Napoprvé pumu zahnali. Jenže ona se vrátila, Isaaca vážně zranila, S. J. odtáhla do lesa a zabila

V květnu 2018 vyrazili dva přátelé na kolech do lesů amerického státu Washington. Během cesty si všimli, že je sleduje puma. Zastavili, začali na ni křičet a nakonec ji dokázali zahnat. Vypadalo to, že mají po problému. Jenže puma se po chvíli objevila znovu a tentokrát už zaútočila. Jeden z mužů nepřežil, druhý se i přes vážná zranění dokázal dostat pro pomoc. Proč se zvíře chovalo právě takhle, se přitom nepodařilo pořádně vysvětlit ani po jeho zastřelení a následné pitvě.

Byla sobota 19. května 2018 a Isaac Sederbaum se svým kamarádem S. J. Brooksem vyrazili na horských kolech do přírody. Isaacovi bylo 31 let, Brooksovi o rok víc. Oba pocházeli ze Seattlu a pro svou vyjížďku si vybrali okolí městečka North Bend, asi padesát kilometrů východně od města.

Je to kraj plný lesů a kopců, kde se dá na kole jezdit celé hodiny. Vedou tudy staré lesnické cesty, místy je terén docela náročný a za dobrého počasí jsou odtud vidět hory Kaskádového pohoří. Pro milovníky horských kol zkrátka ideální místo. A když člověk sjede trochu dál od frekventovanějších tras, nemusí dlouho nikoho potkat.

Jenže právě v těchto lesích žijí také pumy. Většinou o nich člověk ani neví, protože se mu raději vyhnou. Občas se ale stane, že se jejich cesty s lidmi přece jen zkříží. Oba muži samozřejmě věděli, že se pohybují v přírodě, kde mohou narazit na divoké zvíře. Nic ale nenasvědčovalo tomu, že by jejich sobotní výlet měl být nějak výjimečný. Až do okamžiku, kdy si všimli, že je sleduje kočkovitá šelma.

Puma přitom není žádná malá kočka. Dospělý samec může vážit i přes 70 kilogramů a síly má opravdu dost. Zvlášť v zadních nohách, díky kterým dokáže skočit do značné vzdálenosti. Navíc se umí pohybovat tak tiše, že si jí člověk nemusí vůbec všimnout, i když je docela blízko. Při lovu toho ostatně využívá. Místo dlouhého pronásledování se raději ke kořisti připlíží a zaútočí ve chvíli, kdy to nečeká. Na člověka však útočí jen výjimečně.

Když tedy Brooks se Sederbaumem zjistili, že se za nimi pohybuje puma, udělali to, co odborníci při podobném setkání doporučují. Zastavili, sesedli z kol a postavili se zvířeti čelem. Začali křičet a snažili se působit co nejhrozivěji. Jenže puma neodcházela.

Nakonec se přiblížila natolik, že ji jeden z mužů udeřil jízdním kolem. To už zabralo. Šelma ustoupila do okolního porostu a zmizela jim z očí. V tu chvíli zřejmě měli pocit, že mají to nejhorší za sebou. Většina podobných setkání končí právě takto. Puma zjistí, že před sebou nemá snadnou kořist, a raději se stáhne. V tomto případě ale zůstala někde poblíž.

Muži se na chvíli zastavili, aby se vzpamatovali. Muselo to být pořádně nepříjemné setkání, ale zvíře bylo pryč a oni mohli pokračovat. Jenže potom se puma objevila znovu. A tentokrát už nešlo jen o zastrašování.

Šelma se vrhla na Isaaca Sederbauma. Zakousla se mu do hlavy a začala s ním prudce třást. Později vyšetřovatelé popisovali, že podle Sederbaumova svědectví měl v jednu chvíli prakticky celou hlavu sevřenou v čelistech pumy. To už nebylo žádné varování ani krátký výpad. Šlo o skutečný útok predátora.

Sederbaum utrpěl vážná poranění hlavy a obličeje. Přesto se mu podařilo přežít první okamžiky, které mohly snadno skončit jeho smrtí. Během útoku se Brooks pokusil utéct.

Právě to zřejmě rozhodlo o dalším průběhu celé události. Puma Sederbauma pustila a obrátila svou pozornost k prchajícímu cyklistovi. U velkých kočkovitých šelem může útěk spustit pronásledovací instinkt. Pohybující se člověk se pro ně v určité situaci může stát cílem podobně jako prchající kořist. Puma Brookse dostihla, napadla ho a odtáhla do lesa.

Sederbaum zůstal na cestě těžce zraněný. Krvácel, byl otřesený a jeho přítel zmizel společně se šelmou mezi stromy. Musel se rozhodnout, co udělá dál. Nakonec se dokázal dostat zpátky na kolo a rozjel se hledat pomoc.

Sederbaum ujel přibližně tři kilometry, než se dostal na místo, kde mohl použít mobilní telefon. Ani potom ale nebylo jednoduché přivolat záchranáře. Spojení v odlehlé oblasti vypadávalo a muž navíc nedokázal přesně určit, kde se nachází. Záznamy jeho telefonátů na tísňovou linku byly později zveřejněny. Je z nich patrné, že se obával nejen o svůj život, ale především o přítele, který zůstal někde v lese.

Operátorům vysvětloval, že ho napadla puma a že zaútočila také na jeho kamaráda. Opakovaně se snažil zjistit, jak rychle se k nim může dostat pomoc. Nakonec zastavil projíždějící automobil. Žena, která v něm cestovala, převzala telefon a pokoušela se záchranářům vysvětlit jejich polohu. Sederbaum byl mezitím ve velmi špatném stavu. Měl hluboká poranění, trpěl bolestí a byl vyděšený. Když se ho operátorka snažila uklidnit, přiznal, že ho bolí úplně všechno. A pořád se vracel k Brooksovi.

Záchranáři nakonec dorazili, ale jejich práce tím zdaleka nekončila. Najít místo útoku v rozsáhlém lesním terénu nebylo jednoduché. Museli pokračovat po štěrkové cestě a hledat místo, kde oba cyklisté šelmu potkali. Sederbaum byl převezen do nemocnice Harborview Medical Center v Seattlu. Útok přežil a po několika dnech mohl být propuštěn. Jeho přítel takové štěstí neměl.

Když záchranáři a policisté dorazili na místo, našli nejprve Brooksovo jízdní kolo. Nedaleko potom objevili také jeho tělo. Puma se stále nacházela v bezprostřední blízkosti. Podle dobových zpráv stála přímo nad tělem v prostoru, který připomínal zvířecí úkryt. Jeden z policistů vystřelil, aby ji zahnal. Šelma utekla do lesa. Pro Brookse už ale bylo pozdě.

Pátrání po pumě pokračovalo. Úřady nechtěly riskovat, že by zvíře mohlo napadnout někoho dalšího. Pracovníci washingtonského úřadu pro ochranu přírody proto nasadili také psy, kteří šelmu vystopovali. Našli ji na stromě, kam se uchýlila. Následně ji zastřelili. Šlo o mladého samce, jehož věk byl později odhadnut přibližně na tři roky. Vážil kolem 47 kilogramů. V červenci téhož roku genetická analýza potvrdila, že zastřelené zvíře bylo skutečně tou pumou, která oba cyklisty napadla. Jenže tím vyšetřování neskončilo. Zůstávala totiž jedna zásadní otázka. Proč vůbec zaútočila?

Zpočátku se zdálo, že vysvětlení je docela jednoduché. Puma měla hlad. A nejspíš pořádný. Alespoň tak to vypadalo podle prvních vyjádření úřadů, které upozorňovaly, že zvíře bylo nezvykle hubené. Vážilo také méně než dospělí samci, kteří v této oblasti běžně žijí. Možná se mu nedařilo lovit. Třeba už nějakou dobu pořádně nežral a nakonec se odhodlal napadnout i člověka. To se u šelem stát může, zvlášť pokud jsou nemocné nebo zraněné a nedokážou si obstarat svou obvyklou potravu.

