Tygr v bytě? Antoine Yates ukrýval v harlemském bytě 190kilovou šelmu, vedle v pokoji i aligátora

Představte si obyčejný byt v pátém patře činžovního domu. Za dveřmi sousedé, chodba, výtah a další rodiny, které žijí svůj běžný život. A teď si do jednoho z pokojů dosaďte tygra o hmotnosti kolem 190 kilogramů. Žádné mládě, které by tam někdo několik dní ukrýval, ale dospělého samce, který v bytě vyrostl a dokázal by jediným skokem překonat vzdálenost, na kterou by člověk potřeboval několik kroků.

Přesně tak vypadal jeden z nejpodivnějších příběhů, jaké kdy řešila newyorská policie. Když v říjnu 2003 vstupovali policisté do domu Drew-Hamilton Houses v Harlemu, nečekala je běžná domovní prohlídka. V bytě 5E totiž žil tygr jménem Ming. A když se policisté později dostali dovnitř, zjistili, že tygr není jedinou zvláštností. V dalším pokoji se totiž nacházel ještě velký aligátor.

Muž, který to celé považoval za přijatelné soužití člověka se zvířaty, se jmenoval Antoine Yates.

Yatesova záliba ve zvířatech podle lidí, kteří ho znali, nezačala nijak výjimečně. Už jako dítě se zajímal o psy a poraněné ptáky a postupem času si domů nosil další zvířata. Jenže zatímco většina podobných dětských zálib skončí u několika domácích mazlíčků, Yates posouval hranice stále dál.

V jeho okolí se mluvilo o hadech, plazech, opicích a dalších exotických tvorech. Některá pozdější svědectví zmiňovala dokonce hyenu, leoparda nebo pantera, i když u části těchto zvířat není jisté, zda je skutečně choval přímo v bytě. Jistý je naopak aligátor jménem Al. A především Ming.

Tygra si Yates pořídil v roce 2000, když byl ještě malé mládě. Podle dochovaných údajů pocházel ze zařízení v Minnesotě a byl křížencem bengálského a sibiřského tygra. Zpočátku mohl působit skoro jako poněkud přerostlá kočka. Jenže tygří mládě roste rychle a zvíře, které lze vzít do náruče, se během několika let promění v šelmu vážící téměř dva metráky. Yates přesto neviděl důvod, proč by se měl Minga vzdát.

Tygr tak vyrůstal v pětipokojovém bytě v pátém patře komplexu sociálního bydlení Drew-Hamilton Houses. Nebyla tam zahrada, výběh ani prostor, který by se dal alespoň vzdáleně přirovnat k podmínkám vhodným pro tak velkou šelmu. Ming měl k dispozici část bytu a Yates mu obstarával obrovské množství masa. V době, kdy byl případ odhalen, měl podle některých dobových zpráv denně spořádat kolem devíti kilogramů kuřecího masa, kostí a vnitřností.

Takové zásoby samozřejmě nešlo nakupovat nenápadně. Lidé v okolí věděli, že Yates kupuje nezvykle velké množství kuřat. Jen netušili, komu jsou určena.

Ming pochopitelně nebyl zvíře, které by šlo jednoduše schovat do klece a doufat, že si ho nikdo nevšimne. Dospělý tygr je cítit, vydává zvuky a potřebuje velké množství potravy. Přesto se jeho přítomnost dlouho pohybovala někde mezi tajemstvím a místní pověstí.

Někteří sousedé věděli, že Yates chová podivná zvířata. Jiní slyšeli historky o tygrovi, ale (vcelku pochopitelně) jim příliš nevěřili. Koneckonců tvrzení, že soused z pátého patra má doma dospělého tygra, zní spíš jako jedna z městských legend, které se předávají mezi lidmi a postupně nabývají stále divočejších podob. Jenže tahle legenda byla skutečná.

Jedna ze sousedek žijících pod Yatesovým bytem později vyprávěla, že během léta otevřela okna a ucítila silný zápach zvířecí moči. Na parapetech se objevovala tekutina přicházející shora. Věděla, že soused chová zvířata, ale příliš se do jeho záležitostí nemíchala.

Situace byla nepříjemná i pro Yatesovu vlastní rodinu. Jeho matka Martha v bytě v minulosti pečovala o řadu pěstounských dětí. Když však Ming vyrostl, podle dobových svědectví se tygra začala bát a nakonec se odstěhovala i s dětmi do Pensylvánie.

Yates ale zůstával přesvědčený, že se zvířetem dokáže žít. Později opakovaně tvrdil, že Ming nebyl zanedbaný a že ho miloval. V rozhovoru pro CNN po svém zatčení připustil v zásadě jediný problém - neměl dost peněz ani půdy, aby mohl tygrovi nabídnout prostor, který potřeboval. Tvrdil však, že současné řešení mělo být pouze dočasné a že chtěl jednou vybudovat místo, kde by mohli lidé, zvířata a rostliny společně žít. Mluvil o jakémsi ráji či útočišti. Jenže Ming mezitím dál žil v pátém patře v Harlemu.

Celé tajemství se začalo hroutit na konci září 2003. Yates utrpěl vážná zranění na ruce a noze a skončil v nemocnici. Lékařům tvrdil, že ho pokousal pitbull. Jenže rány příliš neodpovídaly tomu, co by člověk očekával od psa. Byly rozsáhlé a velikost stop po zubech vzbuzovala podezření, že zvíře, které je způsobilo, mělo podstatně větší čelisti. A také mělo.

Yates později popisoval událost jinak. Podle jeho verze se Ming rozrušil kvůli kočce jménem Shadow, kterou Yates nedávno přinesl domů. Tygr se za ní rozběhl a jeho majitel se mu postavil do cesty. Následoval zápas, při kterém Ming Yatese pokousal a poškrábal. V jednu chvíli sevřel jeho koleno v tlamě.

Yates přesto ani později nechtěl o události mluvit jako o útoku. Ming podle něj jednoduše reagoval jako tygr. Problém ovšem spočíval právě v tom, že reagoval jako tygr – a nebyl ve výběhu nebo v přírodní rezervaci, ale v obytném domě plném lidí.

Do případu se záhy vložila policie. Dostala anonymní upozornění, že se v bytě nachází velké divoké zvíře. Když policista dorazil ke dveřím, nemusel dlouho přemýšlet, zda jde o planý poplach. Zevnitř bylo slyšet hluboké vrčení. Otevřít dveře a jednoduše vejít dovnitř nepřipadalo v úvahu.

Newyorská policie musela vymyslet způsob, jak zjistit, co přesně se za dveřmi nachází, aniž by někoho vystavila nebezpečí. Do akce se zapojila speciální jednotka a odborníci na zvířata.

Policisté nejprve získali obraz z bytu pomocí kamery a potvrdili, že oznámení nelhalo. Po místnosti se skutečně pohyboval obrovský tygr. Tím ale vznikl další problém. Jak dostat téměř dvousetkilogramovou šelmu z pátého patra domu?

Policista Martin Duffy se spustil ze střechy budovy na laně k oknu Yatesova bytu. Měl u sebe pušku s uspávacími šipkami připravenými veterinářem. V jednu chvíli se tak před oknem běžného harlemského bytu odehrála scéna, která by působila přehnaně i ve filmu - na laně visel policista a několik metrů od něj se nacházel dospělý tygr.

Duffy vystřelil uspávací šipku. Ming reagoval přesně způsobem, před kterým odborníci policistu varovali. Rozběhl se proti oknu. Narazil do něj a rozbil sklo. Duffy později připustil, že v tu chvíli znervózněl. Nebylo divu – mezi ním a rozzuřenou šelmou právě zmizela okenní tabule.

