Přežil rozzuřeného grizzlyho i krvavé útoky Indiánů. Smrt dostihla Jeda Smithe až při hledání vody

Když se řekne Divoký západ, většině z nás se asi vybaví hlavně kovbojové, přestřelky a zaprášená městečka s hospodou na hlavní ulici. Jenže tohle všechno přišlo až později. V době, kdy se Jedediah Smith vydával na své výpravy, ještě velká část amerického západu vypadala úplně jinak. Nebyly tam železnice, pořádné cesty a často ani mapy, na které by se dalo spolehnout. Smith se dostal do míst, kam se tehdy běžní Američané vůbec nevydávali. A několikrát nechybělo moc, aby tam také zůstal. Málem ho roztrhal grizzly, při jedné výpravě mu indiáni pobili skoro všechny chlapy a ani další cesty se neobešly bez problémů. Přesto se pokaždé vrátil a po nějaké době vyrazil zase někam dál. Až v roce 1831, kdy se vydal hledat vodu pro obchodní karavanu. Co se tehdy přesně stalo, nikdo neví. Smith se už neobjevil a nenašlo se ani jeho tělo.

Jedediah Strong Smith se narodil 6. ledna 1799 ve státě New York. Rodina se později přestěhovala do Ohia, takže část mládí strávil tam. O jeho dětství toho ale moc napsat nejde, protože se o něm téměř nic nedochovalo. Ví se, že pocházel z početné rodiny, ale co dělal jako kluk nebo jaké měl plány, to už ne. Ostatně tehdy ještě nebyl nikým, o koho by se nějak zvlášť zajímali kronikáři.

V roce 1822 mu bylo 23 leta rozhodl se přidat k výpravě obchodníka Williama Henryho Ashleyho. Ten zrovna sháněl muže, kteří by s ním vyrazili k hornímu toku Missouri lovit bobry. Přesněji řečeno kvůli jejich kožešinám, za které se tehdy dobře platilo. Ashley chtěl rozšířit svoje podnikání a potřeboval k tomu dost lidí. Jenže ne každý měl chuť trávit měsíce někde v horách, spát venku a živit se tím, co se podaří ulovit.

Smithovi to zřejmě nevadilo. Přihlásil se a vyrazil s ostatními. Jestli ho lákaly hlavně peníze, nebo chtěl prostě zkusit něco jiného, dnes už nezjistíme. Možná si ani pořádně nedovedl představit, do čeho jde. Každopádně z výpravy, která pro něj mohla být jen příležitostí k výdělku, se nakonec stalo téměř deset let života stráveného na cestách.

S kožešinami se tehdy daly vydělat docela slušné peníze. Hlavně s těmi bobřími. V Evropě totiž lidé nosili plstěné klobouky a na jejich výrobu se používala právě bobří srst. Dnes to zní skoro absurdně, ale kvůli módním kloboukům se v americké divočině rozjel obrovský obchod. Bobři se lovili po tisících, a když jich někde začalo ubývat, lovci se prostě přesunuli jinam. Většinou dál na západ, kde ještě byla spousta řek a potoků, které mohly být plné bobrů.

Práce to ovšem byla mizerná, alespoň pokud šlo o pohodlí. Lovci trávili celé měsíce venku, spali pod širým nebem nebo v provizorních přístřešcích a často byli celé dny mokří. Když měli štěstí, ulovili něco k jídlu. Když ne, museli vystačit se zásobami, pokud jim ještě nějaké zbyly. A stačilo si zlomit nohu nebo dostat pořádnou horečku a člověk měl problém. K nejbližšímu lékaři to mohly být stovky kilometrů. Navíc se pohybovali na území indiánských kmenů, se kterými se někdy obchodovalo úplně bez problémů, ale jindy mohlo dojít ke střetu. Záleželo na okolnostech, předchozích zkušenostech i na tom, jak se příchozí chovali.

Smith se ale mezi ostatními poměrně rychle prosadil. Uměl se orientovat v terénu, dokázal vést lidi a zřejmě měl i dost velkou odvahu. Někdy možná až příliš.

V roce 1823 se Smith pohyboval se skupinou lovců v oblasti dnešní Jižní Dakoty. Při jedné z cest ho napadl grizzly. Nebylo to žádné drobné poranění, ze kterého by se člověk za pár dní oklepal. Medvěd mu vážně potrhal hlavu a obličej. Strhl mu část kůže z hlavy a poškodil ucho. Když se k němu dostali ostatní, vypadal podle pozdějších svědectví opravdu hrozně.

A teď co s ním? Byli uprostřed divočiny. Žádný doktor, žádná nemocnice. Vlastně ani možnost rychle se někam dostat. Smith ale zůstal při vědomí a údajně sám začal svým společníkům vysvětlovat, co mají udělat.

Jeden z mužů, Jim Clyman, později vzpomínal, jak mu musel přišívat potrhanou kůži zpátky k hlavě. Smith ho měl dokonce upozorňovat, aby se pokusil správně přišít i poškozené ucho. Člověk si něco takového jen těžko představí. Jehla, nit, žádné pořádné znecitlivění a kolem jen několik chlapů, kteří byli zvyklí spíš na pasti a pušky než na chirurgii. Smith to přesto přežil.

Zranění mu však zanechalo výrazné jizvy. Podle některých vyprávění si později nechával delší vlasy, aby je zakryl. Není úplně jisté, nakolik je tahle drobnost pravdivá, ale samotný útok a jeho následky jsou dobře doložené. A co udělal, když se zotavil? Vrátil se k lovu kožešin. Z dnešního pohledu to může působit jako šílenství. Jenže on už zřejmě jiný život ani nechtěl.

Smith postupně přestal být jen jedním z mnoha lovců. Začal vést vlastní skupiny a podílel se na organizování výprav. V roce 1824 se dostal přes Skalnaté hory průchodem, kterému se dnes říká South Pass.

Na první pohled to možná nezní jako nějaký mimořádný výkon. Prostě našli cestu mezi horami. Jenže Skalnaté hory představovaly pro tehdejší cestovatele obrovskou překážku. Vysoké hřebeny, sníh, prudké svahy a údolí, kterými se někdy nedalo projít ani pěšky, natož s nákladem.

South Pass přitom nebyl žádný neznámý průsmyk, který by Smith náhodou objevil. Indiáni ho používali už dávno a prošli tudy i někteří obchodníci. Jen se o něm na východě Ameriky moc nevědělo. Smith patřil k těm, kteří pomohli tuhle cestu lépe poznat. Ukázalo se totiž, že přes Skalnaté hory se tudy dá dostat poměrně pohodlně, dokonce i s naloženými vozy.

Toho se později využilo ve velkém. Za pár desítek let už průsmykem projížděly celé kolony osadníků, kteří mířili do Oregonu nebo Kalifornie. Vezli s sebou rodiny, nábytek, nářadí, zkrátka všechno možné. Pro mnohé to byla cesta do nového života, i když ne každý se do cíle dostal.

Smith ovšem v roce 1824 nic takového neplánoval. Šlo mu hlavně o kožešiny a nová místa, kde by se dali lovit bobři. Zároveň ho ale zajímala i samotná krajina. Zapisoval si, kudy tečou řeky, kde se dá přejít přes hory a co se nachází dál na západ. S mapami to tehdy bylo všelijaké. Některé oblasti na nich chyběly úplně, jinde byly řeky zakreslené špatně. A tak se občas stalo, že se skupina vydala nějakým údolím, aby po několika dnech zjistila, že tudy cesta prostě nevede. Pak nezbývalo než se otočit a zkusit to jinudy.

V roce 1826 se Smith rozhodl vydat na jihozápad. Se skupinou mužů zamířil k řece Colorado a odtud pokračoval přes pouštní oblasti směrem ke Kalifornii. Dnes vede přes podobnou krajinu několik silnic. Člověk nasedne do auta, zapne klimatizaci a za pár hodin je na druhé straně. Smithovi muži měli koně, omezené zásoby a jen velmi nepřesnou představu o tom, co je čeká.

V poušti navíc nebylo největším problémem jen horko. Potřebovali vodu pro sebe i pro zvířata. Když narazili na vyschlý pramen nebo špatně odhadli vzdálenost k další řece, mohlo to znamenat konec celé výpravy. Nakonec se jim podařilo dostat do Kalifornie.

Byl to významný úspěch. Smithova skupina patřila k prvním doloženým americkým výpravám, které do Kalifornie pronikly po souši z vnitrozemí jižní cestou. Jenže Kalifornie tehdy nebyla součástí Spojených států. Patřila Mexiku a tamní úřady neměly příliš velkou radost, když se jim na území objevila skupina ozbrojených Američanů.

Smith musel vysvětlovat, proč přišel a co tam vlastně hledá. Mexičané se obávali amerického pronikání na západ, a jak se později ukázalo, ne úplně bezdůvodně. Nakonec mu dovolili odejít. Smith se ale nevzdal myšlenky na další průzkum. V roce 1827 se do Kalifornie vydal znovu.

Druhá cesta do Kalifornie nezačala právě šťastně. Při přechodu řeky Colorado se Smithova skupina dostala do konfliktu s Mohavy. Několik jeho mužů bylo zabito a ostatní přišli o část vybavení. Smith pokračoval dál, ale problémy zdaleka neskončily.

V roce 1828 se se svými společníky vydal podél pobřeží na sever, přes dnešní severní Kalifornii až do Oregonu. Tady už nebyly vyprahlé pouště, ale husté lesy, řeky a obtížně prostupná krajina. U řeky Umpqua se skupina zastavila.

Co přesně předcházelo následujícím událostem, není dodnes úplně jasné. Mezi lovci a místními indiány vzniklo napětí. Obchodování a vzájemné kontakty se zřejmě nevyvíjely dobře a nakonec došlo k útoku na tábor.

Smith byl zrovna mimo něj. Když se později dozvěděl, co se stalo, většina jeho mužů už byla mrtvá. Z celé skupiny přežili pouze čtyři lidé včetně něj. Tohle už nebyla jen nepovedená obchodní výprava. Smith přišel o lidi, se kterými strávil dlouhé měsíce na cestách. Zmizely také kožešiny a zásoby, které měly představovat výdělek za celé jejich putování.

Přeživší se nakonec dostali do britské obchodní stanice Fort Vancouver. Tam jim pomohl John McLoughlin, představitel společnosti Hudson´s Bay Company. Část ztraceného majetku se podařilo získat zpět. Mrtvé muže už samozřejmě nikdo nevrátil.

Smith se z Oregonu nakonec dostal zpátky mezi své obchodní partnery. Musel být vyčerpaný, a nejen fyzicky. Za několik let zažil tolik nebezpečných situací, že by to jinému člověku vystačilo na několik životů.

Podle dochovaných svědectví byl Smith hluboce věřící. Četl Bibli, psal dopisy rodině a náboženství pro něj představovalo důležitou součást života. Nepatřil údajně ani mezi muže, kteří by si potrpěli na alkohol a divoké večírky. Což muselo mezi některými lovci kožešin působit poněkud nezvykle.

Tito muži totiž neměli zrovna pověst spořádaných občanů. Mnozí trávili celé měsíce v horách, a když se konečně dostali mezi lidi, dokázali vydělané peníze velmi rychle utratit. Smith byl spíš zdrženlivý. Alespoň tak ho popisovali někteří současníci.

To ale neznamená, že by šlo o nějakého svatouška. Nosil zbraň, účastnil se ozbrojených střetů a podnikal výpravy, které zasahovaly do území původních obyvatel. Vztahy mezi lovci a indiánskými kmeny byly navíc mnohem složitější, než jak je později líčily westernové příběhy. Někde spolu obchodovali, jinde si pomáhali. A někdy se navzájem zabíjeli.

