Článek
Ano, čtete správně. Český dabing nás možná baví, ale jeho dopad na společnost je mnohem horší, než si chceme přiznat.
Dabing nás udržuje ve světě pohodlné lenosti
Sledování filmů a seriálů je pro většinu lidí relax. Ale když si i tuhle jednoduchou činnost zjednodušujeme českým dabingem, přicházíme o příležitost se alespoň trochu zapojit. Představte si, že si pustíte film v angličtině – i kdyby jen s titulky. Najednou musíte poslouchat, přemýšlet a snažit se porozumět. Jenže proč se namáhat, že? Český dabing nám to všechno předžvýká, zatímco my si dál můžeme klidně vypnout mozek.
A pak se divíme, že většina populace anglicky nerozumí ani základním slovům. Ještě hůř je na tom starší generace, pro kterou je mluvit anglicky často téměř nadlidský výkon. Proč? Protože je celý život nikdo nenutil naslouchat cizím jazykům. Dabing jim umožnil zůstat uzavření do svého českého světa.
Překlad zabíjí pointu i autenticitu
A teď k druhému problému. Víte, co se ztratí v překladu? Téměř všechno. Kolik vtipů, frází nebo slovních hříček, které dávají smysl jen v originálním jazyce, se v češtině jednoduše ztratí? Kolik emocí a autenticity, kterou herci do svých rolí vložili, nahradí často sterilní hlasy českých dabérů?
Překladatelé a dabéři se sice snaží, ale upřímně – kolikrát slyšíme něco, co zní nepřirozeně, až směšně? Dabing totiž nikdy nedokáže zachytit nuance originálu. Jak by taky mohl, když kulturní rozdíly a jazykové zvláštnosti jsou nepřenosné? Film nebo seriál v originále je zkrátka něco, co dabing nikdy nenahradí.
Angličtina: Nutnost, kterou ignorujeme
Pak je tu jazykový problém. V dnešní době, kdy angličtina není výhodou, ale samozřejmostí, je neschopnost většiny lidí komunikovat anglicky naprosto alarmující. A český dabing tomu vůbec nepomáhá. Místo abychom od dětství slyšeli angličtinu (nebo jiné jazyky), jsme zavaleni češtinou. Jak se pak máme naučit přirozeně reagovat, rozumět přízvuku nebo si osvojit základní fráze?
Mladší generace má sice díky internetu o něco lepší start, ale co ti ostatní? Kolik dospělých by si dnes dokázalo objednat jídlo v restauraci v Londýně nebo New Yorku, aniž by se začalo potit nervozitou? Ano, mluvit anglicky je náročné, ale jak se to máme naučit, když jsme celý život poslouchali dabing místo originálního znění?
Češi a jejich nechuť k výzvám
Přiznejme si to: jsme národ, který se bojí opustit svou komfortní zónu. Pustit si film v originále s titulky vyžaduje trochu snahy. Musíme se soustředit, snažit se porozumět. Ale právě to je klíčové! Tím, že se vystavujeme cizím jazykům a kulturám, rozvíjíme svou mysl, učíme se novým věcem a otevíráme se světu.
Jenže Češi si radši zůstanou u svého. Pohodlný dabing, české prostředí, žádné výzvy. A tak se dál uzavíráme sami do sebe a zůstáváme pozadu, zatímco zbytek světa už dávno chápe, že jazyková a kulturní rozmanitost je nutnost.
Proč dabing ne?
Možná si teď říkáte: „Ale vždyť mám na dabing právo!“ A máte pravdu. Každý má právo na svůj názor. Ale ruku na srdce: opravdu vám dabing přináší víc než jen pohodlí? Neměli bychom spíš hledat způsoby, jak se rozvíjet, učit a získávat nové zážitky?
Zkuste příště pustit film nebo seriál v originálním znění. Překonejte ten strach, že budete něčemu rozumět jen částečně. Právě to je totiž začátek cesty k tomu, abyste se něco naučili. A kdo ví – třeba si nakonec uvědomíte, že ten český dabing byl spíš překážkou než pomocí.
Co si o tom myslíte vy? Je český dabing prospěšný, nebo nás skutečně brzdí? Měli bychom více podporovat sledování originálních verzí, nebo je pohodlí dabingu důležitější?
