Článek
Jaroslava Drbohlava si nejspíš vybavíte z Tří oříšků pro Popelku. Hrál tam Vítka, jednoho z princových kamarádů. Byl mladý, pohledný a před kamerou se objevoval docela často. Jenže jeho život dopadl hodně smutně. Onemocněl cukrovkou, postupně přišel o zrak a nakonec mu selhaly i ledviny. Zemřel v pouhých 38 letech a doma po něm zůstala manželka s malou dcerou.
K herectví se dostal už jako kluk
Jaroslav Drbohlav se narodil 13. ledna 1947 v Praze. S hraním začal už jako kluk, před kameru se dostal dávno předtím, než vůbec začal studovat herectví. V roce 1962 si třeba zahrál ve Vorlíčkově filmu Kuřata na cestách. Bylo mu tehdy patnáct. A u herectví už zůstal, nakonec se přihlásil na DAMU, kterou v roce 1969 dokončil.
Po škole ale nezůstal v Praze, jak by se možná dalo čekat. Odešel do Liberce, do Divadla F. X. Šaldy. Tam hrál dalších sedm let. Teprve v roce 1976 se vrátil do hlavního města a nastoupil do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého.
Drbohlav měl vzhled, který mu při filmování docela pomáhal. Byl vysoký, štíhlý, měl světlé vlasy a příjemný úsměv. Není proto divu, že ho režiséři obsazovali hlavně do rolí mladých mužů, často sympatických a trochu rozpustilých. Zároveň ale nebyl odkázaný jen na takové postavy. Hrál také v detektivkách a televizních inscenacích, kde dostával úplně jiné příležitosti.
Velkou filmovou hvězdou v tom smyslu, že by dostával jednu hlavní roli za druhou, se nikdy nestal. Přesto měl práce dost. A kdo ví, kam by se jeho kariéra ubírala dál, kdyby do ní nezasáhla nemoc.
Nejvíc si ho lidé pamatují z Popelky
V roce 1973 se Drbohlav objevil ve filmu Tři oříšky pro Popelku. Zahrál si Vítka, jednoho ze dvou kamarádů prince, kterého představoval Pavel Trávníček. Druhého společníka, Kamila, hrál Vítězslav Jandák.
Oba herci se znali už ze studií na DAMU, takže se při natáčení nemuseli nijak zvlášť seznamovat. Jandák na svého kamaráda později vzpomínal jako na veselého člověka, se kterým bývala legrace. A přesně tak Drbohlav působí i ve filmu. Jeho Vítek není žádná zásadní postava, ale bez princových kamarádů by některé scény zkrátka nebyly tak zábavné.
Pro Drbohlava to navíc nebyla první spolupráce s Václavem Vorlíčkem. Ten ho znal už z dětského filmování a později mu nabídl i další role. Objevil se například v komedii Což takhle dát si špenát, kde si zahrál příslušníka Veřejné bezpečnosti. Vidět ho můžeme také ve filmech Smrt si vybírá, Noc klavíristy nebo Čas pracuje pro vraha. Z televizní tvorby stojí za zmínku třeba seriál 30 případů majora Zemana, konkrétně epizoda Mimikry. Zahrál si rovněž v Arabele a v Malém pitavalu z velkého města.
Některé jeho role byly opravdu malé. Jenže tehdy bylo běžné, že herci střídali divadlo, televizi a film, a Drbohlav nebyl výjimkou. Kromě natáčení měl své stálé divadelní angažmá, takže rozhodně netrávil čas čekáním na telefon od nějakého režiséra.
Cukrovka už předtím připravila o život jeho sestru
V soukromí se mu také dařilo. V roce 1973 se oženil s Marcelou, se kterou už nějakou dobu chodil. Na konci roku 1978 se jim narodila dcera Eva. Jaroslavovi tehdy bylo 31 let a mohl být celkem spokojený. Měl rodinu, práci, která ho bavila, a před sebou ještě spoustu let.
Bohužel se ale potýkal s cukrovkou. A nebyl jediný z rodiny. Podle dostupných životopisných informací se nemoc objevila u tří ze šesti sourozenců. Jeho sestra Hana na její následky dokonce zemřela už v roce 1974. Bylo jí pouhých 27 let.
Drbohlav dobře věděl, co všechno může cukrovka člověku způsobit. Že nejde jen o hlídání jídla, kontroly u lékaře a nějaké ty léky. Zvlášť tehdy, v 70. letech, kdy byla léčba přece jen někde jinde než dnes. Inzulin se sice používal už dávno, ale o dnešních pumpách nebo senzorech, které člověku průběžně měří cukr, si pacienti mohli nechat zdát. A když se nemoc nedařilo udržet pod kontrolou, mohla napáchat pořádnou paseku.
Kdy přesně u něj cukrovka propukla, to nevíme. Na začátku 80. let už ale bylo zle. Nemoc mu začala vážně zasahovat do života a zdravotní potíže postupně přibývaly. A stále se zhoršovaly.
Nejdřív začal přicházet o zrak
Jedním z nejhorších následků cukrovky bylo poškození očí. Drbohlav postupně viděl stále hůř, až nakonec téměř úplně oslepl. Pro herce to samozřejmě znamenalo obrovský problém. Při natáčení se ještě některé věci dají přizpůsobit, záběr zopakovat nebo upravit. V divadle je to mnohem složitější. Herec se musí pohybovat po jevišti, reagovat na kolegy a vědět, co se kolem něj děje. Drbohlav se přesto snažil pokračovat.
Jeho kolegové později vzpomínali na jedno z posledních představení, kdy už téměř neviděl. Diváci údajně vůbec nepoznali, jak vážně je nemocný. Představení odehrál a na konci přišel potlesk jako obvykle. Jen lidé, kteří s ním pracovali a věděli, v jakém je stavu, to prožívali úplně jinak. Muselo být hrozné vědět, že člověk, se kterým ještě nedávno normálně zkoušeli, povídali si a hráli, už skoro nevidí. A že se to pravděpodobně nezlepší.
V roce 1983 Drbohlav divadlo opustil. Bylo mu 36 let. Ve stejném roce ještě vznikly filmy Putování Jana Amose a Samorost, ve kterých se objevil. Potom už před kamerou nehrál.
Je docela smutné, že právě v době, kdy by mohl dostávat zajímavější a zralejší role, musel s herectvím skončit. Do té doby hrával převážně mladíky, ale ve svých 36 letech už mohl postupně přecházet k úplně jiným postavám. Jenže na to nedostal čas.
Poslední naděje přišla v nemocnici
Jenže zrakem to bohužel neskončilo. Cukrovka mu poškodila také ledviny a Drbohlav na tom byl čím dál hůř. Nakonec už lékaři viděli možnost jen v transplantaci ledviny a slinivky břišní. Byla to jeho naděje, že se zdravotní stav ještě podaří nějak zlepšit.
Dnes už se podobné operace provádějí, ale tehdy se psal rok 1985. Transplantace slinivky byly pořád ještě poměrně novou záležitostí, zkušeností s nimi nebylo tolik a ani léky, které mají zabránit odmítnutí nového orgánu, nebyly zdaleka na dnešní úrovni. Drbohlav zákrok podstoupil v pražském IKEMu. Podle pozdějších vzpomínek se po operaci dokonce probral a lékařům poděkoval. Možná to v tu chvíli vypadalo, že by se všechno přece jen mohlo obrátit k lepšímu.
Bohužel neobrátilo. Jeho organismus transplantované orgány nepřijal a stav se dál zhoršoval. Jaroslav Drbohlav zemřel 28. dubna 1985 v Praze. Jako bezprostřední příčina smrti se uvádí selhání jater. Bylo mu teprve 38 let.
Jeho dceři Evě bylo tehdy šest let. Na tatínka si tedy mohla uchovat jen vzpomínky z raného dětství. A většina z nich už nejspíš byla poznamenaná tím, že byl vážně nemocný.
Na obrazovkách zůstal pořád mladý
Václav Vorlíček na Drbohlava později vzpomínal jako na talentovaného herce, se kterým se mu dobře spolupracovalo. Mrzelo ho, že zemřel tak brzy. Ostatně nebyl jediný. Drbohlav byl mezi kolegy oblíbený a jeho nemoc i smrt je pochopitelně zasáhly.
Když se dnes mluví o jeho životě, většinou se připomíná především cukrovka a předčasná smrt. Je to pochopitelné, protože jeho osud byl opravdu krutý. Byla by ale škoda zapomínat, že předtím stihl natočit řadu filmů a seriálů a několik let se věnoval divadlu. A především po něm zůstaly role, které lidé znají dodnes, i když si možná nedokážou vybavit hercovo jméno.
Stačí si pustit Tři oříšky pro Popelku. Vedle prince se zase objeví dva jeho kamarádi, kteří se baví, žertují a vůbec netuší, co je čeká. Drbohlavovi bylo při natáčení 26 let. Vypadal zdravě, měl za sebou první úspěchy a doma se chystal na svatbu. Za pouhých dvanáct let už nežil.
Možná právě proto jeho příběh působí tak smutně. Na filmovém plátně se totiž nic nezměnilo. Vítek je pořád stejný mladý kluk, který vyráží s princem na lov. Jen skutečný Jaroslav Drbohlav takové štěstí neměl.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/1573-jaroslav-drbohlav/biografie/
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-jaroslav-drbohlav-umel-zahrat-romanticke-milovniky-i-sarmantni-grazly-308607
https://www.vlasta.cz/celebrity/jaroslav-drbohlav-cukrovka-manzelka-dcera/
https://cnn.iprima.cz/show-time/herec-jaroslav-drbohlav-zemrel-na-vrcholu-slavy-pred-smrti-oslepl-zeny-na-nej-letely-493731
http://www.kultura.cz/profile/23660-jaroslav-drbohlav
