Článek
Jsou tací, co označili otázku: „Bylo dřív vejce, nebo slepice?“ za největší otázku v dějinách lidstva.
Zabývali se jí i antičtí Řekové - nejstarší doklad o otázce o původu slepice máme z doby krátce po přelomu letopočtu, kdy roku 46 o ní napsal řecký historik Plútarchos. Někteří staří filosové dokonce tvrdili, že její zodpovězení je klíčem ke smyslu světa.
Až konečně nastalo křesťanství, které zmíněnou otázku zodpovědělo poukazem na akt stvoření světa včetně všech živých tvorů Bohem, což je řešení v Aristotelově duchu: ptáci i jejich vejce se okamžikem stvoření objevují zároveň. Takže vše vyřešeno?
Cha! Mnohým lidem tato hloupá odpověď stačí, ale nás se to netýká, my jdeme dál.
Není to jediný podobný problém, který trápil či dosud trápí i ty nejlepší mozky. Jak mnozí víme, lidé jsou neskutečným generátorem problémů, a u logických hádanek to není výjimka. Vymysleli jich spoustu. Odborníci na ně byli už staří Řekové, kteří se předháněli v tom, kdo přijde z lepší tzv. aporií.
Oblíbené byly Zenonovy hádanky, např. „Achileus a želva“: Nejrychlejší běžec Achileus nemůže nikdy dohonit želvu, která leze před ním. Neboť v okamžiku, kdy doběhne do bodu, kde byla předtím želva, želva je už malý kousek před ním, a to se stále opakuje.
Zenónovými aporiemi resp. aporiemi nekonečna, se zabývala řada filosofů i matematiků, od Aristotela až po Bolzana a další.
Další příklad: Máme malou hromadu kamení. Když k ní přidáme jeden kámen, bude to pořád malá hromada. Ale když to uděláme mnohokrát, tato malá hromada bude vlastně velkou.
Lidé se hádankami trápili celou svou historii. Viz gordický uzel, který nešel rozmotat (až jej Alexandr Veliký rozsekl), Kolumbovo vejce, které až Kolumbus postavil na špičku, a skutečně exkluzivní hádanky si pro sebe uměli stvořit matematici. Často se jimi zabavili i několik staletí, viz velká Fermatova věta, kterou vymyslel Pierre de Fermat v 17. století a vyřešil až Andrew Wiles roku 1994.
Anebo důkaz Poincarého hypotézy (Poincaré žil v letech 1954 až 1912.), což byl jednak jeden z nejobtížnějších a jednak jeden z nejslavnějších matematických problémů historie - vyřešil jej až v roce 2012 těžký borec Rus Grigorij Perelman. (Mimochodem, když mu za to chtěli dát Fieldsovu medaili, matematickou obdobou Nobelovy ceny, vědec cenu odmítl. V roce 2010 odmítl rovněž převzetí finanční prémie ve výši 1 000 000 USD se zdůvodněním, že ho nezajímají peníze a sláva a že nechce být vystavován jako zvířátko v ZOO.)
Pro ambiciózní jedince, kteří by to chtěli zkusit jako Griša Perelman, zde prosím šest unikátních matematických problémů, za vyřešení, kterých vás mastná odměna nemine: https://cs.wikipedia.org/wiki/Probl%C3%A9my_tis%C3%ADcilet%C3%AD.
Pokud jde o řešení problémů, každý má šanci. Např. lidé často potřebují vyrobit z vody led. Samozřejmě chlazení vody trvá dlouho. A hle! Úsporu času vymyslel tanzanský student Erasta B. Mpemba, který v 60. letech moderní fyziku upozornil, že teplá voda chladne rychleji (tzv. Mpembův jev, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/proc-tepla-voda-mrzne-rychleji-zahada-nejspis-objasnena-319148).
---------
Nuže, nechme už toho kočkování a přejděme konečně k našemu vaječnoslepičímu problému, k té ohlodané kosti současného světa hříček a hlavolamů.
Pro začátek si musíme uvědomit, že problém je už v samotné otázce. Protože o jakou slepici vlastně jde? Tak sice zjednodušeně říkáme samici kura domácího, ale také tak nazýváme samice dalších ptáků, dokonce i samici pštrosa. A vejce? Vejce mají i žáby a hmyz, dokonce i ježura či savec ptakopysk.
Zásadní problém u zmíněné otázky je ovšem v tom, že předpokládá jen dva jevy: a) slepici před vejcem, b) slepici po vejci. Což ignorovali už zmínění křesťané, kteří tvrdí, že ke vzniku slepice a vejce došlo současně. Děkuji vám, dobří lidé, že jste nám ukázali cestu, po které nejít.
Nyní nasadíme multilevelové uvažování, hloubkový fokus na realitu a současně filipa, a co vidíme? Odpověď se skrývá v paleontologii. Vědci zde říkají, že existoval společný předek archosaurů, tedy skupiny, do které patří kromě dinosaurů rovněž ptakoještěři, krokodýli a ptáci, a ten snášel vejce s měkkou skořápkou, tedy kožovité, jaké má např. dnešní mořská želva. https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosauri-vejce-skorapka.A200703_174010_veda_mla
Mohl vypadat podobně jako triasový archosauriform Scleromochlus taylori. https://en.wikipedia.org/wiki/Scleromochlus
To je má odpověď na otázku, zda první byla slepice nebo vejce: První bylo kožovité vejce prvního archosaura.
No a slepice? Ta měla od té chvíle před sebou ještě dlouhou cestu ke zrození, protože první ptáci vznikli dokonce později než savci. Jejich první fosilie, třeba důvěrně známý polopták Archaeopteryx, pocházejí z jury (období před 200–145 miliony let). Vzhledem k tomu, že trias (kdy se zrodil archosaurus se svými kožovitými vejci) je první ze tří period druhohor, a archaeopteryxova jura až druhé období druhohor, nemůže být slepice před vejcem. Takže máme jasnou odpověď: První bylo vejce.
/Dokonce i když budeme vejce v otázce (zda bylo první vejce nebo slepice) definovat ne jako kožovité, ale s tvrdou skořápkou, primát vejce před slepicí to neohrozí, protože většina neptačích dinosaurů snášela vajíčka s pevnou skořápkou (pevná skořápka se u nich vyvinula dokonce minimálně třikrát nezávisle na sobě, a to z původně měkkých „kožovitých“ vajec), a neptačí dinosauři zde byli dříve než ptačí./
Pozn.: Pro ty, kdo to neví: ptáci se vyvinuli z dinosaurů.
Jenže v dnešní době je pravd mnoho, a jsou mnohdy protichůdné. Pojďme tu naši zrelativizovat, abychom v případě nových objevů v paleontologii měli únikovou cestu a nebyli za blbce. Protože jak pravil senátor Fitzgerald Coyote: „Pravda je jen otázkou úhlu pohledu. A fakta jen otázkou interpretace.“ (blíže viz Otakarův průvodce životem, str. 178)
Naše relativizace spočívá na faktu, že když vejce v otázce zadefinujeme jako „vejce kura domácího“ a slepici v otázce jako „slepici Archaeopteryxe“, pak první byla slepice a vejce až pak.
(No a pro úplnost – když označíme vejce jako „vejce kura domácího“ a slepici v otázce jako „slepici kura domácího“, pak jsme naprosto v … a na otázku neumíme odpovědět.)
Co můžeme napsat na závěr poté, co jsme si prošli hromadu informací k tématu?
a) Otázka „Byla dříve slepice, nebo vejce?“ je špatně položená otázka.
b) Když idiot položí otázku, není někdy možné na ni odpovědět.
c) Rozumný člověk si podobné otázky neklade.
Rada na závěr: Takže až přijdete do kolektivu, který se baví např. o některé aporii nebo o vejci a slepici, je nanejvýš na místě prohlásit: „Je to tady plytké. Ale malým rybám stačí.“ (viz Otakarův průvodce životem, str. 291)
A nebojte se toho! S našimi, zde uvedenými informacemi, přesvědčíte zmíněnou, v problému nezorientovanou skupinku eins zwei. Běžte a hlásejte naši pravdu o vejci a slepici, staňte se ambasadory, kteří osvítí nevědomé, a to vše proto, aby vejcoslepičí problém přestal zdržovat lidi od práce a nebyl původcem jejich životní nejistoty. Pravda vítězí.
