Hlavní obsah

Krokodýl s kančími tesáky. Před 95 miliony let žil v Africe predátor Kaprosuchus

Foto: Chrissie, AI, ChatGPT

Před 95 miliony let žil na území dnešní Sahary zvláštní krokodýlovitý plaz, který se od svých dnešních příbuzných dost lišil. Měl mohutnou hlavu, několik obrovských zubů a podle některých vědců mohl lovit i na souši.

Článek

Kdyby dnes někdo objevil šestimetrového krokodýla s obrovskými tesáky, nejspíš by z toho byla pořádná senzace. A kdyby se navíc ukázalo, že takové zvíře dokáže běhat po souši, asi by se k němu nikdo nechtěl přiblížit. Jenže právě tak nějak si paleontologové představují Kaprosucha, který žil před 95 miliony let na území dnešní Afriky. Tedy alespoň někteří. Ve skutečnosti totiž vůbec nevíme, jaké měl nohy, jak rychle se pohyboval nebo jestli opravdu pronásledoval dinosaury. Našla se z něj jediná lebka. Zato tak zvláštní, že si získal pozornost i mimo paleontologické kruhy.

Krokodýl, kterému z tlamy trčely tesáky

O Kaprosuchovi se začalo víc mluvit v roce 2009, kdy ho popsali paleontologové Paul Sereno a Hans Larsson. Ti se už nějakou dobu zabývali pravěkými krokodýlovitými plazy ze Sahary a měli k dispozici pozůstatky hned několika druhů. Některé už byly známé, jiné ještě nikdo pořádně nepopsal. A mezi ty druhé patřil Kaprosuchus.

Jeho lebka pocházela z Nigeru, konkrétně z oblasti, kde se nacházejí horniny staré přibližně 95 milionů let. Dnes je to součást Sahary, ale tehdy tam byly řeky a mokřady. Podobně tomu bylo i na jiných místech severní Afriky. V tamních sedimentech se našly také pozůstatky dinosaurů, ryb nebo želv, takže o život tam rozhodně nebyla nouze.

Samotná lebka Kaprosucha měřila něco přes půl metru. Byla poměrně krátká, široká a na první pohled působila mohutněji než hlava běžného krokodýla. Nejvíc ale samozřejmě zaujaly zuby. Několik jich bylo opravdu velkých. Vyčnívaly z horní i dolní čelisti, a to tak výrazně, že připomínaly kly divokého prasete. Nešlo přitom o nějaké náhodně přerostlé zuby. Kaprosuchus je měl uspořádané tak, že do sebe při zavření tlamy zapadaly. V horní čelisti se dokonce nacházely prohlubně pro velké spodní zuby.

Právě podle nich dostal své jméno. Kapros znamená v řečtině kanec, suchos krokodýl. Druhové jméno saharicus už asi nemusím dlouze vysvětlovat. Anglicky se mu říká BoarCroc, tedy kančí krokodýl. A tohle pojmenování se mezi lidmi ujalo docela rychle. Není divu, když se člověk podívá na rekonstrukci jeho hlavy.

Foto: Carol Abraczinskas, CC-SA 3.0, Wikimedia Commons

Lebka Kaprosucha

Mohl se zakousnout i do dinosaura?

O tom, že Kaprosuchus byl masožravec, není moc důvodů pochybovat. Jeho zuby byly špičaté, některé měly ostré hrany a celá lebka působila jako výbava zvířete, které dokázalo kořist pevně uchopit a pořádně ji poranit. Jenže jakou kořist?

Tady už je to složitější. V severní Africe tehdy žili dinosauři různých velikostí, takže se nabízí, že je mohl lovit. Nemusel se samozřejmě pouštět do těch největších. Menší dinosaurus nebo mládě většího druhu by pro něj mohli být docela vhodnou potravou.

Koneckonců dnešní krokodýli také neloví jen ryby. Velcí jedinci dokážou stáhnout do vody antilopu, zebru nebo jiné zvíře, které se přijde napít. A někdy se pustí i do kořisti, která je na první pohled větší, než by člověk čekal. U Kaprosucha ale nevíme, jestli lovil podobně.

Na žádné nalezené dinosauří kosti zatím nebyly jednoznačně rozpoznány stopy po jeho zubech. Nemáme ani zachovaný obsah žaludku, který by nám napověděl, co jedl. Všechno tedy vychází hlavně ze stavby lebky. A je docela možné, že nebyl nijak vybíravý. Když se naskytla příležitost ulovit menšího obratlovce, využil ji. Pokud narazil na mršinu, nejspíš také neodešel s prázdnou. Takové chování ostatně známe i u dnešních velkých predátorů.

A co když vůbec nežil ve vodě?

Na Kaprosuchovi je zajímavý mimo jiné způsob života. Je totiž docela možné, že většinu života netrávil ve vodě, jak bychom u krokodýla čekali. Dnešní krokodýli mají oči posazené vysoko na hlavě, takže mohou být skoro celí ponoření a přitom pořád sledovat, co se děje kolem. Kaprosuchus je měl ale trochu jinak, směřovaly více do stran a ne tolik vzhůru. Sereno a Larsson proto uvažovali, jestli se nepohyboval spíš po souši. Všimli si také zvláštní stavby jeho dolní čelisti, která mu možná umožňovala rychle otevřít tlamu. A když k tomu připočteme jeho mohutné zuby, představa suchozemského lovce už nezní tak nepravděpodobně.

