Článek
Prolog
Dnes je 12. 8.
Dvanáctka je Nové vidění.
Osmička je Odvaha.
A tohle je hodně střelenej článek, takže obojí budu potřebovat
Tak tedy let’s go 😊
* * * * *
Projekt „Creative Woman“ vznikl na základě hlubokého zoufalství.
Ano, byla jsem to já, kdo byl zoufalý – to je ta špatná zpráva.
Dobrá zpráva je ta, že jakýsi můj kousek se tomu zoufalství vzepřel, udržel si odstup a hlasitě na mě zařval: „Hele, tak takhle teda ne!“
Jistě, tohle tvrzení o různých kouscích sebe sama se vám může zdát do určité míry schizofrenní. Souhlasím. Ale jen trochu.
Já jsem ráda, že ten hlas ve mně na mě zařval. Byla jsem totiž zoufalá z naprosto blbého důvodu a měla jsem nejvyšší čas postavit se nohama zpátky na zem.
Jak víte (protože jsem vám to psala 😊), můj stále ještě zaměstnavatel zrušil moje pracovní místo. Takže jsem, v souladu s obecně uznávaným úzusem, začala hledat zaměstnání nové. Zkraje celkem v klidu, protože času bylo dost.
Nicméně jak dny plynuly a moje CV zůstávaly bez jakékoliv odezvy, začala jsem na sobě shledávat plíživé stopy nervozity. A tenhle proces vyvrcholil dnes, v den Nového vidění a Odvahy. (Jo, jsem taky kartářka, mimo jiné, a data mi splývají s kartami Velkých Arkán… je to profesionální úchylka, se kterou nic nenadělám, tak to tak berte 😊.)
Po kolečku po prodejních jednotkách mateřského nákupáku a stereotypních odpovědích typu „… děkujeme“, „… obsazeno“, a taky „… sakra ženská, nevidíte, že mám dovolenou“ (pardon, nevidím, je tu napsáno „kontaktujte…“ a nikoliv „… ať vás ani nenapadne na tohle číslo volat, mám dovolenou“) u mě došlo k výše uvedenému schizofrennímu rozdvojení.
Ta moje malá část, co si uchovala zbytky zdravého rozumu, zděšeně koukala na ten zbytek, který v psychóze „nikdo tě nezaměstná ani zadarmo, brzy se půjdeš pást a začni si vyhlížet místo pod nějakým útulným mostem, zima bude tuhá“ byl čím dál tím víc ochoten pracovat téměř nonstop, víceméně zadarmo, a ještě při tom mít pocit, že mu svět dělá obrovskou službu, když mu dovolí se pracovního procesu vůbec zúčastnit.
„Hele, tak takhle teda ne!!!“
Ooooopppssss…
* * * * * *
Víte, co je prima?
Prima je, když si člověk uvědomí, že nějaký vnitřní hlas vůbec má.
A dál je prima, když člověk ten vnitřní hlas dokáže vyslechnout.
Mně říkal asi tohle: Ty vážně chceš celý úvazek? Opravdu chceš pracovat za stovku na hodinu jen proto, abys byla zaměstnaná? Abys byla zaměstnaná zrovna tady? Opravdu to nejde jinak?
Jo, ta poslední otázka byla vážně dobrá. Zatímco na první tři jsem odpověděla jednoznačným Ne! (s vykřičníkem, jak vidíte), u té poslední byl za NE velmi tučný otazník (asi takhle „Ne?“).
A protože můj seriózní mozek byl v té chvíli už unaven a nechtělo se mu dál vynakládat úsilí na hledání dalšího shopu, kde mě opět odmítnou, chopil se otěží můj humoroidní mozek (to není překlep, mám ráda neobvyklý humor a netradiční slova – i tohle je moje profesionální úchylka, kterou hojně využívám ve všech typech svých zaměstnání, jestli vám to vadí, tak už snad dál ani nečtěte 😊) a během pár sekund stvořil následující sebepropagační inzerát:
„Pronajmu svého tvořivého génia na 20 hodin týdně tomu, kdo ho rozpozná, využije a ocení. Značka: nejzajímavější nabídce. Podpis: Creative Woman“
Jasně že každá pracovní nabídka musí obsahovat doporučení, jinak s ní pracovníci zodpovědní za human resources neztratí ani vteřinový okamrk.
Takže co myslíte – jsou zajímavé vizitky, které jsou všechny stejné a po uložení kontaktu (nebo i předtím) je tak nanejvýš podložíte pod kratší nohu u stolu, nebo jsou zajímavější ty, které nesou vzkaz ušitý vám na míru bez ohledu na to, že jsme se před pár minutami viděli poprvé v životě? Já používám ten druhý typ… (To víte, že je to limitka. A vážně netrvám na tom, že pro každého 😊.)
Nebo – máte dojem, že zboží je nejlepší označovat (a prodávat) výhradně pod katalogovými čísly? A v jaké podprsence se budete cítit lépe? V té, která se „jmenuje“ ABC123-456, nebo v Mořské panně či Magenta Lady? Jo, na pojmenovávání podprsenek se můj humoroidní mozek fakt vyřádil a prodávaly se jak na běžícím páse…
* * * * *
Epilog
Tož takhle to se mnou je.
Prostě hledám zaměstnání.
Tak kdybyste o něčem věděli, písněte.
Jo, a kdyby se vám náhodou zdálo, že jste taky z něčeho zoufalí, přesvědčte se, jestli to náhodou není nějaká obdobná blbost.
A já si troufám odhadnout, že ve většině případů bude.
Tak čus 😉
