Článek
Z nenápadného mladíka hudební ikonou, která si podmanila publikum
Na svět přišel Petr Muk 4. 2. 1965 v Českém Krumlově. Hudbě se věnoval už v mladém věku, byl ale nenápadný, tichý. Nikdo tehdy netušil, že se z něj zrodí hudební legenda, na kterou se později bude vzpomínat. Svůj umělecký talent využil během působení v různých punkových kapelách, do výraznějšího povědomí publika vstoupil rokem 1985, kdy byl hlavním členem kapely Oceán.
Na hudební scéně tehdy vládly rock a pop, Oceán tak přinesl v tomto ohledu něco jiného – propracované melodie, image s textem, který vyjadřoval nejrůznější pocity lidí, kteří se v písních mohli najít, vytvořily něco tak smysluplného, že to mělo nevídaný úspěch. V Oceánu působil 8 let, po jejím rozpadu začal působit ve skupině Shalom, která působila do roku 1996. Pak se Petr muk vydal na sólovou dráhu a stal se z něj nezapomenutelný umělec. Ovládnutí předních příček hitparád, vyprodané koncerty a šílící fanoušci mluvilo za své. Petr Muk byl zkrátka hvězda. A není se čemu divit. Jeho koncerty nebyly založeny na divokých gestech a akrobatických kouscích, jako to je dnes u některých umělců.
Stačilo, že zpíval hlasem, ve kterém posluchači slyšeli propojení emocí, radost, smutek, melancholii, euforii. Když si pustíte některou z jeho písní a když si ho poslechnete, máte pocit, že slyšíte člověka, který vám právě zpívá o svém životě. Písně jako Stín katedrál, Bon Soir Mademoiselle Paris, Neusínej, Láska, ta nebezpečná věc mluví samy za sebe. Petr Muk díky tomu dokázal tak oslovit více generací, jeho písně se pouští dodnes.
Patřil mezi nejznámější zpěváky, byl skromný a slušný. Spousta jeho kolegů z branže na něj vzpomíná jako člověka, který si rozhodně nehrál na nedostupného, měl v sobě pokoru. Uvádí, že byl pečlivý, hodně pracoval a chtěl mít perfektní výsledky, jak na koncertech, tak i ve studiu. Jako oblíbený zpěvák byl žádán o autogramy, takže s fanoušky trávil čas a věnoval se jim, nechal se s nimi vyfotit.
Petr Muk na akci
Ani umělecké oblasti se nevyhnou problémy. Málokdo, nebo spíš vůbec nikdo netušil, že zpěvák, který vás na pódiu okouzlil písní a svým hlasem, svádí vnitřní boj s duševní nemocí. Petr Muk si svoje soukromí střežil, přišel fanouškům zazpívat, ne s nimi mluvit o své nemoci, a tak jeho střídání nálad bylo bráno ze strany posluchačů spíše jako běžné. Každý občas máme špatnou náladu, ne? Navíc v té době byla duševní onemocnění tabu, nikdo o tom veřejně nemluvil, nechtěl být nálepkován a souzen jako blázen.
Pro bipolární afektivní poruchu je charakteristické střídání období, kdy se člověk cítí dobře, že má energie na rozdávání a jindy má období deprese, smutku, beznaděje. Rozvíjí se postupně, není to ze dne na den. I když měl určité příznaky už v mládí, nebylo hned jasné, že se může jednat o tuto poruchu, bylo složité ji diagnostikovat. Jak je uvedeno výše, hned za každou špatnou náladou člověk nehledá duševní onemocnění.
Petr Muk i přes svou nemoc nadále před publikem vystupoval jako profesionál. Zazpíval svým fanouškům, rozdal podpisy a vyfotil se, neřešil s nimi, co se s ním děje. Když už měl období špatných nálad, nikdo to moc divácky neřešil. Přece jen, zpěvák, kariéra umělce a natřískaný diář s povinnostmi, to zákonitě každého napadne, že je vyčerpán, přetížen a potřebuje si odpočinout. No, odpočinek by byl na místě, ale z trochu jiných důvodů. Všímat si některých problémů začala média až později, když zpěvák zrušil svůj koncert, odkládal některé naplánované akce.
Někteří by si možná řekli dnes, že Petr Muk měl jít a říct, co se s ním děje. Ne každý je ale ochotný jít ventilovat svoje zdravotní problémy a své soukromí. Mluvit o tom, že jste sice slavný, ale v soukromí bojujete s duševní nemocí, která vás přiměje fungovat, nebo spíš nefungovat, když to potřebujete? V tehdejší době ne. Petr Muk byl tak zářným příkladem toho, že je úplně jedno, jestli se jedná o ,,obyčejného“ člověka, nebo známou osobnost, duševní nemoc může zasáhnout kohokoliv. Stejně tak byl trefnou ukázkou, že se navenek před ostatními může smát, rozdávat radost, a veřejnost nevidí za úsměvem smutek, bolest, deprese.
I umělec nakonec promluvil o tom, co ho trápí
Bál se, aby nebyl nálepkován. Aby nepřišel o práci a aby ho veřejnost za otevřenost neodsoudila. Nakonec ale i on promluvil o tom, co se v jeho životě děje. Důležité bylo, že při prvních příznacích už v mladém věku nebyla bipolární afektivní porucha správně diagnostikovaná, takže se ani neléčil tak, jak měl. Správná diagnóza přišla až později, takže s léčbou to pro zpěváka bylo o něco lepší.
Díky tomu, že mluvil o nemoci otevřeně, pomohl veřejnosti pochopit, jaký je život s touto nemocí. Ovšem i nadále občas senzacechtivá bulvární média by ráda za jeho stavem viděla spíš přepracovanost, nebo alkohol, aby bylo o čem psát. Uvědomit si, že duševní onemocnění může způsobit tak výrazné změny stavu, bylo zkrátka o dost složitější.
V umělecké branži byl Petr Muk za výjimečně talentovaného člověka, který oslovil široké publikum, srdcař a člověk, který je lidský a pečlivý, zkrátka profesionál. Prostřednictvím jeho písní si jej lidé stále připomínají.
Ačkoliv opustil svět jako moc mladý, nikdy se na něj nezapomene. Výrazná osobnost umělecké oblasti, která po sobě zanechala odkaz v podobě melancholických písniček s podmanivým hlasem, které dodnes vyhrávají v rádiu a pouštějí si je i lidé, kteří nepamatují slávu skupiny Oceán a Shalom.
Zdroje:
