Diane několik týdnů před její smrtí.
Obhajoba naopak zdůrazňovala, že Knollerová nemohla předpokládat, že Bane někoho zabije, a že během samotného útoku bojovala o Dianin život. Proces byl kvůli obrovské publicitě přesunut ze San Franciska do Los Angeles.
Marjorie Knollerová v roce 2018. O rok později požádala o propuštění, ale její žádost byla zamítnuta
Porota řekla: vražda
V březnu 2002 dospěla porota k verdiktu. Marjorie Knollerová byla uznána vinnou ve všech bodech obžaloby, včetně vraždy druhého stupně. Robert Noel byl uznán vinným mimo jiné z neúmyslného zabití. Pro porotu nebyla rozhodující pouze jediná chyba při vedení psa na chodbě. Podstatná byla celá historie předchozích událostí a otázka, co manželé o zvířatech věděli. Tím ale případ zdaleka neskončil.
Soudce James Warren následně verdikt poroty v části týkající se vraždy zrušil a Knollerové ponechal odsouzení za méně závažný trestný čin. Podle něj nebylo dostatečně prokázáno, že si byla vědoma pravděpodobnosti, že její jednání způsobí smrt člověka. Začal několikaletý právní spor o něco, co na první pohled vypadá jako slovíčkaření, ve skutečnosti však mělo zásadní význam - co přesně musí člověk vědět o nebezpečí svého jednání, aby bylo možné hovořit o vraždě?
Případ nakonec doputoval až ke kalifornskému Nejvyššímu soudu. Ten se v roce 2007 zabýval právě výkladem „implied malice“ a dospěl k závěru, že předchozí soud použil nesprávný standard. Věc se vrátila k dalšímu rozhodování a Knollerové nakonec zůstalo odsouzení za vraždu druhého stupně. Dostala doživotní trest s možností podmíněného propuštění, o které mohla požádat po odpykání minimální stanovené doby.
Z obyčejné cesty s nákupem domů se tak stal případ, který pomohl vyjasnit důležitou otázku kalifornského trestního práva.
Druhý pes také nepřežil
Bane byl utracen bezprostředně po útoku. Hera zpočátku zůstala v péči úřadů a Knollerová s Noelem se snažili zabránit jejímu utracení.
Úřady ji však označily za nebezpečného psa. Následovaly právní spory, ale rozhodnutí o utracení nakonec obstálo. Hera byla usmrcena v lednu 2002, téměř přesně rok po smrti Diane. Její skutečný podíl na útoku přitom zůstal poněkud ve stínu Banea. Některé informace naznačovaly, že se do napadení zapojila, Knollerová naopak tvrdila, že pouze tahala Diane za nohavici. Jisté bylo především to, že smrtelná poranění byla spojována s Banem.
Osud obou zvířat tím skončil. Soudní spor o odpovědnost lidí ale pokračoval ještě několik dalších let.
Případ se v americkém právu připomíná i po letech. Nejen kvůli brutalitě samotného útoku nebo neobvyklému příběhu dvou obrovských psů spojených s vězni z Pelican Bay. Především kvůli otázce, která následovala - kolik varování může člověk ignorovat, než už následnou tragédii nelze považovat pouze za nešťastnou náhodu?
Zdroje:
https://scocal.stanford.edu/opinion/people-v-knoller-33726/
https://www.sfchronicle.com/news/article/was-it-murder-a-year-ago-diane-whipple-was-2880870.php
https://abc7news.com/post/parole-denied-marjorie-knoller-diane-whipple-san-francisco/12822489/
https://www.cbsnews.com/news/murder-conviction-in-dog-mauling-22-03-2002/
https://edition.cnn.com/2002/LAW/02/28/dog.mauling/index.html
https://www.dogbitelaw.com/the-diane-whipple-case/
