Michael C. Duncan byl citlivý obr, při natáčení Zelené míle opravdu brečel. Zemřel pár let poté

Michael Clarke Duncan se do povědomí diváků dostal především díky Zelené míli. Jeho John Coffey byl obrovský chlap, kterého by se člověk při prvním setkání nejspíš lekl, ale ve skutečnosti měl tak laskavou povahu, že mu snad ani nešlo nefandit. Duncanovi tahle role vynesla nominaci na Oscara a konečně se o něm začalo mluvit jako o skutečném herci. Bylo mu tehdy už přes 40 let. Do té doby se živil všelijak. Kopal příkopy, dělal vyhazovače, hlídal celebrity a po večerech obcházel konkurzy, kde se snažil získat alespoň nějakou roli. Nakonec se mu jeho sen splnil, jenže sláva přišla dost pozdě. V pouhých 54 letech totiž nečekaně zemřel.

Michael se narodil 10. prosince 1957 v Chicagu, kde také vyrůstal se svou sestrou Judy. Otec od rodiny odešel, když byl ještě malý, takže oba sourozence vychovávala matka Jean. Ta měla co dělat, aby všechno utáhla. Na nějaké velké rozhazování peněz to u Duncanových rozhodně nebylo, a Michael tak poměrně brzy poznal, že pokud něco chce, bude si na to muset vydělat.

Už jako kluk byl pořádně urostlý. Nakonec vyrostl do výšky 196 centimetrů a vážil přes 130 kilogramů, takže není divu, že v něm okolí vidělo především budoucího sportovce. Jenže Michaela to táhlo jinam. Bavily ho filmy a líbila se mu představa, že by si v některém mohl sám zahrát. Rád napodoboval herce, které vídal na obrazovce, a o tom, že se jednou dostane do Hollywoodu, mluvil už v dětství.

S takovými plány ovšem doma příliš nepochodil. Matka chtěla, aby měl hlavně pořádné vzdělání a zaměstnání, které ho uživí. A dalo se to pochopit. Herecká kariéra byla dost nejistá věc i pro lidi, kteří vyrůstali přímo v Los Angeles, natož pro kluka z Chicaga, který neměl peníze ani žádné známé od filmu. Michael si ale svůj sen vzít nenechal. Jen ještě netušil, kolik let uplyne, než se mu ho podaří uskutečnit.

Jeho matka ovšem měla pro syna praktičtější plány. Chtěla především, aby získal vzdělání a našel si slušnou práci. Michael nějakou dobu studoval na Alcorn State University v Mississippi, kde se věnoval také sportu. Vysokou školu však nedokončil. Rodina potřebovala peníze a on se vrátil do Chicaga, aby mohl pomáhat matce.

S herectvím to zatím nevypadalo nijak nadějně. Duncan neměl kontakty, peníze ani zkušenosti, které by mu otevřely dveře do filmového průmyslu. Měl jen přání, kterého se nechtěl vzdát.

Než se Michael dostal k filmu, vyzkoušel si práce, které měly s herectvím společného opravdu málo. Kopal příkopy pro plynárenskou společnost, pracoval v bezpečnostních službách a později také jako vyhazovač v nočních klubech. Jeho postava byla v podobných zaměstnáních výhodou. Málokdo měl chuť pouštět se do konfliktu s mužem, který vážil přes 130 kilogramů a měl ruce jako lopaty.

Michael přitom podle vzpomínek lidí ze svého okolí nebyl žádný rváč. Dokázal působit hrozivě, ale v soukromí se rád smál, žertoval a choval se mnohem jemněji, než by člověk podle jeho vzhledu očekával.

Nakonec se rozhodl, že v Chicagu už na svou hereckou příležitost čekat nebude. Odjel do Los Angeles, kde se pokoušel dostat k filmu alespoň přes malé role a komparz. Jenže účty bylo potřeba platit každý měsíc, zatímco castingy žádnou jistotu nepřinášely. Znovu proto využil své tělesné dispozice. Začal pracovat jako osobní strážce a postupně se dostal k poměrně známým klientům. Mezi celebrity, které podle jeho životopisů chránil, patřili například Will Smith, Martin Lawrence nebo Jamie Foxx.

K lidem, které Duncan nějakou dobu hlídal, patřil i rapper Christopher Wallace, známý jako The Notorious B.I.G. V březnu 1997 ho v Los Angeles zastřelili. Michael se s jeho smrtí těžko smiřoval a ještě po letech se k ní v rozhovorech vracel. V té době už měl za sebou i několik drobných filmových rolí, jenže těch bylo málo a na uživení rozhodně nestačily. Musel tedy dál pracovat jako osobní strážce. Díky tomu se sice dostával do společnosti slavných lidí, ale k vlastní herecké kariéře mu to zatím příliš nepomáhalo. Na konkurzy chodil dál, i když většinou odcházel s nepořízenou.

V roce 1998 si Duncan zahrál v Armageddonu. Tenhle katastrofický film s Brucem Willisem asi není potřeba dlouze představovat. K Zemi se řítí asteroid a parta vrtařů se ho vydává do vesmíru zničit. Michael hrál jednoho z nich, Beara. Nebyla to hlavní role, ale konečně dostal pořádný prostor ve filmu, který měl ambice stát se velkým kasovním trhákem. A také se jím stal.

S Brucem Willisem si Duncan během natáčení dobře rozuměl. Willis už tehdy patřil mezi největší hollywoodské hvězdy, zatímco Michael byl pořád poměrně neznámý herec. Přesto se spřátelili. A když se později Willis dozvěděl, že Frank Darabont hledá herce do připravované Zelené míle, vzpomněl si právě na něj.

Darabont chtěl natočit film podle románu Stephena Kinga. Jednou z nejdůležitějších postav byl John Coffey, černoch odsouzený k smrti za vraždu dvou malých děvčátek. King ho popsal jako obrovského chlapa, kterého se lidé báli už od pohledu. Coffey měl ovšem zvláštní povahu. Přestože byl tak veliký a silný, často se choval jako malé dítě. Snadno se rozplakal, bál se tmy a velmi těžce snášel, když někdo trpěl.

A právě v tom byl při obsazování problém. Najít dvoumetrového chlapa nebylo zase tak těžké, ale Darabont potřeboval někoho, komu diváci uvěří i tu druhou, mnohem jemnější stránku. Duncan se svými 196 centimetry a více než 130 kilogramy vypadal jako vhodný kandidát. Jenže s podobnými rolemi neměl skoro žádné zkušenosti. Do té doby většinou hrál drsňáky, kteří měli především dobře vypadat při rvačce nebo někoho zastrašit. Coffey byl úplně jiný. Michael se přesto rozhodl konkurz zkusit. A vyšlo mu to.

V té době mu bylo přes čtyřicet let. Na hollywoodské poměry poměrně pozdní věk pro člověka, který teprve čeká na skutečný průlom. Duncan se ale konečně dostal k postavě, v níž mohl ukázat mnohem víc než svou výšku, svaly a hluboký hlas.

Když v roce 1999 vstoupila do kin Zelená míle, Duncanovi bylo 41 let. Ve filmu ztvárnil Johna Coffeyho, černošského vězně odsouzeného k smrti za vraždu dvou malých dívek. Coffey je obrovský muž, který vypadá, jako by dokázal holýma rukama roztrhnout mříže. Ve skutečnosti se však bojí tmy, snadno se rozpláče a má zvláštní schopnost uzdravovat ostatní.

Duncan si zahrál po boku Toma Hankse, Davida Morse, Sama Rockwella a dalších známých herců. Přesto právě jeho výkon patřil k těm, o kterých se po premiéře mluvilo nejvíc.

Na Johnu Coffeym bylo něco, co Michaelovi mimořádně sedělo. Nemusel předstírat mohutnou postavu ani hlas, který se nedal přeslechnout. To všechno měl od přírody. Mnohem důležitější ale bylo, co dokázal zahrát očima, mimikou a způsobem, jakým jeho postava reagovala na okolní svět.

Kdo film viděl, nejspíš si vybaví chvíle, kdy Coffey pláče nad lidskou krutostí nebo se s dětskou radostí dívá na něco úplně obyčejného. Duncan v těchto scénách nepotřeboval dlouhé monology. Stačilo, aby se zatvářil, a divák pochopil, co se v jeho postavě odehrává. Za svůj výkon získal nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a také nominaci na Zlatý glóbus. Oscara nakonec dostal Michael Caine za film Pravidla moštárny, ale Duncanovi už to nejdůležitější nikdo vzít nemohl. Stal se uznávaným hercem.

Je docela paradoxní, že muž, kterého Hollywood dlouho obsazoval především kvůli jeho tělesným rozměrům, dosáhl největšího úspěchu právě rolí, v níž byla podstatná jeho něha a citlivost.

Po úspěchu Zelené míle se Duncanovi začaly nabídky jen hrnout. Najednou patřil mezi herce, které diváci poznávali na ulici a jejichž jméno mělo ve filmovém průmyslu určitou váhu. Na Oscara sice nedosáhl, ale nominace pro něj znamenala obrovské zadostiučinění. Ještě nedávno kopal příkopy a hlídal jiné celebrity. Teď seděl mezi největšími hollywoodskými hvězdami jako jeden z nominovaných.

Jenže Hollywood se svých představ o hercích zbavuje pomalu. Duncan měl za sebou mimořádně citlivý výkon, přesto mu režiséři dál nabízeli hlavně role svalnatých obrů, zločinců a mužů, kteří budí strach. V roce 2000 se objevil v komedii Můj soused zabiják po boku Bruce Willise a Matthewa Perryho. Následovala Burtonova Planeta opic, dobrodružný Král Škorpion nebo komiksový Daredevil, kde ztvárnil zločineckého bosse Kingpina.

Právě obsazení do Daredevila vzbudilo určité kontroverze. Kingpin byl totiž v původních komiksech běloch, zatímco Duncan byl černoch. Tvůrci filmu se však rozhodli upřednostnit jeho herecké schopnosti a mohutnou postavu před doslovnou podobností s kreslenou předlohou.

Michael si z podobných věcí těžkou hlavu nedělal. Herectví ho bavilo a po letech čekání byl rád, že může pracovat. Navíc se neomezoval jen na hrané filmy. Jeho hluboký, nezaměnitelný hlas se výborně hodil také pro dabing animovaných postav. Diváci ho tak mohli slyšet například ve filmech Medvědí bratři nebo Kung Fu Panda.

Objevoval se i v televizi, včetně seriálů Dva a půl chlapa či Sběratelé kostí. Jednou z jeho posledních větších prací byl kriminální seriál The Finder (Šestej smysl), v němž si zahrál bývalého právníka Lea Knoxe. Seriál měl premiéru v roce 2012, jen několik měsíců před jeho smrtí.

Přestože natočil desítky filmů, roli Johna Coffeyho už nikdy nepřekonal. Neznamená to, že by později hrál špatně. Spíš měl v Zelené míli mimořádné štěstí na postavu, která mu dovolila ukázat něco, co diváci od muže jeho vzhledu vůbec nečekali.

Michael Clarke Duncan si dobře pamatoval, odkud pochází. Jeho kolegové ho popisovali jako člověka, který měl rád společnost, často vtipkoval a nebál se udělat legraci sám ze sebe. Ostatně už samotná jeho přezdívka Big Mike, tedy Velký Mike, napovídala, že si na žádného nedostupného hollywoodského umělce příliš nehrál.

Jednu dobu dokonce nabízel lidem na ulici pět dolarů, pokud dokázali správně říct jeho celé jméno. Byla to taková jeho malá hra s fanoušky. Duncan se rád bavil a pozornost, které se mu po letech neúspěchů dostávalo, si dokázal užívat.

Velmi blízký vztah si po celý život udržoval s matkou. Právě ona ho podle jeho vzpomínek povzbuzovala, aby se nevzdával svých plánů. Měla dokonce vlastní nesplněné herecké ambice. Michael později vyprávěl, že mu opakovala zkratku YCDA, která znamenala You Can Do Anything, tedy že člověk může dokázat cokoliv. Její slova mu pomáhala i v dobách, kdy o něj filmový průmysl nejevil zájem.

Duncan se také postupně začal více zajímat o své zdraví. Ačkoliv měl celý život mohutnou postavu a jeho svaly byly jedním z poznávacích znamení, uvědomoval si, že samotná síla ještě neznamená dobrou kondici.

Kolem roku 2009 se rozhodl přestat jíst maso. Později o tom mluvil ve videu organizace PETA, která se zabývá ochranou zvířat. Tvrdil, že se po změně jídelníčku cítí lépe a má více energie. Sám vzpomínal, že při přechodu na vegetariánství vyklidil lednici a zbavil se masa v hodnotě několika tisíc dolarů.

Byl to poměrně nečekaný obrázek. Muž, který ve filmech často představoval svalnaté drsňáky, veřejně vysvětloval, proč se rozhodl maso nejíst a proč mu záleží na zvířatech.

