Článek
Celé ty roky je to pořád dokola to samé. Zubních lékařů je nedostatek a najít dobrého není vůbec snadné. Větší šanci máte u soukromých dentistů či dentálních klinik. Ale to není vůbec nic pro chudé a středně příjmové obyvatele. Mnoho lidí tak radši jako vhodnější variantu volí zubní pohotovosti, kam zajdou až v případě, že je zub neúměrně bolí. A pohotovosti toho začínají mít postupně také dost.
Situace se ještě zhoršila s válkou na Ukrajině, kdy k nám emigrovala řada obyvatel, aby utekli před válkou. A protože zde neměli své lékaře, začali chodit v případě nouze na pohotovosti včetně těch zubních. Už v té době byla ale situace celkem napjatá, lékařů málo, pacientů moc. A tak to příliv nových pacientů napnul ještě víc.
Já sama mám svoji zubařku už řadu let, jsem s ní celkem spokojená a rozhodně si nestěžuji, považuji se v tomhle ohledu za šťastlivce. Něco málo jde na pojišťovnu a to ostatní zvládám poplatit. Dovedu si ale představit, že rodina s dvěma dětmi a běžným příjmem, jaký vídám kolem sebe, by problém s platbami už mít mohla. Já sama jsem byla poměrně nepříjemně překvapená, když moje zubařka podmínila další ošetřování tím, že začnu docházet na dentální hygienu k hygienistce. Nechci popírat přínos dentální hygieny, to v žádném případě. Pro řadu lidí to může být opravdu velká změna k lepšímu stavu jejich chrupu. Ale dentální hygienistky také nejsou vůbec levné (což chápu, já bych to snad nechtěla dělat ani za ty peníze) a nepřijde mi fér podmiňovat ošetření docházením na něco, co stojí poměrně dost peněz, které už mít nemusím. Doporučit dentální hygienu ano, ale podmiňovat tím ošetření? Rozhodně nesouhlasím.
I tak jsem se s tím ale smířila a začala si šetřit i na dentální hygienu, kam docházím už druhým rokem. Chrup mě tak stojí výrazně víc než předtím, ale mám-li být upřímná, neshledávám rozdíl mezi stavem před a po dvou letech docházení na hygienu. Kromě tenčí peněženky. Přemýšlím, že na hygienu přestanu docházet a pokud mě pak lékařka nebude chtít ošetřit, no, tak asi půjdu tak jako jiní na zubní pohotovost. Ale to bych nerada.
Pravidelné návštěvy zubního lékaře považuji za důležité. Nemusíme mít ještě bolesti, aby bylo na zubu poznat, že něco není v pořádku. A dobrý zubař to právě pozná a může případný kaz či jiný problém pořešit včas, za méně peněz a méně invazivní zákrok. Když někdo k zubaři nechodí, třeba proto, že nemá stálého, a jde pak až na pohotovost, riskuje, že kaz už nebude možné „jen tak opravit“. Nehledě na další zdravotní rizika, jako že ze „špatných“ zubů může dojít i k pronikání bakterií do krevního řečiště apod. Mít svého zubaře a chodit na pravidelné kontroly je prostě důležité a potřebné. A vyjde to levněji než řešit následky.
Ti majetnější často volí soukromé dentisty a kliniky. Tuto možnost zkusila i moje kamarádka, která se několikrát stěhovala a tak o svoji vlastní zubařku přišla a najít novou bývalo v novém bydlišti těžké. Peníze sice nepřehazuje lopatou, ale radši investuje do chrupu než do něčeho zbytného. Nejprve docházela na zubní kliniku v Hradci Králové. Pochopitelně musela nejdřív také absolvovat dentální hygienu, než byli ochotni ji vzít na ošetření. Následně jí po revizi chrupu, kdy potřebovala opravit jeden zub, rozepsali sérii nutných ošetření, protože se prý nejedná jen o jeden zub, ale chtělo by jich opravit víc. Což kamarádku překvapilo, protože se svojí bývalou zubařkou byla spokojená, zuby měla pravidelně ošetřené a o žádném velkém problému nebyla ani řeč.
Co návštěva, to zhruba 12-20 tisíc (je to pár let zpět, dnes by to asi bylo ještě více). Pokaždé něco ošetřili, tu kaz, tu museli vyčistit kanálky, u dvou zubů měli přijít na řadu i zubní čepy a následně rekonstrukce zubu. Klinika byla na internetu poměrně chválená, nebyl důvod čemukoliv nevěřit. Za přípravu dala další desetitisíce, ale pak se musela kvůli práci přestěhovat. Tou dobou už však byla poměrně dost otrávená z kliniky a neustálých výdajů a tak si rovnou našla novou kliniku v Praze. Ceny ještě o chlup vyšší, ale v Praze by to člověk čekal ještě trochu horší.
Objednala se na vstupní kontrolní prohlídku s tím, že by pak potřebovala dodělat zuby, kde už má připravené čepy. Jaké však bylo překvapení, když jí na klinice řekli, že zuby sice podstoupily nějaké ošetření, ale čepy tam zatím nejsou. Ani jeden. Zato na jiném zubu je kaz, který by bylo potřeba ošetřit. Za co tedy platila nemalé částky na původní klinice, to dodnes neví, s klinikou je velmi komplikovaná komunikace a staví se k celému problému odmítavě.
Rozhodně tím nechci tvrdit, že kliniky jsou jen drahé a výsledek mizerný. Mají výhodu moderního vybavení, mívají volná místa a ošetření je u nich určitě stejně kvalitní jako u samotného zubaře - ovšem stejně jako u jednotlivých zubařů, i u klinik bude platit, že ne každá je stejně dobrá jako ostatní. Bez ohledu na anonymní recenze na internetu a bez ohledu na to, že za ošetření vybalíte nemalé peníze. Ani to prostě není zárukou ničeho.
No, a lidé, kteří svého zubaře nemají, protože ho nemohou najít, na kliniky nemají dost peněz, tak vyhledávají zubní pohotovosti. Bohužel, tato varianta, i když pomůže ve chvíli akutní bolesti, není jinak příliš vhodná. Na zubní pohotovosti vyřeší problém tak, aby ta „akutnost“ přešla, ale „na dodělání“ si stejně musíte najít svého zubaře. Aby se o vás postarali kompletně, na to nemají čas, ani personál. Jsou prostě jen pohotovost.
Řada lidí na to ale nedbá a vytrvale chodí jen na pohotovosti. Zpočátku to může nějakou dobu fungovat, ale jejich chrup se bude postupem času zhoršovat a tím budou i problémy častější. A doplatí na to jak pacienti, tak pohotovosti i pojišťovny. Rozhodně to tedy není dobré řešení.
Kromě dostupnosti a cen ošetření však vnímám ještě jeden problém, se kterým se potýkám nejen já, ale i moje okolí. Některé zuby už máme třeba několikrát spravené, nicméně se zub třeba stejně dál rozpadá, plomba vypadává a zub dělá více škody než užitku. Pokud bych však chtěla já nebo kdokoliv ze známých využít „nejsnazší a nejlevnější“ možnost a zub si nechat zcela vytrhnout (a opravdu není poslední, který bych měla), budeme odmítnuti. Ne proto, že by si zubařka na vytržení netroufala nebo nebyla ochotná vypsat žádanku ke stomatochirurgovi, ale proto, že se drží (nejen ta moje) hesla, že dokud tam zůstává kousek vlastního zubu, má se udržet za každou cenu.
Nechápu, kde se přišlo k tomuhle rozhodnutí, že se vlastní zuby budou udržovat i za cenu opakovaných oprav, když by vše vyřešilo jedno snadné vytrhnutí a všichni bychom měli klid. Dlouhou dobu jsem měla představu, že když se s věkem můj chrup začne výrazně zhoršit, nebudu zuby bránit a nechám je postupně vytrhat a pořídím si „klapačky“. Myslím si, že podobně to vnímá i řada chudších lidí. Buď opravit „na pojišťovnu“, tedy třeba základní amalgámovou plombou, nebo pokud je to horší, tak rovnou vytrhnout. Ale evidentně budeme mít smůlu. Na opakované opravy mít nebudeme, ale vytrhnout si je také nebudeme moct.
Teda, pokud si na to netroufneme jako jistý Brit, který byl už natolik zoufalý z nedostatku lékařů, u kterých by byl schopný najít pomoc v dohledné době, že vzal kleště a bolavý zub si vytrhnul sám. Vůbec si nechci představovat, jakými bolestmi musel předtím trpět, že ho to dohnalo až k takovému řešení.
Zároveň si ale při podobných zprávách ze zahraničí vždycky uvědomím, že i když ani tady není v rámci lékařské péče vždycky na růžích ustláno, ve srovnání s jinými zeměmi se tu ale stále máme velmi dobře a lékařská péče je na dobré úrovni.
Anketa
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-za-zubare-je-to-palka-lide-setri-problemy-resi-az-na-pohotovosti-245911
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-zoufaly-brit-nechtel-dele-cekat-na-termin-u-zubare-vzal-kleste-a-vytrhl-si-bolavou-stolicku-sam-40460370
