Článek
Audrey Hepburn byla ve své době ikonou. Půvabná herečka, která uměla skvěle hrát, ale zároveň proslula i díky svému vzhledu. Jemná tvář v kombinaci s vytříbeným vkusem pro módu, to bylo něco, co tehdy nenechalo nikoho chladným. Muži po ní toužili a ženy se ji snažily napodobit. Ve svém životě byla nesmírně činorodá, působila i v oblasti humanitárních aktivit, za což v roce 1992 obdržela prezidentskou medaili svobody jako výraz uznání za její práci pro UNICEF.
Nelehké dětství a mládí
Audrey se narodila v roce 1929 v Belgii do poměrně bohaté rodiny. Její matka, baronka Ella van Heemstra byla členkou staršího nizozemského šlechtického rodu. Předkové se dali vystopovat až ke skotské královně Marii Stuartovně. Otec nebyl šlechtického původu, ale patřil taktéž mezi bohatší smetánku. Narodil se nedaleko Prahy do rodiny cukrovarníka, sám se stal úspěšným bankéřem. S rodinou však nezůstal moc dlouho. Když bylo Audrey šest let, odešel její otec do Anglie, kde se stal členem fašistické strany. Jeho fašistické sklony a názory rodina těžce nesla. Jeho odchod byl pro Audrey velkým zásahem, který nedokázala nikdy plně překonat. Na druhou stranu, i dokud byl s rodinou, trávil hodně času na cestách a když byl zrovna doma, atmosféra velmi zhoustla.
Krátce po narození dostala Audrey černý kašel, který se jí stal málem fatálním a možná i tento kašel byl prvním faktorem, který ovlivnil její křehkou konstituci. Už odmala byla Audrey štíhlá až útlá, což velmi podporovalo její touhu stát se primabalerínou. Po válce se dokonce s matkou přestěhovala do Londýna, kde získala stipendium na prestižní baletní školu. Co však vypadalo jako nadějný začátek nové baletní kariéry, to se brzy ukázalo jako velké zklamání. Během válečných let Audrey velmi strádala, což se podepsalo na její tělesné konstituci, a tak se nakonec musela vysněné baletní kariéry vzdát, protože její tělo by náročné tréninky a těžkou fyzickou námahu nezvládlo.
Její strádání během válečných let se na ní podepsalo natolik, že i v pozdějších letech byla často podezírána z anorexie nebo držení příliš přísných diet. Skutečností však bylo, že strádající tělo nebylo schopno už nikdy nabrat to, co by nabrala za normálních okolností. Když vyprávěla o svých letech za války, když byla s matkou v Arnhemu a o tom, z čeho musely být kolikrát živy, není se čemu divit.
„…zkoušely jsme vařit cibulky tulipánů a péct chleba z trávy…“
Kvůli silné podvýživě trpěla mnoha zdravotními problémy, od chudokrevnosti počínaje, žloutenkou konče.
Partnerský život a děti
Její partnerský život byl také poměrně divoký. Nejdříve se zasnoubila s průmyslníkem Jamesem Hansonem. Vnímala to jako lásku na první pohled, ale během svatebních příprav si uvědomila, že oba mají svoji kariéru, které se nebudou chtít vzdát a zároveň, že jim jejich práce nedovolí trávit dostatek času společně. A to nechtěla, protože k čemu by takový vztah byl. Nakonec tedy svatbu odvolala.
O rok později se na jednom večírku, který pořádal Gregory Peck, seznámila s hercem Melem Ferrerem. Navrhla mu společnou práci na divadelní hře a následně na filmu Ondine. Společně strávený čas udělal svoje a z čistě pracovního vztahu vzniknul vztah milenecký. Ferrera už předtím okouzlila ve filmu Prázdniny v Římě, což byla dokonce role, za niž získala Oscara.
Na podzim roku 1954 se spolu vzali ve Švýcarsku. I když se povídalo, že jejich manželství není úplně ideální a že Mel má sklony k panovačnosti, Audrey vše odmítala. Jejich manželství vydrželo celých 14 let, během kterých několikrát potratila, aby se jí nakonec podařilo donosit syna Seana. První potrat vyvolal těžké deprese, Audrey zhubla ještě víc a zapalovala si jednu cigaretu od druhé. Druhé těhotenství vypadalo nadějněji, ale během natáčení Audrey spadla z koně a potratila znovu. To byla pro Audrey těžká rána, neboť toužila po velké šťastné rodině a místo toho dvakrát potratila a lékaři jí oznámili, že je dost možné, že kvůli špatné předchozí výživě možná nikdy nebude schopná donosit dítě. Když se však dostala Audrey z nejhorších depresí, otěhotněla znovu a tentokrát si dávala velký pozor, aby se jí nepřihodilo nic, co by mohlo těhotenství narušit. Díky tomu se jí nakonec podařilo donosit syna, kterého pojmenovali Sean.
Když po 14 letech jejich manželství v roce 1968 skončilo, netrvalo dlouho a Audrey si našla nového partnera. Seznámila se s ním ještě během téhož roku při plavbě lodí a o rok později se už vzali. Její nový partner nepocházel z hereckého prostředí, ale byl jím italský psychiatr Andrea Dotti. Ten se také stal otcem jejího druhého syna Lucy Andrea Dottiho. Kromě tohoto úspěšného porodu ještě dvakrát znovu potratila. Jejich manželství vydrželo celých 13 let, tedy podobně jako její předchozí manželství s Melem Ferrerem, ale během tohoto manželství si byli oba manželé nevěrní. Dotti si potrpěl na mladá děvčata a Audrey se spustila se svým hereckým kolegou při natáčení filmu Pokrevní příbuzní. Nakonec se tedy roku 1982 rozvedli.
Jejím třetím dlouholetým partnerem byl nizozemský herec Robert Wolders, se kterým se seznámila ještě v době, kdy byla vdaná za Dottiho. Přestože si Wolderse nikdy nevzala, jejich vztah označovala za neoficiální manželství a celých devět let, které spolu strávili, bylo pro ni nejkrásnějších devět let života.
Krutá nemoc
Strávila by s ním více času, ale zasáhla krutá nemoc. Na podzim roku 1992 začala mít problémy s bolestmi břicha, což nejprve přikládala možnému onemocnění, které mohla chytit v Somálsku, kde byla na své humanitární cestě. První vyšetření ve Švýcarsku neukázalo nic konkrétního, ale když podstoupila v Los Angeles laparoskopii, zjistili lékaři, že trpí vzácnou formou rakoviny břicha, která v průběhu let pomalu a nenápadně metastázovala i na tenké střevo. Audrey nezbylo nic jiného, než podstoupit chemoterapii.
Chemoterapie už ale nedokázala porazit rozšířené metastázy, a tak bylo jasné, že se její život chýlí ke svému konci. Vrátila se zpátky do Švýcarska, kde své poslední dny strávila v hospicové péči ve svém domě a v okruhu svých nejbližších. Zemřela ve spánku v lednu 1993 a pohřbena byla na hřbitově v Tolochenazu.
Odkaz Audrey Hepburn
Audrey Hepburn po sobě zanechala bohatý odkaz. Kromě nezapomenutelných rolí v řadě filmů získala i nespočet filmových ocenění včetně Grammy, Emmy, Oscara, BAFTA atd.
V oblasti módy byla díky svému jedinečnému vzhledu a módním kreacím považována za ikonu. Řada stylů byla pro ni natolik charakteristických, že i dnes si je spojujeme především s její osobou. Preferovala minimalistický styl, který se k její útlé postavě velmi hodil. Byla svým způsobem protipólem jiných výrazných ženských postav, které zase naopak překypovaly křivkami. Sama se však za krásnou moc nepovažovala. Udržovala přátelský vztah s módním návrhářem Givenchym, což mohlo její styl také do určité míry formovat.
Kromě jejích aktivit ve světě filmu a módy byla Audrey i zapálenou humanitární pracovnicí, zejména je její jméno spojováno s organizací UNICEF. Na tom měla podíl její neutěšená historie za války a její strádání. Audrey se tak chtěla aspoň trochu revanšovat a navštěvovala sirotčince a předčítala příběhy opuštěných a strádajících dětí, aby na ně upozornila. Procestovala řadu zemí, navštěvovala i slumy a chudinské čtvrti. Její poslední cesta vedla do Somálska, které označila za jedno z nejhorších míst, které navštívila, dokonce horší, než když byla svědkem hladomoru v Etiopii.
Díky jejím aktivitám se o neutěšeném stavu chudých lidí dozvídaly i bohatší společnosti západního světa.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/neobycejne-zeny-audrey-hepburnova.A120716_120043_spolecnost_jup
