Hlavní obsah

Madtsoia: Obrovský pravěký had, který přežil dinosaury. A nebyl jediný, Vasuki mohl mít i 15 metrů

Foto: Chrissie, AI, Chatgpt

V době, kdy po Zemi ještě chodili dinosauři, se v pravěké krajině plazili také obrovští hadi. Jedním z nich byla Madtsoia, která mohla dorůstat délky až devíti metrů. A jeho příbuzní přežili mnohem déle, než bychom možná čekali.

Článek

O pravěkých hadech se toho zase tolik neví. Tedy alespoň ve srovnání s dinosaury, jejichž kostry dnes najdeme snad v každém větším přírodovědném muzeu. Přitom mezi dávnými hady byli i skuteční obři. Jedním z nich byla Madtsoia, která podle odhadů mohla dorůstat délky kolem devíti metrů. Žila už v době dinosaurů a její příbuzní se v některých částech světa udrželi ještě dlouho po jejich vymření. Jenže o samotné Madtsoii toho máme překvapivě málo. Většinu toho, co dnes víme, se paleontologové dozvěděli z několika zkamenělých obratlů. A ty nám samozřejmě neřeknou všechno.

V době dinosaurů nebyli hadi žádní drobečkové

Při slově Patagonie si dnes člověk vybaví hlavně hory, ledovce a nekonečné pláně. Před nějakými 70 miliony let to tam ovšem vypadalo úplně jinak. Bylo tepleji, krajina byla místy mnohem zelenější a žili tam dinosauři. Ne ti úplně stejní, které známe ze Severní Ameriky, ale jejich jihoameričtí příbuzní. Někteří byli opravdu obrovští. A někde mezi nimi se pohybovali také hadi, které si běžně s dobou dinosaurů tolik nespojujeme.

Právě z Argentiny pocházejí fosilie Madtsoie, i když její pozůstatky byly nalezeny také na Madagaskaru. Rod byl popsán už v roce 1933 a od té doby se o něm podařilo zjistit ledacos. Ale že bychom měli úplně jasno, to rozhodně ne.

S hady to mají paleontologové trochu složitější. Zatímco u dinosaurů se občas podaří objevit velkou část kostry, u hadů je takový nález dost vzácný. Jejich tělo se skládá ze spousty obratlů a žeber, které se po smrti snadno oddělí a postupně rozptýlí. A lebka? Ta je tvořená řadou menších kostí, takže se často nezachová vůbec. Někdy tak po několikametrovém hadovi zůstane jen pár obratlů. Vědci z nich sice dokážou vyčíst docela dost, třeba ke které skupině had patřil nebo jak mohl být velký, ale tím to často končí. Jakou měl hlavu, jaké byly proporce jeho těla a jak vlastně vypadal zaživa, to už se musí odhadovat. A samozřejmě není jisté, že se paleontologové vždycky trefí.

Foto: Jonathan Chen, CC-SA 4.0, Wikimedia Commons

Obratle a žebra druhu Madtsoia bai

Jak velká Madtsoia vlastně byla?

Často se uvádí, že Madtsoia měřila osm až devět metrů. Občas se objeví i odhad deseti metrů. Jenže žádná kompletní kostra nalezena nebyla. Odhady tedy vycházejí z velikosti obratlů a jejich porovnávání s dnešními hady. A to je trochu problém, protože hadi se od sebe liší nejen délkou, ale také stavbou těla.

Stačí se podívat na dnešní krajty a některé štíhlé stromové hady. Dva stejně dlouzí hadi mohou mít úplně jinou hmotnost a proporce. A u vyhynulého druhu, jehož kompletní kostru neznáme, je podobné porovnávání ještě složitější.

Skutečná velikost tak mohla být jak větší, i když asi ne o mnoho, tak i o něco menší. I šestimetrový had by ovšem byl pořádný kus zvířete. Dnešní krajty mřížkované mohou dosahovat podobných rozměrů a už setkání s takovou krajtou by asi většina lidí raději vynechala. Úkolem vědců je však nejen zpřesnit velikost, ale také mohutnost. Byla štíhlý had, nebo šlo o mohutného, svalnatého hada? Nalezené obratle svědčí spíš pro tu druhou variantu.

