Článek
Mluvící hračka, která zpochybní vše, o čem dosud nebylo pochyb
Vzhůru do žánru sci-fi a fantasy. Jste na planetě, kde vládnou opice, které mají různá společenská vyšší a nižší postavení, mluví mezi sebou, mají svou civilizaci. Lidstvo je tu bráno jako méněcenné tvorstvo, které nemluví a je využito spíše k výzkumu. Poněkud paradox toho, že ve skutečnosti je to obráceně. Ale zpět k filmu. Oba filmy de facto představují lidskou civilizaci jako něco podřadného, čemu vládnou opice. Ale každý z nich má jiný závěr, který dokáže šokujícím způsobem ukázat, jaká je pravda o minulosti, čemu věřit, a co dokáže moc v nesprávných rukou. Když je třeba, abyste něčemu věřili a dostane se vám do rukou důkaz, že vaši víru podkopává jistý detail, co potom?
Jak Planeta opic z roku 1968, tak Planeta opic z roku 2001 svým způsobem umí geniálně předvést, jak lze rozvrátit myšlení a nabourat přesvědčení, které bylo do té doby něčím nedotknutelným. Knižní předloha byla sice jiná, ale snad žádný film se jí nikdy nedrží tak do detailu, a ještě že tak. Jinak by to dle mého názoru nebylo tak zajímavé. Pochopitelně, rok 1968 neměl takové efekty jako rok 2001, ovšem nápady a vizuální stránka neměly na tu dobu obdoby, tvůrcům filmu se vše povedlo na výbornou. Herci by asi možná byli chvílemi jiného názoru, ale pointa byla výborně dodržena. Film z roku 1968 obdržel ocenění v roce 1969 a řadí se mezi přední oblíbené filmy. Film z roku 2001 tolik oblíbenosti sice nemá, ale i bez toho má své kouzlo a umí diváka zaujmout svým provedením a odlišením se od některých prvků.
Dva filmy, dvě odlišná pojetí a závěry
Jeden námět zpracován vícero způsoby. Tak by se dalo pojmout natočení filmů Planety opic z roku 1968 a 2001. Ten první nám představuje astronauta Taylora, který se svou posádkou cestuje vesmírem a po hybernetickém spánku, ze kterého se později probere, společně s dalšími astronauty ztroskotá na jakési cizí planetě do jezera, obklopeného pouští. Později zjišťuje, že planeta je ovládána opicemi, které mezi sebou mluví, mají svá hierarchická postavení a lidé zde společně nemluví, jsou bráni jako zvířata, která jsou zkoumána. Celé společnosti velí Dr. Zaius, který je silně proti přesvědčen, že člověk není inteligentní tvor, nemluví a nemá žádnou minulost. Jsou to opice, které mají určité společenské postavení. Je také přesvědčený a ví, že lidstvo je odsouzeno k záhubě a snaží se předejít tomu, aby podobný osud potkal i opičí civilizaci. I kdyby měl společnosti lhát, popřít důkaz o tom, že člověk je tvor inteligentní. Někdy je podle něj lépe, když společnost nezná pravdu. Opačného názoru jsou dva výzkumníci, opičí archeolog Cornelius a jeho partnerka, zvířecí psycholožka Zira. Zatímco Zira věří tomu, že člověk je inteligetní tvor, se kterým se do dorozumět a umí myslet, Cornelius pracuje na vykopávkách v Zakázaně zóně, kde našel pozůstatky lidské civilizace a jiné důkazy, dokazující, že člověk je vyspělejší, než si opice kdy myslely.
Po určité výměně názorů a útěku hlavních hrdinů z opičí civilizace se Taylor s oběma vědci dorazí do Zakázáné zóny, kde je dostihne Dr. Zaius. Společně s ním vstoupí do jeskyně s archeologickými vykopávkami, kde mimo lidské pozůstatky najdou i panenku, která mluví. To už je důkaz toho, že lidstvo bylo vyspělejší a umělo dělat věci, které opice považují za nemožné. Dr. Zaius ovšem nechce, aby se toto někdo dozvěděl a jeskyně nechá zavalit. Taylor v závěru filmu objevuje částečně odkrytou Sochu Svobody a pochopí, že planeta, na které je, je opravdu planeta Země. Ale je jiná, zničená lidmi, kteří si svou krutostí a honbou za vyšší mocí a válkami vše zpustošili.
Ve filmu by si divák představil hlavního ,,záporáka“ jako někoho, kdo vyhlíží drsně a nepřátelsky, Dr. Zaius ale tak nepůsobí. I když nechce slyšet obhajoby a drží se striktně své pravdy, divák by se nebál předložit mu své úvahy a názory. Nanejvýš by za to mohl dostat výsměch společnosti. Nemusí se bát žádného křiku, fyzického trestu nebo dalších problémů. Navíc by čekal něco víc pro poznání o tom, že je lidstvo vyspělá a inteligentní rasa – kovová zbraň, nebo pípající přístroj by nejspíš udělaly větší dojem než jedna malá mluvící panenka, pohřbená kdesi hluboko v jeskyni. Jemný důkaz toho, že se člověk vyvinul víc a je schopen mimořádných věcí. A právě proto se o tom nikdy nikdo nesmí dozvědět, aby opice nečekalo stejné vyhynutí, jaké potkalo člověka.
Charlton Heston a Linda Harrison jako Taylor a Nova
Calima: Když posvátné místo odhalí úplně jinou minulost
Film z roku 2001 ukazuje jiné zpracování, které je dle mého názoru stejně zajímavé, jen s trochu většími efekty. Tentokrát sledujeme osud amerického pilota Lea, který opouští kosmickou loď Oberon, kde je zbytek jeho posádky, aby zachránil svého šimpanze Perikla, který vletěl v modulu do elektromagnetické bouře. Bohužel se mu to nepovede a sám ztroskotá na cizí planetě. Planetě, kde lidé prchají před agresivními opicemi, které je zotročují a dělají si z nich sluhy a hračky (v případě dětí). Tasy už je vidět i posun ve vizuální stránce, kdy pozornost budí vrchní generál armády, Thade, který sám o sobě působí dost agresivně. Tomu by se člověk bál podívat i do očí, natož mu předložit své domněnky. Je zde vidět strach z autorit a fakt, že jak hrůza a krutost dokážou potlačit zdravý rozum a přemýšlení.
Tady pro změnu nevystupuje žádná vědecká dvojice, opičí hrdinkou je tu Ari, dcera senátora, a v tu dobu jistým způsobem i ,,přítelkyně“ Thadea. Zatímco on jí vyjadřuje náklonnost, ona nejejí zájem, vidí, jak dychtí po moci a nezajímá ho nic jiného. Jí samotné se příčí způsob chování opicí k lidem a lidstvo považuje za inteligentní. Leo v ní najde spojence, když pátrá po svých lidech a díky přístroji z havarovaného modulu se domnívá, že jeho posádka, která ho hledá, je někde v Zakázané zóně a čeká na něj. V tomhttps://commons.wikimedia.org/wiki/File:Heston_and_harrison_planet_of_the_apes.jpglito filmu Zakázanou zónu netvoří jeskyně s archeologickými vykopávkami, nýbrž jakési posvátné místo jménem Calima, které dalo vzniknout opicím, alespoň tak to Ari vysvětlí Leovi. Ten je překvapen, když zjistím, že oním posvátným místem Calimou jsou trosky havarované kosmické lodi Oberon(s nápisem Caution Live Animals - odtud název). Pro Lea je pak stejně jako pro diváka noční můrou, když zjistí, že posádka, která ho hledala a vletěla za ním do magnetické bouře, je tisíce let po smrti a opice, které posádka vycvičila, je povraždily a vytvořily si vlastní společnost. Svým způsobem je zde i geniální ukázka toho, jak opice dochází k poznání o vlastní minulosti, když z obrazovky slyší vědkyni, která jmenuje jejich původního předka, který stojí na počátku jejich samotné civilizace.
Díky efektům a modernější technologii byla možnost i trochu více zabojovat proto opičí armádě. Trosky Oberonu proto byly použity jako obrana a nastartování motoru, resp. odpálení zbytků paliva, který způsobil výbuch, jim dalo šanci se opicím postavit a ukázat, že lidstvo je daleko vyspělejší a stojí za jejich původem. Tomu všemu nasadí korunu Leův šimpanz Perikles, který během závěrečné bitvy přiletí v modulu a je místními považován za jejich prapředka. O to víc je pro ně znamením, že lidé a opice spolu mohou žít v míru, když Leo a Perikles spolu jdou ruku v tlapě. Mohl by to být dokonalý závěr filmu, ovšem tvůrci se zřejmě rozhodli divákům zamotat hlavu a nechali Lea, aby se vrátil v kosmickém modulu zpět na Zem. Také jste čekali, že kolem něj se seběhnou lidé, budou se ptát, odkud přiletěl, kde byl a co zažil, a místo toho uvidíte obří sochu opice generála Thadea a opičí osazenstvo? Nebýt tohohle konce, kde jsem sama vrtěla hlavou, že už je to trochu přehnané, tak by tento film u mě zvítězil.
Je zajímavé, jakým způsobem může být ve filmu pobrána otázka inteligence opic a lidstva a co je vnímáno jako hrozba? V obou filmech jsou opice těmi inteligentnějšími a lidstvo bráno jako méněcenné, ovšem závěrečná pointa už je jiná, a přitom z jiného úhlu sama o sobě podstatná. Jak moc důležité je vědět a mít důkaz o tom, že jiný tvor je chytrý, umí přemýšlet a měl svou civilizaci, která se ale zničila? Je důležité vědět, odkud vlastně dotyčný tvor přišel a jaká je jeho minulost? A přijali by ji všichni, kdo vyrůstali v přesvědčení, že vše bylo jinak?
Poušť v Kalifornii - zde se natáčely některé scény z Planety opic
Osobně jsem viděla jako první film z roku 2001. Líbilo se mi zpracování, efekty a myšlenka. Film z roku 1968 jsem viděla až mnohem později a oceňovala jsem především provedení a efekty na tehdejší dobu. Myslím, že bylo fajn udělat ještě několik dalších dílů, kde se vše mohlo rozvíjet a dodat tomu dobrodružný až mystický nádech. U filmu z roku 2001 bych asi skončila u okamžiku, kdy opice a lidé pohřbívají padlé a nechala bych Lea mezi novými přáteli, nevracela bych se. Sice to není jeho domov, ale ten jeho původní už dávno není tím, čím je. Je super, když některé filmy přimějí diváka k zamyšlení, jak by to celé zakončil on.
Zdroje:
Planeta opic 2001
Planeta opic 1968
Osobní názor autorky
