Ukradl tělo z hrobu a sedm let s ním žil. Tanzler mrtvou ženu oblékal, česal a ukládal do postele

V říjnu 1940 se v americkém Key West přišlo na věc, která se brzy dostala do novin po celé zemi. V domě jistého Carla Tanzlera našli ostatky ženy. Na tom by samo o sobě ještě nemuselo být nic tak zvláštního, kdyby ovšem žena nebyla už devět let mrtvá. A kdyby ji Tanzler neměl uloženou ve své ložnici, oblečenou do šatů, s parukou na hlavě a tělem, které se pokoušel udržet pohromadě pomocí drátů a vosku.

Jmenovala se Elena de Hoyos. Tanzler ji znal z nemocnice, kde před lety pracoval. Byl do ní zamilovaný, jenže Elena zemřela na tuberkulózu. A on si její tělo nakonec odnesl z hrobky domů. Žil s ním skoro sedm let, než se na všechno přišlo.

Carl Tanzler se narodil 8. února 1877 v Drážďanech. Už jen jeho životopis je docela zvláštní čtení. Tedy pokud člověk dokáže poznat, co se v něm opravdu stalo a co si Tanzler přidal sám. On totiž o sobě vyprávěl ledacos.

Třeba že pochází ze šlechtického rodu. Používal jméno Carl von Cosel a rád se nechával oslovovat jako hrabě. Jenže jestli měl se skutečnou šlechtou vůbec něco společného, je dost pochybné. A nebyla to zdaleka jediná věc, kterou o sobě tvrdil.

Podle Tanzlera ho už od mládí navštěvovala ve snech hraběnka Anna Constantia von Cosel, údajná dávná příbuzná. Měla mu ukazovat mladou tmavovlasou ženu a slibovat, že ji jednou potká. Právě ona prý bude jeho osudovou láskou.

Zní to jako nějaká romantická povídačka. A možná také byla. O těchto snech totiž víme hlavně z Tanzlerova pozdějšího vyprávění, takže těžko říct, jestli se mu skutečně něco takového zdálo. Nebo jestli se mu příběh o předurčené lásce prostě hodil do toho, co následovalo.

Každopádně v roce 1926 odešel do Ameriky. Bylo mu už 49 let, takže rozhodně nešlo o nějakého mladíka, který se teprve rozhlíží po světě. Měl manželku, měl děti. Rodinný život mu ale zřejmě příliš nefungoval a postupně začal žít odděleně.

Nakonec zakotvil na Floridě, konkrétně v Key West. To je město na samém jihu Floridy, na ostrově, odkud už je to blíž na Kubu než do Miami. Tehdy to bylo docela jiné místo než dnešní turistické letovisko.

Tanzler tam získal práci v nemocnici amerického námořnictva. Obsluhoval rentgenové zařízení, takže byl vlastně radiologickým technikem. Lékařem nebyl, i když se tak někdy tvářil. Zajímal se o techniku, elektřinu, medicínu a rád sestavoval všelijaké přístroje. Některé jeho nápady byly přinejmenším podivné, ale technicky úplně neschopný zřejmě nebyl. Jinak by ho asi v nemocnici nenechali pracovat. A právě tam se v roce 1930 objevila Elena.

Maria Elena Milagro de Hoyos měla 22 let. Pocházela z místní kubánsko-americké rodiny a v dubnu 1930 přišla do nemocnice kvůli tuberkulóze.

Dneska už si pod tuberkulózou většina lidí představí nemoc, na kterou existují léky. Pořád je nebezpečná, to ano, ale ve 30. letech byla situace mnohem horší. Antibiotická léčba ještě nebyla k dispozici a nemocní často jen čekali, jestli se jejich stav zlepší, nebo ne. Někomu pomohl dlouhodobý odpočinek, jinému ani ten. Existovala sanatoria, zkoušely se různé léčebné postupy, ale žádná jistota uzdravení. A Elena na tom nebyla dobře.

Když ji Tanzler v nemocnici spatřil, okamžitě ho zaujala. Byla mladá, tmavovlasá a podle dochovaných fotografií opravdu pohledná. Jenže Tanzler v ní neviděl jen hezkou pacientku. Podle svého pozdějšího vyprávění poznal ženu, kterou mu už před mnoha lety ukazovala ve snech ona tajemná hraběnka. Pro něj to zřejmě bylo jasné. Našel svou osudovou lásku.

Jenže Elena o žádné společné budoucnosti s Tanzlerem podle dostupných dokladů nesnila. Alespoň nevíme o ničem, co by tomu nasvědčovalo. Byl o více než třicet let starší, navíc ženatý, a ona přišla do nemocnice především proto, že byla vážně nemocná.

Tanzler si ovšem jejich setkání vykládal po svém. A čím víc se o Elenu zajímal, tím víc se zdálo, že mezi skutečnou ženou a tou, kterou si vysnil, přestává rozlišovat. Zamiloval se do ní. Nebo si to alespoň myslel.

Nosil jí dárky, šperky a pokoušel se ji léčit. Obstarával různé přípravky a sestavoval zařízení, od nichž si sliboval zlepšení jejího stavu. Jeho snaha byla vytrvalá, ale také dost problematická. Neměl odpovídající lékařskou kvalifikaci a některé používané postupy byly experimentální.

Elena se neuzdravila. Zemřela 25. října 1931. Bylo jí pouhých 22 let. Pro její rodinu to byla tragédie. Pro Tanzlera ovšem smrt nepředstavovala konec jejich vztahu. Alespoň ne v jeho hlavě.

Tanzler se podílel na zaplacení Elenina pohřbu a nechal pro ni vybudovat nadzemní hrobku na hřbitově v Key West. Od rodiny získal přístup k hrobce a začal ji pravidelně navštěvovat. Nosil květiny, sedával u rakve a podle pozdějších vyprávění s mrtvou Elenou rozmlouval. Dokonce tvrdil, že k němu promlouvala ona sama a žádala ho, aby ji odvedl pryč.

Těžko říct, čemu skutečně věřil a co si později přikrášlil. Ostatně velká část podrobností celého případu pochází právě z Tanzlerových vlastních výpovědí. A to nebyl zrovna člověk, jehož slovům by se dalo bezvýhradně věřit.

Zpočátku si okolí možná mohlo myslet, že jde o poněkud podivného, ale oddaného muže, který se nedokáže vyrovnat se ztrátou. Jenže Tanzler měl jiné plány. V roce 1933, přibližně rok a půl po Elenině smrti, hrobku otevřel a její ostatky odnesl do svého domu. Tím začala nejděsivější část celého příběhu.

Co přesně Tanzler dělal s Eleniným tělem, vyšlo najevo až o několik let později. A některé podrobnosti jsou opravdu těžko představitelné.

Ostatky se samozřejmě rozkládaly. Tanzler se proto pokoušel zachovat jejich podobu pomocí nejrůznějších materiálů. Kosti spojoval dráty, poškozené části nahrazoval látkou, voskem a dalšími výplněmi. Do očních důlků vložil skleněné oči a z vlasů, které zůstaly zachované, vytvořil paruku.

Používal také parfémy a chemické prostředky, aby omezil zápach. Výsledkem už dávno nebylo tělo mladé ženy, jakou kdysi znal. Spíš podivná směs lidských ostatků a uměle vytvořené figuríny. Tanzler ji přesto oblékal, zdobil šperky a ukládal do postele. Když ji později objevili vyšetřovatelé, měla na sobě svatební šaty.

Co všechno Tanzler doma s Eleniným tělem dělal, se vlastně dodnes pořádně neví. Vypráví se třeba, že s ním tančil nebo mu zpíval. Jenže část těchto historek pochází přímo od Tanzlera, který si, jak už jsem psal, rád ledacos přikrášloval. Další podrobnosti se objevily až v novinách a pozdějších článcích. A u některých už dnes těžko zjistíme, jestli se vůbec zakládají na pravdě.

Hodně se také spekulovalo o tom, jestli Tanzler s mrtvou Elenou neměl pohlavní styk. Někteří lékaři, kteří její ostatky viděli, totiž po letech tvrdili, že na těle byly provedeny úpravy, které by něco takového umožňovaly. Jenže je tu háček. Tyto výpovědi se objevily až dlouho po celé události a při tehdejším soudním jednání se nic podobného neprokázalo. Jestli tedy skutečně docházelo k nekrofilii, nevíme. A nejspíš už se to ani nikdy nedozvíme.

Co ale víme určitě, je to, že Tanzler měl doma téměř sedm let ostatky ženy, kterou si předtím odnesl z hrobky. Její příbuzní přitom neměli nejmenší tušení, co se stalo. Celé ty roky žili v přesvědčení, že Elena odpočívá na hřbitově. Ve skutečnosti byla jen kousek od nich, v domě muže, který se s její smrtí odmítal smířit.

Tanzler si možná myslel, že jeho tajemství zůstane navždy skryté. Key West ale nebylo tak velké město, aby si lidé nevšímali zvláštního chování sousedů. Postupně se začaly šířit různé řeči. O podivném muži, o ženské postavě v jeho domě, o věcech, které nakupoval. Nakolik byly jednotlivé historky pravdivé, dnes už těžko zjistíme.

V roce 1940 se však podezření dostalo až k Elenině sestře Florindě. Ta Tanzlera konfrontovala a zjistila něco, co muselo být naprosto zdrcující. Její sestra nebyla v hrobě. Byla v Tanzlerově domě.

Do případu se vložily úřady a 6. října 1940 byl Tanzler zatčen. Policisté objevili ostatky uložené v místnosti, kterou muž obýval. Bylo zřejmé, že se je dlouhodobě pokoušel udržovat v podobě živé ženy.

Zpráva se rychle rozšířila. Nejprve po Floridě, potom i do dalších částí Spojených států. A přišlo ještě něco, co je na celém případu možná skoro stejně znepokojivé jako Tanzlerovo jednání. Elenino tělo bylo po vyšetření vystaveno v místním pohřebním ústavu. Přišly se na něj podívat tisíce lidí, podle údajů místního historického muzea téměř sedm tisíc.

Mladá žena, která zemřela na tuberkulózu a jejíž ostatky někdo odnesl z hrobu, se tak stala veřejnou atrakcí. Ani po odhalení celého případu jí nebyl okamžitě dopřán klid.

Tanzler čelil obvinění souvisejícímu s vykradením hrobu a odnesením lidských ostatků. Jenže soudní řízení nakonec skončilo bez odsouzení. Rozhodující roli sehrálo promlčení skutku. Znamenalo to, že muž, který sedm let uchovával doma mrtvou ženu, odešel na svobodu.

Z dnešního pohledu může překvapit také reakce veřejnosti. Někteří lidé v Tanzlerovi neviděli pachatele, ale nešťastného romantika, který svou milovanou nedokázal opustit ani po smrti. Noviny se příběhu věnovaly s obrovským zájmem. Tanzler se stal známou postavou a jeho podivná posedlost přitahovala zvědavce. Jenže kde v tom všem byla Elena?

O jejím životě toho víme podstatně méně než o muži, který si přivlastnil její ostatky. Byla dcerou místního výrobce doutníků, byla vdaná, ale její manželství se rozpadlo. Onemocněla tuberkulózou a zemřela velmi mladá. Měla rodinu, vlastní starosti, své představy o životě. V pozdějších článcích se však často objevovala jen jako krásná dívka, do které se Tanzler zamiloval.

A to je na celém vyprávění dost nespravedlivé. Její skutečný život jako by ustoupil příběhu muže, který ji odmítal nechat odejít. Eleniny ostatky byly nakonec znovu pohřbeny, tentokrát na utajeném místě, aby je nikdo nemohl znovu odnést.

Tanzler později Key West opustil a usadil se v jiné části Floridy. Jeho posedlost ale neskončila. Vytvořil si figurínu Eleny v životní velikosti, k jejíž výrobě použil také podobu jejího obličeje zachycenou posmrtným odlitkem. S touto náhražkou pak žil dál.

V roce 1947 publikoval vlastní vyprávění v časopise Fantastic Adventures. Už samotný název časopisu napovídá, v jakém prostředí jeho příběh vyšel. Tanzler navíc neměl důvod vykreslovat své jednání v nepříznivém světle. Zemřel v červenci 1952 ve věku 75 let.

S jeho smrtí se pojí další známá historka. Podle některých verzí měl být nalezen v náručí figuríny své milované Eleny. Dobové zprávy však takový obraz jednoznačně nepotvrzují. I to je ukázka, jak se kolem Tanzlera postupně nabalovaly stále nové, často dramaticky přikrášlené podrobnosti.

Příběh Carla Tanzlera se občas objevuje v přehledech nejpodivnějších milostných příběhů historie. Jenže označit ho za příběh velké lásky je dost zavádějící. Láska přece předpokládá také zájem o druhého člověka. O jeho přání, rozhodnutí, hranice. Tanzler si ale vytvořil vlastní představu Eleny, kterou odmítal opustit. A když zemřela, pokračoval ve vztahu, který existoval především v jeho hlavě.

Můžeme spekulovat o jeho psychickém stavu. O chorobné posedlosti, bludech nebo neschopnosti vyrovnat se se ztrátou. Zpětně mu však nelze spolehlivě přiřadit konkrétní psychiatrickou diagnózu.

Zajímavé je také to, jak snadno se z jeho jednání stal příběh, nad kterým se lidé spíš podivovali, než aby přemýšleli o jeho oběti. Tanzler byl výstřední, mluvil o osudu a věčné lásce, měl podivné vynálezy a údajné šlechtické předky. To všechno z něj dělalo postavu jako vystřiženou z nějakého hororu. Elena přitom byla skutečná žena. Ne přízrak, ne vysněná nevěsta, ne postava z Tanzlerových fantazií. Zemřela ve 22 letech a její tělo pak téměř další desetiletí nemohlo v klidu spočívat v hrobě.

Zdroje:

https://www.kqed.org/pop/106807/meet-carl-von-cosel-the-man-who-slept-next-to-his-crushs-corpse-for-7-years

https://www.americanhauntingsink.com/voncosel

https://www.atlasobscura.com/articles/morbid-monday-the-macabre-romance-of-a-man-and-a-mummy

https://birdinflight.com/en/world/20200416-carl-tanzler.html

https://www.ripleys.com/stories/carl-tanzler