Sedativa nakonec začala účinkovat. Záchranáři a pracovníci se zvířaty mohli vstoupit dovnitř a Ming dostal další dávku, aby se během přesunu neprobudil. Teprve potom ho bylo možné odnést. Ani to ale nebyla jednoduchá práce. K manipulaci s bezvládným tygrem bylo potřeba několik mužů. Nakonec se ho podařilo dopravit výtahem dolů a naložit do připraveného vozidla.

Tím ale překvapení nekončilo.

Při prohlídce bytu policisté zjistili, že Ming měl zvířecího spolubydlícího. V jiné místnosti se nacházel přibližně 1,7 metru dlouhý aligátor jménem Al.

Najednou se ukázalo, že nejde jen o příběh člověka, který si pořídil tygří mládě a nedokázal se ho vzdát, když vyrostlo. Yates si doma vytvořil malou sbírku exotických zvířat, přestože žil uprostřed jednoho z největších měst světa.

Případ okamžitě zaujal média. Fotografie a záběry tygra za oknem harlemského bytu obletěly Spojené státy a Yates získal přezdívku „Tiger Man“. Sám však ani po zásahu neviděl svůj vztah k Mingovi tak, jak ho viděla většina veřejnosti. Pro něj to nebyla nebezpečná šelma, kterou nezodpovědně zavřel do bytu. Mluvil o ní jako o zvířeti, které miloval a o které se staral.

Když se ho novináři ptali, proč něco takového vůbec dělal, jeho vysvětlení znělo téměř snově. Chtěl vytvořit místo připomínající rajskou zahradu. Tvrdil, že se snažil dospět ke způsobu soužití lidí a zvířat a že Ming byl dobře živený a ve výborné kondici.

Fyzická kondice tygra ovšem nebyla hlavním problémem. Dospělý tygr zůstává zvířetem schopným během několika sekund člověka těžce zranit nebo zabít. A Ming žil za obyčejnými dveřmi bytu, za nimiž začínala společná chodba obytného domu.

Yates čelil obvinění z bezohledného ohrožení a nelegálního držení divokého zvířete. V červenci 2004 se přiznal k tzv. reckless endangerment, tedy k trestnému činu spočívajícímu v bezohledném vystavení ostatních nebezpečí. Později dostal pět měsíců vězení a pětiletou podmínku. Soudce mu zároveň nařídil, aby nechoval divoká zvířata.

Ani tehdy se Yates Minga vnitřně nevzdal. Po předčasném propuštění z vězení mluvil o tom, že by chtěl studovat obor související se zvířaty, pracovat v zoo a jednou si založit vlastní zoologickou zahradu. Dokonce doufal, že se mu podaří zákaz chovu zvířat zrušit a získat tygra i aligátora zpět.

Ming už ale začínal úplně jiný život. Po odchytu byl převezen do zařízení Noah´s Lost Ark Animal Sanctuary v Ohiu. Tygr, který několik let vyrůstal v newyorském bytě, si tam měl zvykat na trávu, stromy a ptáky. Na věci, které by pro tygra měly být mnohem přirozenější než koberec, stěny a výtah.

V Ohiu nakonec strávil zbytek života. Ming zemřel 4. února 2019, bylo mu přibližně devatenáct let. Jeho ostatky byly později pohřbeny na zvířecím hřbitově Hartsdale Pet Cemetery ve státě New York.

Zdroje:

https://www.harlemworldmagazine.com/500-lb-tiger-ming-and-mr-yates-in-harlem/

https://rarehistoricalphotos.com/ming-the-tiger/

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/farewell-ming-bengal-tiger-who-spent-three-years-harlem-apartment-180973281/

https://greatergood.com/blogs/news/tiger-king-antoine-yates-ming?srsltid=AU7gw4U4Q0GD6RWMBVjritnnK_aG37s_RigVRMIbZCeu33VEqN8IDXPn

https://transcripts.cnn.com/show/ltm/date/2003-10-13/segment/10

https://www.taipeitimes.com/News/feat/archives/2003/10/07/2003070795

https://www.cleveland19.com/story/1471037/tiger-found-in-nyc-apartment-sent-to-ohio/