Článek
Zánik, který zanechal pořádnou stopu
Katastrofa, která se odehrála 66 milionů let dozadu. Událost na konci období křídy a paleogénu, jež znamenala konec pro vše živé. Tedy téměř vše živé. Dinosauři, které známe z filmů a přírodopisných dokumentů, vymřeli. Obři, kteří vážili od několika set kilogramů po několik tun a pod nimiž se třásl povrch Země, byli odsouzeni k hromadné záhubě. Záhubě, která ukončila jejich životy, aby otevřela dveře životu novému. Životu, jehož součásti se za nějakou dobu stali i lidé.
Přitom po stránce ,,dinosauřího života“ nic nenasvědčovalo tomu, že by se blížil definitivní konec. Alespoň dinosauři to tak nevnímali, neměli abstraktní myšlení, aby si dávali do souvislosti věci, které se děly okolo nich. Na konci křídy žilo na Zemi spoustu fascinujících tvorů, od býložravce po predátory, ekosystémy byly bohaté, vysoká hladina moře, teplo, vlhko, žádné arktické zimy. Ovšem i v té doby dávala planeta najevo, že něco není v pořádku. Měnilo se klima, častěji se objevovala zemětřesení. Na území dnešní Indie v té době probíhaly velké sopečné erupce. Tohle dinosaury zneklidňovalo, takže někteří migrovali směrem dál od těchto katastrof, nevěda, že se blíží konec i tak.
Asteroid o průměru asi 12 km narazil do planety rychlostí asi 72000 km/h, konkrétně do moře v dnešním Yucatánu. I když jsme zvyklí z filmů, že asteroidy po proniknutí do atmosféry začnou hořet, není tomu tak v případě ,,našeho“ asteroidu. Ten pronikl do atmosféry takovou rychlostí, že atmosféra ho nezastavila. Vzduch před asteroidem se pouze extrémně stlačil a zahříval, působí to pak, že asteroid při nárazu ,,hoří“, ale ,,hoří“ vzduch, který před sebou stlačuje. A jelikož tenhle asteroid letěl opravdu rychle, trvalo mu asi jen 10 vteřin, než narazil do zemského povrchu. Než ale ,,stihl“ dopadnout, pod vlivem extrémního tlaku se změnila jeho struktura. Už to nebyl pevný objekt, ale v rámci milisekund se pevná hmota přeměnila na kapaliny a plazmu. Postupně se odpařil, společně s ním i část zemského povrchu. Důkazem dopadu asteroidu kromě kráteru je také iridium, prvek, který je součástí kosmických těles a vyskytuje se v zemské kůře.
Kráter - ilustrace
Po dopadu asteroidu byly roztavené horniny, pára a plyn vymrštěny až k atmosféře, některé části pronikly až do vesmíru. To vše ovšem ztuhlo a v podobě sklovitých kuliček začaly padat zpět na zemský povrch. Jako menší materiál už tentokrát byla atmosféra schopná to zpomalit, přesto však se při dopadu na Zem začalo vše dopadající zahřívat a vytvořilo to obří atmosférickou pec. Teplota, která vznikla, byla nesnesitelná. Začaly vznikat masové požáry, zahynula vegetace, živočichové postupně umírali.
Kdo sledoval BBC dokument Putování s dinosaury, jistě si vzpomene na scénu, kdy malí Tyranosauři poskakují okolo samice Tyrannosaura a vidí i světlo z asteroidu, když dopadne na zemský povrch. A pak samozřejmě zemětřesení a onu tlakovou vlnu, která je ,,odfoukla“. Vizuálně to mělo efekt, ale nebylo to úplně pravdivé. Tlaková vlna sice po dopadu asteroidu skutečně byla, lokálně smetla vše živé, ale ne na celé planetě.
Výsledkem dopadu do moře byly mimo jiné i tsunami, které zaplavily pobřeží kontinentů, dále také vyvolaly stovky metrů vysoké vlny. Mimo to nastalo několik zemětřesení a seizmických vln, které několikrát oběhly planetu. Ty následně spustily sesuvy, narušily stabilitu sopečných oblastí a spolupodílely se na vulkanické činnosti, kterou zesílily. Aby toho nebylo málo, do atmosféry se dostalo obrovské množství prachu, oxidu siřičitého, vodní páry a sazí z požárů. V důsledku toho světlo ze Slunce zmizelo, protože bylo zastíněno, na fotosyntézu mohli všichni zapomenout a nastala zima. Teplota razantně poklesla, oceány se ochladily.
Krajina po dopadu asteroidu
Ačkoliv tato přírodní pohroma byla sama o sobě zničující, dinosaury nevyhladila. Spíše byla spouštěčem dalších katastrof, které už vymření dinosaurů ,,zajistily“. I když spoustu dinosaurů po nárazu asteroidu zemřelo, někteří žili dál. Ovšem jejich konec byl prakticky nevyhnutelný, jelikož zkolabovaly potravní řetězce. Vegetace vyhynula, vymřeli větší dinosauři, kteří se živili rostlinami, a jejich smrt znamenala smrt pro predátory. De facto jejich specializace na maso se jim stala osudnou, nedokázali se přizpůsobit jiné potravě. A tak zemřeli i oni. Ne hned, ale postupně. Navíc se jim nerodila mláďata, populace postupně vymíraly.
Malý tvor = větší šance na přežití
I když se dinosauři snažili tuto událost přežít, velcí tvorové měli ve své velikosti nevýhodu. Nedokázali si sehnat dostatečně velké množství potravy, díky kterému by se udrželi naživu. Postupně tak vyhladověli. Nebyli ani kryti před zabijáckou atmosférou, která vznikla vlivem kyselých dešťů a dusivou atmosférou, horkem, přímo vražedným vedrem.
Jedinou výhodu měli menší a drobní savci a ptáci, kteří se před touto zkázou snažili ukrýt v podzemních norách, kde nebyla tak velká teplota a mohli být lépe chráněni. Navíc jim jako potrava posloužila semena a plody zbývajících rostlin, které ještě byly k nalezení. A protože byli malí, tolik té potravy nepotřebovali, měli tedy větší naději na přežití.
Ptáci jsou dnes jedinými tvory, kteří tuto katastrofu dokázali přežít. Jejich nízká hmotnost, schopnost vydržet déle bez potravy, peří a hnízda kdesi pod zemským povrchem většinu z nich zachránila od vymření. Dokázali se flexibilně přizpůsobit, potravou jim byla všechna semena, která byla ukryta v zemi, rychle se množili a dospívali.
A jak vlastně tato zkáza otevřela cestu lidstvu? Dá se říct, že de facto ,,odstranila“ překážku pro rozvoj jiného života. Už v době dinosaurů byli na světě i savci, ale denní život trávili úplně jinak. Vedle obřích dinosaurů nemohli úplně bez problémů existovat, takže spíše byli nočními tvory, skrytí před světem, aby přežili. Tím, že dinosauři postupně vyhynuli, se jim otevřely dveře do nového světa, kde mohli postupně ze tmy ,,vyjít na světlo“ a plnohodnotně se rozvíjet, zaujmout první místo, které předtím měl někdo jiný.
Než ale přišli první lidé, evoluce se vyvíjela delší dobu. Kvůli (nebo spíše díky) katastrofě s asteroidem se rozvíjely nové druhy rostlin, savci objevovali nové způsoby života. Jelikož stále nebyly stabilní ekosystémy, příroda vyvinula tlak na to, aby zvířata přemýšlela, více se socializovala, byla flexibilní a vytvořila tlak i na paměť. Tím tak dala základ linii. Ovšem trvalo několik desítek milionů let, než se Homo sapiens objevili. A kdyby jim příroda prostřednictvím asteroidu neposkytla takové podmínky, dinosauři by nejspíš dnes žili dál.
Zdroje:
