Článek
Ne, opravdu to není ta pryskyřice z Jurského parku s komárem uvnitř. Tahle kapička pryskyřice je asi ten jediný formát, na který bych se mohla dívat dlouhé hodiny a nenadávala bych, jak je to kapalné skupenství nepřizpůsobivé mým pracovním požadavkům.
Písmenka máme, jde se na moře
Písmenek máte vyrobených asi na několik způsobů a řeknete si, že vaším vrcholným dílem by mohla být nějaká větší dekorační ozdoba. A jelikož je průřez mořem vždycky na vynadívání se, rozhodnu se pro mořský svět. Ovšem ve svém pojetí. Takž to znamená zjistit nejdřív na internetu, jak zhruba vypadá mořské dno, jakou má barvu (ne, opravdu tam dole neroste tráva, takže nemůžu dát dolů zelenou) a není to tak pestrobarevné jako v Malé mořské víle Ariel. Takže jak vůbec to dole vyrobit, aby to odpovídalo mořskému dnu? Jelikož chci moře a ne bažinec, zjišťuju si průřezy, geografické ilustrace a vše, abych došla k závěru, že úplně nejlepší bude dát na dno pryskyřici smíchanou se zlatou drtí, to bude tomu pohádkovému dnu odpovídat asi nejvíc. Aha, ještě by to samozřejmě chtělo taky formu. Nejvíc mým potřebám odpovídá krychle 4,5 cm x 4,5 cm. Takže naklikám rychle krychli, doufajíc, že forma bude spolupracovat a rozhoduji se, co dám na tu drť. Nakonec v mých představách vyhrají mušličky, takže přiobjednám ještě to a zkoumám, jak to vlastně budu tvořit. Mušličky máme, ale co nějaké to vodní obyvatelstvo? Medúzy se mi úplně nelíbí, kosatka taky ne, takže vyhraje malý centimetrový delfínek. To jsem ještě netušila, že právě delfínek a ta pryskyřice mě společnými silami dostanou do pomyslného tvůrčího hrobu.
Když mi přijde zásilka, podle Google postupů vytvořím jakýsi To do list, ať to nezkoním a vzhůru do toho. Ovšem už v prvním kroku udělám chybu, když se po uvedení rozměrů formy do AI dočtu, že bych měla nalít větší množství pryskyřice a poloviční množství tvrdidla. Jakmile se to spojí a zamíchá, přidat drť. Mno, to by nebylo zase tak těžké, ovšem po spojení hmoty vznikne tolik potřebné pryskyřice, že bych tím zaplnila celou formu, což já ale vůbec nepotřebuji. Vyleji tedy část drtě s pryskyřicí do formy a část do jiné formy, abych hmotu zužitkovala, ovšem zbytek stejně bude muset zůstat nevyužitý, nemám kam ho nalít.
Zlatá drť s pryskyřicí na dně
Celkově má hmota s drtí tuhnout 24 hodin, já si ale musím odpočítat pouze 2-3 hodiny, abych do toho mohla ještě zakomponovat mušličky. Ty tam můžu vložit až poté, co hmota s drtí zgelovatí a bude se s ní lépe manipulovat. No dobrá. Nechávám hmotu odpočívat, v odpočítávaných 2 hodinách poklízím, co se dá a netrpělivě vyčkávám, až ty dvě hodiny uplynou. Po uplynutí 2 hodin beru mušličku jednu po druhé a s klepajícíma se rukama, což by někomu mohlo mylně napovídat, že už se na mě podepisuje předčasným způsobem Parkinson, se snažím v klidu, který je pro mě v tu chvíli to nejtoužebnější slovo, kterého se mi vůbec nedostává, vkládat do té drtě. Za úspěch beru samotný fakt, že se ty mušličky nesnaží v té hmotě plavat. Když položím poslední mušličku do požadovaného sektoru, poprosí všechny svaté, aby se mi povedla první vrstva a jdu spát, čekajíc na ortel druhý den.
No, naštěstí se vrstva povedla a mušličky sedí jako přikované na svém místě. Přichází tedy druhá fáze a sice, namíchat pryskyřice s tvrdidlem, nakapat tam modrou barvu, nalít na mušličky a vložit do toho prvního delfínka. Hmotu namíchám, naliju a čekat, že vše zgelovatí. Ovšem, tentokrát to není tak jednoduché. I po zgelovatění je hmota neposlušná, takže delfínka sice potopím a dám na mušličku, ale do několika vteřin už plave na boku, ne-li rovnou břichem nahoru, čímž by mi dal osudové znamení, že tohle není práce pro mě. Poté, co zřejmě hodlá ověřit všechny světově strany, se milostivě uráčí nechat nastavit na mušličku tak, že je na ní dokonce i rovně. Takže snad vydrží do dalšího dne, kdy přijde poslední vrstva.
Mušličky s delfínkem
Jelikož pryskyřice s tvrdidlem není zrovna přítelem mých čichových buněk, celou formu zakryji ještě kelímkem a omotám okolo potravinovou fólii, aby výpary zůstaly uvnitř. Přes noc vše zatvrdne a blížíme se do finále. To jsem ještě nevěděla, že celé finále bude jedna velká pohroma.
Opět namíchám pryskyřici, tentokrát jen světle modrou, aby to vypadalo jako horní vrstva moře, která není tak modrá a plánuji do ní vložit druhého delfínka, aby byli spolu. Naliju pryskyřici na své místo a odpočítávám 2 hodiny, to by měla mít formu hustého gelu, abych sem mohla naaranžovat druhého delfínka. Jenže, Houstone, máme problém. Když po 2 hodinách přijdu, abych se podívala na to, v jaké formě třetí vrstva je, polije mě studený pot. Na tu vrstvu můžu makat čímkoliv, je tvrdá jako kámen. Regulérně do tvou hodin ztvrdla. A co delfínek? Jak ho tam sakra dát? Okamžitě googlím, jak to zachránit, načež mi AI radí buď delfínkem vteřinovým lepidle přilepit k hladině, aby to vypadalo, že vyskakuje nad ni, což by nebylo špatné, ale vypadalo by o divně vzhledem k té rovince, která se tam vytvořila, nebo formu obtočit silným plastem a dolít ještě jednu vrstvu, kam pak vložím druhý komponent. To zní hezky, ale nemám, čím bych to oblepila. Moje veledílo tedy končí jedním delfínkem v pryskyřici. No, ještě že jsem se nerozhodla pro kosatku, protože tady by nepomohlo ani Zachraňte Willyho. Holt delfínka ponechám v izolaci.
Mořská dekorace
Celá nešťastná, že se mi veledílo nepovedlo podle mých představ, pak zkoumám, kde se stalo chyba. Pryskyřici jsem neměla v takovém množství, aby to zabíralo víc jak centimetr a půl výšku. AI radí příště vzít pryskyřici, určenou přímo na tvorbu s potřebou vyšších vrstev. U těch klasických prý max. do 2,5 c výšky, jinak tvrdne hrozně rychle. Achjo, myslím, že příště žádné tvoření nebude a zůstanu u nakupovaní dekorací, budu to mít jistější, a ještě podpořím místní ekonomiku.
Zdroje:
Osobní zkušenost autorky
