Článek
Je tu návod, takže se s tím nedá nic zkazit…. Vážně?
Ne, opravdu. Fakt se nedá nic zkazit, když vám přijde s komponenty i návod k použití? Věřte mi, jsem živoucí důkaz toho, že někdy i návod na pracovní postup vás nezachrání, když tomu textu, které je ještě ke všemu psaný v českém jazyce, absolutně nerozumíte. Možná by to zachránily obrázky a popiskové bubliny jako v komiksech Kačera Dondalda, ale přece jen to už je nějaká doba za námi a dnes se spoléhá na to, že KAŽDÝ návodu v češtině porozumí. Světe, každá výjimka potvrzuje pravidlo. Mě by nejspíš nezachránily ani dětské hieroglyfy. Ale tak co, jde se na věc a budu se snažit u toho nezdomolovat půlku pokoje.
To jsem jednou dostala takový spásný nápad vyrobit si něco z pryskyřice. Já, která zásadně nemá ráda ruční tvorbu čehokoliv, protože za prvé na to není čas, za druhé na to není trpělivost a za třetí… nemám talent na tyhle věci. Radši to koupím hotové a smířím se s tím, že to bude stát nějakou tu Kč navíc, ale aspoň to bude nějak vypadat. Teď jsem navíc chtěla zkusit něco pro kolegyni, tak se přece pro jednou určitě dokážu překonat a něco udělat, vždyť podle návodu to nemůže být tak těžké. A naštěstí webovky, kde byly v nabídc různé sady s komponenty, měly jednu skvělou vlastnost – byl tu pro mě spásný videonávod! Tedy, ,,spásný“… Já ve výsledku stejně konzultovala každý řádek s umělou inteligencí, neschopná pochopit, že poměry, uvedené v návodu jsou opravdu správně napsané a není na mě, abych předělávala potřebný objem. Nakonec mi poté, co jsem nechápala vůbec uvedené objemy, přešla do režimu grafů, kdy už i moje mozkové obvody začaly mít zkraty a konečně jim začaly docházet některé souvislosti. Už jsem vám říkala, že potřebuji speciální přístup? Tak teď to víte. No dobře, tak jdeme na věc. 😊
Ze všeho nejdřív první krok – otevřít krabici a seznámit se s obsahem. Poznat špachtle, pryskyřici, tvrdidlo ze začátku považuju za lepidlo a dobré tři minuty zjišťuju na všech možných webech, proč je součástí sady i zapalovač. Vzduchové bublinky mi totiž vůbec nic neříkají. Když je i vysvětlena jeho přítomnost, nastává další háček – nastavený poměr pryskyřice a tvrdidla je 2:1. Moje dedukce, vzít odhadem kelímek a do toho dvakrát nalít pryskyřici a poté do kelímku nalít tvrdidlo, mi AI okamžitě vytmaví a zdůrazňuje, že je třeba digitální váha s přesným měřením na gramy. Houstone, máme problém, já digitální váhu nemám. Ihned proto nalistuji stránky Alzy a začnu se modlit, aby dostáli svému sloganu ,,Do půlnoci objednáš, ráno v Alzaboxu máš“. Oni to fakt dodrželi a celá šťastná jsem si došla další den pro digitální váhu a začala nadšeně tvořit.
Digitální váha s přesností na gramy
No, natáčet mě u toho někdo, video by získalo titul ,,Tvořitel roku“. Moje ruka, klepající se při odlévání pryskyřice do kelímku na váze, se klepala tak, že by si někdo mohl pomyslet, že mám jakýsi záchvat. Ačkoliv si říkám, že je to přece jen pryskyřice a musím se uklidnit, povede se mi přesný opak. Zatímco kelímek se plní, já hypnotizuji váhu, aby se na ní objevilo vytoužených 50 gramů a mohla jsem přilít tvrdidlo na 25 gramů a začít nadšeně míchat tři minuty. To míchání je asi tak to jediné, co mi z celého tvoření jde. Po třech minutách to totiž ještě musíte přelít do dalšího kelímku a znovu zamíchat. A my, Kozorozi, kteří dbáme na to, aby vše bylo perfektní, jsme v tomhle v absolutním nervu, že ani psychoterapie by nám nepomohla.
Po namíchání ,,lektvaru“ si tak nějak uvědomuji, že jsem si měla ještě otevřít barvu, abych ji mohla kápnout do té hmoty. Popadnu tedy tubu, ve které je modrá barva a chci tam něco kápnout. Ovšem vůbec mi to nejde. Bodejť by taky jo, když je tam plastové víčko, přes které to neprojde. Prsty se mi tak klepou, že víčko nesundám, takže se naštvu a nehtem odrýpnu spodní víčko, díky kterému se mi odhalí celé hrdlo tuby a se snahou kápnout jen kapičku do hmoty se mi tam povede vylít minimálně jednu čajovou lžičku s tím, že další část barvy přistane na stole. Když se daří, tak se prostě daří. Míchám tedy i barvu ve hmotě, aby to nebylo to průhledně bílé, a pak se vší slávou vlévám hmotu do forem. Nejdřív trochu, zbytek musím nechat na potom, než tam nanesu ozdoby. To jsem ještě nevěděla, jaká piplačka mě čeká.
Pozor na detail
Do ruky beru cosi, co vypadá jako kus něčeho kovového, ale chybí tomu půlka, než zjistím při bližším ohledání, že špička je spojená plastovým držáčkem. Po sundání tohoto krytu mám v rukou pinzetku, kterou mám zřejmě nanášet ozdoby na písmenka. Jenže ty barevné dekorace, které tam mají přijít, jsou v celku, ne v malých útržcích, takže pinzetou se mi to nedaří úplně nabrat. Ve snaze to rozdrobit mě nenapadne nic lepšího než to zkusit upravit prsty. Ve výsledku tedy vypadám jako třpytka, protože se mi všechno přilepilo na kůži a nešlo to odebrat. Pinzetou tedy to, co jde sundat, přenáším do formiček, ovšem jak se mi třesou prsty, tak většina skončí mimo, nebo částečně na pryskyřici a částečně na formě. Nakonec s vypětím všech sil naházím nějaké ty dekorace do všech forem, kde je pryskyřice a dolévám zbytkem hmoty. Celá nadšená, že jsem to přežila, si dočtu poslední krok k zakončení této ,,výtvarné lekce“ a zmrzne mi úsměv na rtech. Má se to něčím přikrýt, aby na to nešel prach a nepořádek, a zároveň to mělo možnost 24 hodin tvrdnout. Karton, plast, cokoliv. Takže po dlouhém přemýšlení, co bych tam mohla dát, celé dílo nakonec přikryji miskami a modlím se, aby to alespoň trochu pomohlo.
Druhý den se s výrazem, připomínajícím pochod na popravu, odhodlám odstranit misky a podívat se, jestli celé moje dílo skončí v koši, nebo se z toho může nějakým zázrakem něco použít. Ve formičkách to vypadá slibně, větší legrace je to z těch forem vyndat, to zápasíte se silikonem a pomalu se smiřujete s tím, že písmenka bez nůžek asi nevyprostíte. Nakonec se to podaří a můžu si písmenka dát stranou. Odměnou mi za moje řádění a ocenění pustit se do něčeho, co v mém případě odporuje všem fyzikálním zákonům, zůstávají modře obarvené prsty, které musím trochu okartáčovat, abych nevypadala jako šmoula. No jo, barvička se zcela nenatáhla do pryskyřice. Vzhledem k faktu, že jsem její doporučené množství překonala asi tak 4×, se není čemu divit.
No, ještě mě čeká vyvrtání dírky a vložení háčku na klíčenku, což se snad obejde bez nutnosti navštívit pohotovost. Řeknu vám, jako Kozoroh prohlašuju, že u některých věcí mi zůstává rozum stát, že těm svým kopýtkům nedám pokoj a chci po nich jemnou motoriku. Tak doufám, že ta moje horoskopická touha po perfekcionismu dotáhne dílo k dokonalosti a dokážu z toho vytvořit to, čím to původně mělo být a neskončilo to někde na dně kontejnetu 😊 kreativitě zdar 😊
P.S. Hluboce smekám přede všemi, kdo vytváří cokoliv rukama – ať už se jedná o háčkování, scrapbooking, malování, pletení, drátkování, jakákoliv činnost, kde je dbáno na detail.
Písmenka, vytažená z formy a další komponenty pro tvoření
Zdroj:
Osobní zkušenost autorky
