Článek
V posledních letech se v českém pracovním prostředí opakuje jeden stále stejný scénář. Firmy si stěžují na nedostatek lidí, zároveň ale odmítají pracovat se studenty a absolventy. Argumenty se opakují: studenti jsou nespolehliví, často odcházejí, nemají pracovní návyky a vyžadují příliš mnoho času. Tento pohled je rozšířený, ale ve své podstatě zjednodušený a často mylný.
Realita ukazuje, že problém neleží primárně na straně studentů. Leží v tom, jakým způsobem k jejich náboru firmy přistupují. Studenti nejsou rizikovou skupinou sami o sobě. Rizikem je špatně nastavený náborový proces a nereálná očekávání.
Firmy často přistupují ke studentům stejným způsobem jako k seniorním zaměstnancům. Očekávají rychlý výkon, samostatnost a okamžitý přínos. Zároveň ale nenabízí strukturu, vedení ani jasně definovanou roli. Tento rozpor je hlavním důvodem, proč spolupráce selhává.
Jednou z nejčastějších chyb je výběr studenta pouze na základě životopisu. CV u juniorních pozic často neříká téměř nic o skutečném potenciálu kandidáta. Mnohem důležitější jsou motivace, ochota učit se, časové možnosti a dlouhodobý zájem. Pokud firma tyto faktory neřeší, zvyšuje tím pravděpodobnost neúspěchu.
Z pohledu studentů je situace často frustrující. Přicházejí do firmy s očekáváním, že získají praxi, naučí se nové dovednosti a postupně porostou. Místo toho se setkávají s nejasným zadáním, minimální zpětnou vazbou a pocitem, že jejich práce nemá smysl. Odchod v takovém případě není selháním studenta, ale logickým důsledkem prostředí.
Další častou chybou je snaha najít hotového pracovníka za juniorský rozpočet. Úspěšné firmy přistupují k náboru jinak. Nehledají hotový výkon, ale potenciál. Sledují přístup k práci, schopnost učit se a ochotu převzít odpovědnost. Výkon přichází postupně, pokud je správně nastaven proces.
Správně nastavený onboarding hraje klíčovou roli. Student potřebuje jasně definované cíle, jednoduché metriky úspěchu a pravidelnou zpětnou vazbu. Pokud ví, co se od něj očekává a jak se může zlepšovat, jeho loajalita i výkon výrazně rostou.
Firmy, které se naučí se studenty pracovat, získávají významnou konkurenční výhodu. Studenti jsou flexibilní, otevření novým přístupům a často loajálnější než zkušení zaměstnanci, kteří pouze mění zaměstnavatele. Navíc umožňují firmám dlouhodobě vychovávat vlastní talenty.
Strach ze studentů je ve většině případů důsledkem špatné zkušenosti. Ta ale nevznikla kvůli studentovi, nýbrž kvůli procesu. Jakmile firma upraví očekávání, výběr a onboarding, riziko se dramaticky snižuje.
Závěrem lze říct jedno: studenti nejsou problém. Problém je nejasná role, chybějící struktura a nulová práce s očekáváním. Firmy, které tento pohled změní, získají přístup k talentům, které jejich konkurence přehlíží.