Smith v tomto prostředí strávil téměř deset let. Zároveň si ale dokázal najít čas na zeměpisné poznámky a mapování. Nešlo mu tedy jen o bobří kožešiny, přestože právě ty mu přinášely peníze.

V roce 1830 se Smith společně se svými obchodními partnery rozhodl prodat kožešinářský podnik. Bylo mu 31 let. Měl za sebou dlouhé výpravy, několik těžkých zranění a také zkušenosti, na které by většina lidí nejraději zapomněla. Mohl se usadit.

Jenže už na jaře následujícího roku se připojil k obchodní karavaně směřující do Santa Fe. Tentokrát nešlo o průzkum úplně neznámé krajiny. Obchodní cesta mezi Missouri a Novým Mexikem už byla využívaná, i když pořád zůstávala nebezpečná.

Karavana vyrazila na západ a postupně se dostala do oblasti dnešního Kansasu. Tam nastal problém s vodou. Bylo sucho a lidé i zvířata potřebovali pít. Smith se proto 27. května 1831 oddělil od ostatních a vydal se hledat vodní zdroj. To bylo naposledy, kdy ho jeho společníci viděli živého.

Podle zpráv, které se později dostaly k obchodníkům, narazil u řeky Cimarron na skupinu Komančů. Došlo ke střetu a Smith byl zabit. Existuje několik verzí jeho posledních okamžiků. Jedna vypráví, že se pokusil s indiány domluvit. Jiná zase tvrdí, že okamžitě sáhl po pušce a jednoho z útočníků zastřelil. V některých líčeních se objevuje i souboj, při kterém byl nakonec přemožen přesilou. Jenže nikdo z jeho společníků u toho nebyl.

Zprávy o smrti se k nim dostaly až později. Některé Smithovy osobní věci se údajně objevily mezi předměty, které indiáni nabízeli k výměně. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Jedediah Smith zemřel ve 32 letech. To je věk, kdy dnes spousta lidí teprve začíná pořádně budovat kariéru. On už měl za sebou cesty přes Skalnaté hory, kalifornské pouště i lesy Oregonu. Jeho poznatky pomohly rozšířit zeměpisné znalosti amerického západu. Některé informace se později využívaly při tvorbě map a při hledání cest pro další obchodníky a osadníky.

Velká část jeho vlastních zápisků se ovšem nedochovala. A tak se dnes jeho život skládá z dopisů, vzpomínek současníků a různých pozdějších vyprávění. Ne všechna jsou stejně spolehlivá.

Některé historky o něm mohou být přehnané, ale jeho skutečný život byl dost neuvěřitelný sám o sobě. Prošel tisíce kilometrů krajinou, kterou většina tehdejších Američanů znala nanejvýš z vyprávění. Málem ho zabil grizzly, několikrát přišel o své společníky a opakovaně se dostal do situací, ze kterých se nemusel vrátit. Přesto se na další cesty vydával znovu.

Dnes po něm najdeme pojmenované řeky, přírodní oblasti i turistické stezky. Za života ale žádnou velkou slávu nezažil. Alespoň ne takovou, jaké se později dočkali někteří jiní muži spojovaní s Divokým západem. Kdyby žil déle, možná by o svých cestách napsal knihu. Nějaké zápisky si vedl, ale velká část se jich nedochovala. Takže spoustu věcí o něm dnes známe jen z vyprávění ostatních.

Zdroje:

https://www.legendsofamerica.com/we-jedediahsmith/

https://jedediahsmithsociety.org/home/research-information/biography-of-jed-smith-for-students/

https://museumofthemountainman.com/jedediah-smith/

https://historytogo.utah.gov/post/smith-jedediah/

https://mojavedesert.net/historical-figures/jsmith.html