Mohla lovit dinosaury?

Tohle je asi jedna z prvních otázek, která člověka napadne. Když už máme několikametrového hada a víme, že žil ve stejné době jako dinosauři, mohl je také lovit? Odpověď je, že možná ano. Patřila do čeledi Madtsoiidae, jejíž zástupci se v některých ohledech zřejmě podobali dnešním velkým škrtičům. Předpokládá se, že alespoň někteří z nich zabíjeli kořist sevřením těla.

Pokud byla opravdu tak velká, jak naznačují některé odhady, mohla si troufnout na docela velká zvířata. Nemuselo přitom jít o dospělé dinosaury. Mláďata byla mnohem menší a zranitelnější. Ostatně ani dnešní velcí hadi neloví jen drobné hlodavce. Krajty dokážou ulovit prasata, jeleny a v některých případech i poměrně velké krokodýly.

U pravěkých hadů máme dokonce jeden zajímavý nález, který s dinosaury přímo souvisí. V Indii paleontologové objevili fosilie hada Sanajeh indicus, který žil asi před 67 miliony let. Ležel poblíž dinosauřího hnízda, kde se zachovala vejce a pozůstatky mláděte. Vědci se domnívají, že právě čerstvě vylíhlí dinosauři mohli patřit mezi jeho kořist.

A to už je docela konkrétní důkaz, že někteří pravěcí hadi dinosauří mláďata skutečně ohrožovali. Přesněji řečeno, nález takové chování silně naznačuje. Sanajeh byl příbuzným Madtsoie, i když nešlo o stejný rod. Takže podobný způsob lovu nelze vyloučit ani u ní.

Foto: Rique, Public Domain, Wikimedia Commons

Rekonstrukce lebky Madtsoia bai v muzeu v Argentině

Její příbuzní žili skoro všude na jižní polokouli

Zajímavé je, kde všude se vlastně pozůstatky těchto hadů našly. Nejdřív bychom asi čekali Jižní Ameriku, odkud známe i samotnou Madtsoiu. Jenže fosilie jejích příbuzných se objevily také v Africe, Indii, Austrálii nebo na Madagaskaru. A to už jsou pořádné vzdálenosti. Dnes by se mezi některými z těchto míst muselo cestovat přes půl světa. Před miliony let to ale bylo trochu jinak. Existovala totiž Gondwana, obrovská pevnina, jejíž součástí byla většina dnešních jižních kontinentů. Postupně se rozpadala, jednotlivé části se od sebe vzdalovaly a nakonec mezi nimi vznikly oceány. Mimochodem, právě díky fosiliím se kdysi podařilo získat jedny z důležitých důkazů, že kontinenty skutečně měnily svou polohu. Na jejich dnešních protilehlých březích se totiž nacházely pozůstatky stejných nebo blízce příbuzných pravěkých živočichů.

Ale zpátky k hadům. Ono by totiž nebylo úplně správné tvrdit, že samotná Madtsoia žila na všech těchto místech. To ne. Jak už jsem psala výše, její fosilie pocházejí hlavně z Jižní Ameriky a Madagaskaru, zatímco jinde se našli jiní zástupci stejné čeledi. Všechny druhy Madtsoie navíc nežily současně. Například Madtsoia madagascariensis se plazila po Madagaskaru ještě v době dinosaurů, někdy na konci křídy. Jenže argentinská Madtsoia bai je podstatně mladší. Ta žila až v eocénu, tedy v době, kdy už byli neptačí dinosauři miliony let vyhynulí. A mezitím se samozřejmě změnila spousta věcí. Nejen podnebí a krajina, ale i zvířata, která v ní žila. Madtsoiidní hadi tu ovšem byli pořád.

Mezi těmito nálezy jsou zkrátka miliony let rozdílu. A to je vlastně na celé skupině zajímavější než samotná velikost. Tito hadi se dokázali udržet v různých prostředích po neobyčejně dlouhou dobu. Svět se kolem nich měnil, kontinenty se vzdalovaly, přicházely nové druhy zvířat a jiné mizely. Madtsoiidní hadi přitom pořád existovali.

Jeden z příbuzných mohl měřit patnáct metrů

V roce 2024 se objevila zpráva, která připomněla, že o pravěkých hadech pořád zdaleka nevíme všechno. V Indii byl popsán nový druh Vasuki indicus. Jeho fosilie byly nalezeny ve státě Gudžarát a pocházejí z doby před přibližně 47 miliony let.

Paleontologové měli k dispozici 27 obratlů. A když je začali porovnávat s kostmi jiných hadů, vyšlo jim, že zvíře mohlo měřit přibližně 11 až 15 metrů. To už je délka, kterou si jen těžko představíme. Patnáctimetrový had by byl delší než většina autobusů, které běžně potkáváme na silnicích.

Vasuki zřejmě nebyl žádný rychlý pronásledovatel kořisti. Vědci předpokládají, že mohl mít mohutné tělo a lovit spíše ze zálohy.

Pro Madtsoiu je tento nález zajímavý hlavně tím, že ukazuje, jak velcí mohli někteří zástupci jejího příbuzenstva být. Samotná Madtsoia ovšem patnáct metrů pravděpodobně neměřila. Alespoň podle toho, co zatím víme.

Přežili katastrofu, která vyhubila dinosaury

Před 66 miliony let dopadl na Zemi asteroid a následky byly katastrofální. Zmizeli neptačí dinosauři, ptakoještěři a mnoho dalších živočichů. Některé skupiny přežily, jiné už se nikdy neobjevily. Madtsoiidní hadi patřili mezi ty, kteří přežili.

Vlastně se jim potom ještě dlouho dařilo. Známe jejich fosilie z paleocénu, eocénu i dalších mladších období. A zatímco v některých částech světa postupně vymizeli, v Austrálii se udrželi opravdu nečekaně dlouho.

Tam žil například rod Wonambi. Nebyl to žádný drobný had, některé odhady mu přisuzují délku kolem pěti až šesti metrů. A hlavně žil ještě v pleistocénu. Tedy v době, kdy už na Zemi dávno existovali lidé. Dokonce se časově mohl překrývat s přítomností prvních obyvatel Austrálie. Jestli se s ním skutečně setkávali, nevíme. Ale ta možnost tu je.

Je docela zvláštní, že skupina hadů, jejíž počátky sahají do druhohor, vydržela tak dlouho. Vždyť během té doby zmizely celé skupiny zvířat, změnilo se podnebí a Austrálie se postupně stala kontinentem s velmi zvláštní faunou, jakou známe dodnes. A někde v té krajině se ještě pořád plazili potomci dávných hadů. Nakonec zmizeli i oni. Proč přesně, to nevíme. Mohly za tím být klimatické změny, proměny prostředí nebo úbytek kořisti. A možná se na jejich vymizení podílelo více věcí současně.

Když se člověk podívá na rekonstrukce Madtsoie, většinou uvidí obrovského hada podobného dnešní krajtě nebo hroznýšovi. Někdy je zachycený při útoku na dinosaura, jindy se plazí mezi pravěkými rostlinami. Možná se někde v Patagonii nebo na Madagaskaru pořád skrývají další fosilie. Třeba se jednou podaří najít větší část kostry, která ukáže, jak Madtsoia skutečně vypadala. Zatím toho ale víme jen tolik, kolik nám dovolily její zkamenělé obratle. A ty už leží v zemi pěkných pár desítek milionů let.

Zdroje:

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1631068319301770

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/madtsoia/

https://lewisrhystwiby.wordpress.com/2025/02/02/paleo-profiles-madtsoiidae-snakes/

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11549349/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz