Článek
Obří ještěr, vládnoucí svrchnímu triasu
Zatímco dnešní Severní Americe kraloval před 221 miliony let již zmíněný Postosuchus, Saurosuchus byl vrcholovým predátorem Jižní Ameriky, konkrétně byla pro něj domovinou Argentina zhruba před 231 miliony lety. Saurosuchus se řadil do kategorie archosaurů, byl jakýmsi praprapředkem krokodýlů a dinosaurů.
I když by co do výšky nebudil Saurosuchus nějakou větší hrůzu, rozhodně by vzbuzoval respekt. Ačkoliv se nepohyboval po dvou, jako to mohl udělat jiný ještěr, nýbrž po čtyřech, zaujmout mohla jeho délka. Mohl měřit až 8 metrů a vážil před půl tuny. Díky tomu, že byl těžký a dlouhý, měl v obstarávání potravy vyhráno.
V době, kdy žil Saurosuchus, bylo jiné klima. Bylo hodně teplo, oproti současnému klimatu bylo prostředí výrazně sušší. Sice to nevypadalo úplně jako na Sahaře, tedy písek, kam se podíváte, nějaký ten prales tu byl, ale nebyl tak rozsáhlý a byl nižší, dominovaly hlavně kapradiny a přesličky. Hodně zde byly polopouště s občasným výskytem deště.
Stavba těla Saurosucha
V krajině se střídaly rovné terény s kopci, příležitostně řeky a menší jezírka, která sloužila jako zdroj vody pro zdejší obyvatele. Kromě Saurosucha se zde vyskytovali menší plazi, obojživelníci a další archosauři.
Život ještěřího krále v období triasu
Jelikož byl považován za predátora své doby, nikdo si na něj netroufl, nepředstavoval konkurenci. On sám hodně lovil větší obojživelníky, nebo jiné dinosaury. Se svým tělem a chůzí po všech čtyřech končetinách se mohl rychle pohybovat po dané oblasti. V období sucha a horka se ukrýval v porostech a poblíž bažin, které mu poskytovaly tolik potřebný chlad. Mohl tedy spočinout v blízkosti řek a v klidu číhat na kořist.
Co se týče zakládání rodin, Sauroschus kladl vejce poblíž vegetace, kde pro něj bylo bezpečno. Hnízdo s vejcem bylo zakryté, aby jej nemohl vyčíhnout žádný jiný nezvaný host, pro kterého se mohlo vejce Saurosucha, příp. narozené mládě stát snadnou kořistí. Není žádný záznam o tom, že by se Saurosochus snažil o mládě pečovat. Je pravděpodobné, že snesl vejce a tzv. jej zanechal svému osudu.
Po stránce obstarávání potravy měl Saurosuchus několik možností. Často si hlídkoval svoje okolí, ukrytý vegetací a čekal na vhodnou příležitost, kdy se k němu dostala kořist dostatečně blízko. Díky své hmotnosti a dlouhému tělu se spoléhal na to, že postačí útok z úkrytu, který kořist nebude očekávat. Kvůli pohybu po všech čtyřech končetinách by kořist nemohl dlouho pronásledovat. Mimo aktivní lovení se také dokázal spokojit v případě potřeby i se zbytky mrtvých živočichů, které po sobě zanechali jiní dravci.
Zdroje:
