Článek
Jenže to aby se člověk vyzbrojil odpadkovým pytlem a super horskou obuví. Je až s podivem, kolik odpadků v lese můžeme najít. Nejhůř vypadající jsou většinou místa na okraji lesa, kde se lidé chodí „venčit“.
Je běžné, že u cest je vždy po několika desítkách nebo stech metrech vstup, u kterého je možné zaparkovat i automobil. A právě v takových místech je většinou nejvíc odpadu. Lidé zaparkují, dojdou se do přírody „vyvenčit“ a třeba si dají nějakou svačinu. Je opravdu naprosto odporné na takovém místě zastavit a jít se projít. Musíte koukat, kam šlapete. Některým místům se můžete vyhnout rovnou, protože na nich leží haldy toaletního papíru. Okolo se válí obaly od sušenek a prázdné plechovky. Je takový problém si s sebou vzít třeba sáček a odpadky vložit do něj a odvézt do popelnice?
Sama jsem člověkem, který do lesa chodí rád. Jenže najít takové místo, aby se člověk opravdu mohl kochat krásou, začíná být čím dál těžší. I daleko v lese najdete odhozené odpadky. Co už nepochopím vůbec, jsou celé nacpané odpadkové pytle. To si opravdu někdo dá tu cestu a odveze odpadky do lesa? Lidé si své okolí ničí sami. Není divu, že jsou pak majitelé lesů rozhořčeni a přemýšlí, jak vstup lidem do lesa znemožnit.
Je také čím dál větší problém najít takové ty nádherné cestičky, které jsou pokryté jehličím či mechem a máte pocit, že jdete po peřince. Kvůli těžké technice, která se do lesů potřebuje kvůli kácení dostat, jsou tyto cesty ničeny. Ty se pak musí zpevnit a začínají se zavážet sutí nebo cihlou. To je opravdu nepříjemné jak na chůzi, tak pro oko. Určitě by se dalo pochopit, že je potřeba cesty zpevnit, ale rozhodně věřím, že by se našel mnohem lepší materiál než nějaká nepotřebná suť.
Moje švagrová je rekreačním jezdcem na koni. Pamatuje časy, kdy byla projížďka lesem opravdu balzám pro duši. To je ale za posledních deset let zcela pryč. Vždy se snaží dodržovat jistá pravidla a jezdí pouze po větších používaných cestách. No jo, ale i ten kůň opravdu trpí, pokud má chodit po takové suti. Někdo může namítat, že kůň také ničí cesty, ale rozhodně je neničí tak jako těžká technika. A pokud je jeho majitel normální, vybírá takové cesty, kde není co ničit.
Bohužel se začíná čím dál tím víc stávat, že si majitelé lesů svůj pozemek oplocují. Není čemu se divit. Nechtějí tam „prasata lidi“ a proč by měli? Chtěla bych vidět člověka, který vyhazuje v lese odpadky a najednou by někdo cizí na jeho pozemek přivezl odpadky. Jak by asi reagoval? Předpokládám, že by byl vzteklý a snažil se takovou situaci řešit. Copak chceme, aby se lesy začaly uzavírat pro veřejnost? Budeme chodit na procházky po silnici do další vesnice nebo s koňmi budeme běhat po D1? Proč děláme vše proto, aby se to otočilo proti nám? Jen kvůli bezohlednosti a sprostotě druhých.
Pochopitelně z hlediska ochrany přírody je oplocování a uzavírání lesů či obor naprostý nesmysl. Zabrání to přirozené migraci zvířat, která mají určité velikosti teritoria či migrují za potravou. Na druhou stranu i odpadky mohou divokým zvířatům ublížit a proti tomuto by uzavření pomohlo. Vše má ale své pro a proti. Je otázka, jak to do budoucna bude, ale určitě by pomohlo, kdyby se houbaři, rekreanti, děti i sportovci chovali ke svému okolí s úctou. Dejte si batoh na záda a tam si obaly od jídla či pití můžete schovat.
Zdroje:
