Článek
V poslední době se mi zdá, že začínáme narážet na hranice toho, co by demokracie měla, v rámci zdraví společnosti, povolovat.
Ministr zahraničních věcí Petr Macinka, který se nikdy netajil svým krajně pravicovým smýšlením a rétorikou balancující na hraně proruských, extrémistických narativů, si zapsal další parádní zářez, když před davem spravedlivě rozhořčených občanů hájil bývalého udavače STB Otu Klempíře.
Co bych rád dnes ale na celé situaci vyzdvihl, byla ukázková práce médií, která předsedu Motoristů zahrnula oprávněnou kritikou. Jedná se o další ukázkovou práci bdělosti hlídacích psů demokracie kteří dobře chápou, jakým nebezpečím se naše republika tolerováním lidí jako je Klempíř vystavuje.
Někteří by na tomto místě dozajista rádi připomenuli proruskými narativy toliko zneužívanou minulost pana prezidenta Pavla i první dámy. Nešetřili by jistě nálepkami jako „převlékači kabátů, notoričtí oportunisté“. Možná by opět vytáhli i onu tisíckrát omílanou (a zcela zaslouženou) stotisícovou každoměsíční apanáž, kterou první dáma pobírá.
Jsou tu dokonce i tací, kteří by se snažili tvrdit že je zde jakýsi mediální „dvojí metr“, za příklad by uvedli kupříkladu Smetanovu Litomyšl, kde vedle sebe měli sedět paní Witowská s panem Kolářem (poradcem pana prezidenta) spolu s manželi Šámalovými, a pokusili se to použít jako argument, že ono tolik diskutované předběžné opatření ústavního soudu bylo snad ovlivněno nějakými pochybnými známostmi spíše než správným a řádným výkladem litery zákona.
Ale marno takovým lidem vysvětlovat, že pan prezident se za svou minulost kariérního komunisty, schvalování vpádu ruských vojsk a další věci, za které je vytrvale pranýřován politicky nevzdělanou částí společnosti omluvil a důkladně si ji odpracoval. Konspirační teorie o jeho údajném násilí na jeho první manželce snad ani netřeba komentovat.
Stejně tak se za svoji minulost důkladně omluvil i pan Šámal.
Tady by se zdánlivě nabízel argument, že totéž udělal i Klempíř. Jak tedy poznat, kdo stojí na správné straně barikády a kdo se jen neupřímně omluvil, aby mohl dále fungovat i v naší svobodné, demokratické společnosti?
Je to poměrně snadné. Stačí se soustředit na to, jaké názory dotyční prezentují. Jestli se přiklání ke lživým, demagogickým, proruským a konspiračním, populistickým narativům, nebo se ve svém uvažování drží těch správných hodnot.
Těch, které podporují občanskou společnost a které budou i nadále posouvat Evropu vpřed, navzdory všem zahraničním hrozbám z Východu. Hodnoty jako tolerance, integrita a odvaha říkat pravdu.
A v rozlišení těchto dvou světů, příslovečném oddělení zrna od plev, excelují naše média lépe než v čemkoli jiném.