V posledních letech života se po Duncanově boku objevovala Omarosa Manigault, americká televizní osobnost, která se proslavila především účastí v reality show The Apprentice. Jejich vztah začal v roce 2010 a postupně se stal vážným.

Omarosa a Michael tvořili poměrně výrazný pár. On byl obrovský, hlubokým hlasem mluvící herec, ona energická žena známá z televizních obrazovek. Společně se objevovali na společenských akcích a plánovali další společný život. V době Michaelovy smrti byla Omarosa označována za jeho snoubenku.

Duncan měl za sebou úspěšnou kariéru, byl finančně zajištěný a konečně mohl žít způsobem, o kterém jako chlapec z chudších poměrů jen snil. Ještě mu nebylo ani pětapadesát let. Měl spoustu plánů a nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho život měl během několika týdnů skončit.

V noci na 13. července 2012 prodělal Michael Clarke Duncan ve svém domě infarkt. Omarosa, která byla s ním, mu poskytla kardiopulmonální resuscitaci a přivolala pomoc. Její rychlá reakce mu pravděpodobně zachránila život, alespoň pro tu chvíli.

Herce převezli do nemocnice Cedars-Sinai v Los Angeles. Zpočátku se zdálo, že by se jeho stav mohl postupně zlepšovat. Zprávy o jeho zdravotním stavu ale zůstávaly opatrné. Přestože přežil samotný infarkt, jeho organismus se z vážné srdeční příhody nedokázal zotavit. Následovaly dlouhé týdny hospitalizace. Rodina, přátelé i fanoušci doufali, že se Michael uzdraví a znovu se objeví před kamerou. Bohužel se tak nestalo.

Dne 3. září 2012 Michael Clarke Duncan zemřel na následky červencového infarktu. Bylo mu pouhých 54 let.

Jeho smrt zasáhla řadu hollywoodských kolegů. Tom Hanks, který s ním vytvořil nezapomenutelnou dvojici v Zelené míli, veřejně vyjádřil svůj smutek. Vzpomínal na něj jako na výjimečného člověka, kterého měli možnost poznat při natáčení filmu. Pro fanoušky byla zpráva o Duncanově smrti o to smutnější, že jeho nejslavnější postava byla sama spojena s umíráním, nespravedlností a lidskou bezmocí. John Coffey ve filmu odchází ze světa, přestože by si zasloužil žít. Jeho představitel zemřel předčasně také, byť za úplně jiných okolností.

Michael Clarke Duncan neměl život nalinkovaný tak, jak si ho možná jako malý kluk představoval. Dlouho pracoval v zaměstnáních, která ho příliš nenaplňovala, a na první skutečně velkou filmovou příležitost čekal do svých čtyřiceti let. Mohl to vzdát mnohokrát. Zvlášť když viděl, jak snadno se jiní lidé dostávají k příležitostem, o kterých on jen snil. A přece se nakonec dočkal.

Jeho životní příběh má ještě jednu zajímavou stránku. Michael byl celý život posuzován především podle vzhledu. Když vešel do místnosti, lidé si všimli jeho velikosti. Když začal mluvit, zaujal je hlubokým hlasem. A když se pokoušel prosadit jako herec, dostával role, které odpovídaly tomu, co od něj ostatní očekávali.

Pak ale přišla Zelená míle a najednou všichni viděli něco jiného. Obrovského chlapa, který dokázal být na plátně neuvěřitelně něžný. Herci, kterého si diváci nezamilovali kvůli svalům, ale kvůli tomu, jak přesvědčivě dokázal zahrát bolest, strach a soucit.

Michael Clarke Duncan odešel příliš brzy. Za svou kariéru ale stihl dokázat něco, co se nepovede mnoha hercům ani za celý dlouhý život. Vytvořil postavu, na kterou lidé nezapomínají ani po desítkách let.

A kdykoliv se na obrazovce znovu objeví John Coffey, nejspíš se najde někdo, kdo si vzpomene i na samotného Michaela. Na bývalého kopáče příkopů z Chicaga, který se nakonec přece jen dostal do Hollywoodu.

Zdroje:

https://www.imdb.com/name/nm0003817/bio/

https://www.lifee.cz/michael-clarke-duncan-nahlou-smrt-hvezdy-zelene-mile-provazely-pochyby-na-posledni-chvili-totiz-zmenil-zavet-ve-prospech-pritelkyne-132fe

https://www.biography.com/actors/michael-clarke-duncan

https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-michael-clarke-duncan-20120904-story.html

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2000-mar-26-ca-12633-story.html