Jenže potom přišly výsledky pitvy. Bylo to v červenci 2018, tedy zhruba dva měsíce po útoku. A najednou se ukázalo, že s tou vyhladovělou pumou to asi nebude tak horké. Hubená sice byla, to nikdo nezpochybňoval. Jenomže šlo o mladého samce, který ještě nebyl plně dorostlý. A na svůj věk měl podle veterinářů celkem normální hmotnost i tělesnou kondici. Nenašli u něj ani žádnou vážnou nemoc nebo zranění. Zkrátka nic, na co by se dalo ukázat a říct, že právě kvůli tomu zaútočil. Vyšetření neprokázalo ani vzteklinu.

Původní představa o vyhladovělé šelmě, která ze zoufalství napadla člověka, tak ztratila oporu. Samozřejmě to neznamená, že zvíře nemohlo mít hlad. Ten ale nelze jednoduše zaměňovat za dlouhodobé hladovění nebo zdravotní problém. A především nebylo možné doložit, že právě hlad útok vyvolal. Nakonec tedy odborníci nedospěli k jednoznačnému závěru. Puma se chovala neobvykle, ale proč tomu tak bylo, zůstalo nejasné.

Pumy jsou v západní části Severní Ameriky běžnou součástí přírody. Žijí v horách, lesích i poměrně blízko lidských sídel. Přesto je většina lidí nikdy ve volné přírodě nespatří. Důvod je jednoduchý. Tyto šelmy jsou samotářské, opatrné a člověku se zpravidla vyhýbají. Ve státě Washington se tehdy jejich počet odhadoval přibližně na dva tisíce jedinců. Přitom smrtelný útok na člověka zde nebyl zaznamenán celých 94 let. Případ Brookse a Sederbauma byl proto mimořádný. A nejen kvůli tragickému výsledku.

Oba muži se totiž při prvním setkání zachovali správně. Neutíkali, postavili se šelmě čelem, křičeli a snažili se ji zahnat. Dokonce se jim to podařilo. To, že se puma vrátila a zaútočila, ukazuje, že ani dodržování doporučených postupů nemůže člověku zaručit naprosté bezpečí. Při setkání s pumou odborníci stále doporučují neutíkat, neotáčet se k ní zády, snažit se působit větším dojmem a pomalu ustupovat. Pokud šelma zaútočí, je potřeba se aktivně bránit.

Právě útěk totiž může vyvolat reakci, která je pro predátora při lovu přirozená. Je ale důležité připomenout, že Brooks se pokusil utéct ve chvíli, kdy už jeho přítele puma napadla. Rozhodoval se během několika vteřin v situaci, kterou si většina lidí vůbec nedokáže představit. Zpětně se snadno říká, co měl člověk udělat jinak. V takové chvíli ale nikdo nemá čas v klidu přemýšlet nad doporučeními odborníků.

Pro S. J. Brookse byla cyklistika velkou součástí života. Na kole nejen rád jezdil, ale snažil se k němu přivést i další lidi. Podílel se například na projektu Friends on Bikes, který vznikl proto, aby se do cyklistiky mohli snáz zapojit i lidé, kteří se v tomto sportu často cítili trochu stranou. Nešlo přitom jen o společné vyjížďky. Důležité bylo také poznávat nové lidi, navazovat přátelství a mít kolem sebe partu, se kterou člověk sdílí stejný koníček. Brooks se v této komunitě hodně angažoval, takže nebylo divu, že jeho smrt zasáhla mnoho lidí. A připomíná, že některé věci nedokážeme ovlivnit, ani když se zachováme tak nejlépe, jak v dané situaci můžeme.

Zdroje:

https://www.theguardian.com/us-news/2018/may/24/cougar-attack-911-transcripts-washington-state

https://www.cbsnews.com/newyork/news/izzy-sederbaum-cougar-attack-washington-sj-brooks/

https://www.nationalgeographic.com/animals/article/fatal-cougar-attack-washington-sj-brooks-isaac-sederbaum-animals

https://abcnews.com/US/attacked-mountain-lion-survivor-cougar-mauling-dramatic-911/story?id=55323621

https://www.kuow.org/2018-05-23/911-call-i-got-attacked-mountain-lion-my-friend-did-too

https://www.bbc.com/news/world-us-canada-44201441