Právě proto bývá Kaprosuchus na obrázcích často zobrazovaný s dlouhýma nohama, někdy dokonce při pronásledování dinosaurů. Jenže jaké nohy skutečně měl, to nikdo neví. Zatím se totiž nenašly. Klidně mohl mít tělo mnohem podobnější dnešním krokodýlům a trávit hodně času ve vodě. Na druhou stranu, krokodýlovití plazi, kteří žili převážně na souši, nebyli v pravěku žádnou výjimkou. Někteří měli poměrně dlouhé nohy a dokázali se po zemi pohybovat docela obratně. Takže ani představa Kaprosucha běhajícího po souši není úplně přitažená za vlasy. Jen ji zatím nemáme čím potvrdit.

Foto: Carol Abraczinskas, CC-SA 3.0, Wikimedia Commons

Lebka Kaprosucha

Jak velký vlastně byl?

Často se uvádí délka kolem šesti metrů. Takové zvíře by už patřilo mezi opravdu velké krokodýlovité plazy, i když rozhodně ne mezi největší, kteří kdy žili. Pro srovnání, dnešní krokodýl mořský může v mimořádných případech dorůst podobné délky. Většina jedinců je ale menší.

Vědci vycházeli při odhadu celkové délky těla podle velikosti jeho lebky a srovnání s příbuznými druhy. Pokud měl podobné tělesné proporce, mohl být skutečně takhle dlouhý. Ale co když měl kratší trup nebo jinak stavěný ocas? To zatím nevíme. A nejspíš se to nezmění, dokud někdo nenajde další části jeho kostry.

Mimochodem, na lebce měl ještě jednu zvláštnost. V zadní části se nacházely dva výrazné kostěné výběžky, které trochu připomínaly rohy. Nešlo o rohy v pravém slova smyslu, ale na živém zvířeti mohly být docela nápadné. K čemu sloužily, není jasné. A ani zdrsněný povrch přední části čenichu není úplně jednoduché vysvětlit. Paleontologové uvažovali, že mohl být pokrytý silnější rohovinovou vrstvou. Možná mu pomáhala při kontaktu s kořistí, třeba při nárazech. Kromě silných tesáků tak mohl mít jakýsi štít na čenichu a rohovité výběžky na hlavě.

V Africe tehdy žili i mnohem větší predátoři

V severní Africe tehdy žili i mnohem větší dravci. Třeba Carcharodontosaurus, který mohl dorůstat délky přes deset metrů. A pak samozřejmě Spinosaurus. To byl také pořádný obr, i když trochu jiný než ostatní velcí masožraví dinosauři. Měl protáhlý čenich, trochu jako krokodýl, a na hřbetě tu známou vysokou plachtu. Hodně se zřejmě zdržoval u řek a ve vodě, kde lovil hlavně ryby. Co všechno dalšího dokázal ulovit, se pořád řeší.

Kaprosuchus se s podobnými obry možná občas potkal. Těžko říct, jestli by se jim raději vyhnul, nebo se s nimi naopak někdy dostával do konfliktu. Každý mohl klidně lovit trochu jinou kořist a pohybovat se v jiném prostředí.

Co mě ale na tehdejší severní Africe zaujalo ještě víc, je množství různých krokodýlovitých plazů. Nešlo jen o několik podobných druhů, které se lišily velikostí. Někteří měli tak zvláštní čelisti a zuby, že by člověk skoro nevěřil, že patřili do stejné širší skupiny.

Sereno a Larsson ve své práci popsali například Laganosucha, který měl neobyčejně širokou a plochou tlamu. Vypadala skoro jako lopata. Vědci předpokládali, že mohl ležet ve vodě s otevřenými čelistmi a čekat, až se k nim přiblíží ryba. Úplně jinak vypadal Araripesuchus rattoides. Ten měl zase zvláštní přední zuby připomínající řezáky hlodavců.

To je na pravěkých krokodýlovitých plazech zajímavé. Dnes si pod slovem krokodýl představíme poměrně konkrétní zvíře. Jenže v minulosti existovala spousta forem, které by nám dnešní krokodýly připomínaly jen vzdáleně. Některé žily na souši, jiné ve vodě, další se přizpůsobily životu v moři. Existovaly dokonce i druhy, které se živily rostlinami. Kaprosuchus byl jedním z těch masožravých, ale rozhodně nebyl jediným podivným příbuzným dnešních krokodýlů.

Někde v saharských sedimentech možná stále leží další jeho kosti. A pokud se jednou najdou, můžeme se dozvědět, jestli byl skutečně tím obávaným suchozemským lovcem, jak ho dnes často zobrazujeme. Zatím ale máme především zvláštní lebku s obrovskými tesáky. A ta sama o sobě docela dobře ukazuje, jak rozmanití kdysi krokodýlovití plazi byli.

Zdroje:

https://d3qi0qp55mx5f5.cloudfront.net/paulsereno/i/docs/09-ZK-Cret_Crocs.pdf?mtime=1591813928

https://www.stancsmith.com/blog/awesome-animal-kaprosuchus

https://tb.plazi.org/GgServer/xhtml/039B2B68FFB99B1AA5FAB480FE355072

https://phys.org/news/2009-11-boarcroc-ratcroc-dogcroc-duckcroc-pancakecroc.html

https://animalia.bio/dinosauropedia/kaprosuchus

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz