Pád Manchesteru United. Zmátoří se slavný klub anebo zamíří do temnoty?

Kdyby někdo v roce 2013 řekl fanouškům Manchesteru United, že tohle bude na dlouho poslední titul v anglické lize, asi by vám vynadali, že je nemáte děsit. Bohužel se tohle stalo pravdou. Ba co víc, United jsou letos na strašidelném 14. místě, vypadli z obou národních pohárů a sezonu může zachránit snad jen vítězství v Evropské lize. Manchester United trpí na konzistentně špatnou práci uvnitř klubu, výměny trenérů a velký problém je i struktura majitelů. Jim Ratcliffe je sice 25% vlastníkem a má hlavní slovo ve fotbalových rozhodnutích, ovšem 75% klubu vlastní majitelé Glazerovi. Pijavice, žáby na prameni, hamižné krysy. I takhle nazvali fanoušci Rudých ďáblů majitele klubu. Bohužel pro všechny strany, ty metafory ke Glazerům sedí jako zadek na hrnec.

Sir Alex Ferguson zvládl dělat z neokoukaných hráčů hvězdy. No posuďte, kolik lidí znalo Cristiana Ronalda, než přišel do United? Kdo znal Naniho? Kdo kromě skalních fanoušků ekvádorské repre a Wiganu znal Luise Valenciu? No vidíte. Z těchto no name hráčů Fergie udělal superhvězdy. Nani zanechal pozitivní dojem, ovšem odešel z klubu ,,zadním vchodem bez záře reflektorů". Ale zbylí dva? O Ronaldovi se bavit nemusíme, ten je prostě globální superhvězda. Valencia dlouho dělal v United kapitána, hrál s obrovským nasazením a fanoušci jej milovali. Ovšem přestupy dnes? Sancho, Antony, Hojlund a Casemiro stáli dohromady 325 milionů eur, první dva jmenovaní v United už nehrají (Sancho hostování v Chelsea, Antony v Betisu), další dva předvádí hrozivé výkony. Zejména u Rasmuse Hojlunda už je toxické, jak každý omlouvá jeho věk. Ano, United ho dostali pod tlak, že za něj dali 75 milionů eur a hloupě investovali velké peníze do mladého útočníka, který v lize nikdy nedal ani deset branek. Ovšem aby útočník číslo jedna dal v lize tři branky, to je prostě tristní. Není divu, že fanouškům Hojlund svými výkony pije krev.

Ruben Amorim si nyní musí vyčítat, že sezonu nedojel ve Sportingu. Namísto skvěle fungujícího týmu, kde byla pevná obrana v čele s Ousmanem Diomandém, fungovala záloha okolo kapitána Mortena Hjulmanda a v útoku zabíjelo švédské beranidlo Viktor Gyokeres, odešel do toxického prostředí, kde se věnovalo více času tomu, aby byla komerce a majitelé si mohli vytahovat dividendy z klubu, kterými zalepí své rodinné dluhy. Děravá obrana v čele s fatálně chybujícím Andrém Onanou, sterilní ofenzíva, kde to stálo a padalo na Amadu Diallovi a Brunu Fernandesovi a nesourodá záloha, kde to Manuel Ugarte prostě celé sám neoběhá ani nerozehraje. Amorim dostal do rukou nejhorší tým v dějinách United a nebojím se to tak nazvat. Hráči díky obřím výplatním páskám zpohodlněli, místy ukázali, že sice fotbal hrát umí, ale celé to působilo, že bez mentálního kouče se ten tým nikam neposune. A působí to tak i doteď. A to Erik ten Hag utratil 600 milionů eur za hráče a výsledkem je to, že United mají brankáře, co neumí chytat a útočníka, co neumí dát gól a nevyhraje jediný souboj. Amorima čeká tuna práce a pokud se z toho nesesype, tak klobouk dolů.

Když se Cristiano Ronaldo v roce 2021 vrátil do Manchesteru po 12 letech, s odstupem času prohlásil, že v tom týmu se nic nezměnilo. Žádné investice do tréninkového zázemí, žádné investice do stadionu, žádné investice do akademie, dokonce prý i někteří zaměstnanci klubu byli pořád stejní a místy to vypadalo, že se v roce 2009 v červené části Manchesteru zastavil čas. Tohle jde ale na vrub majitelů. Když se dělal průzkum napříč kluby Premier League, kteří majitelé investovali nejvíc do klubu v poměru s výnosy, v United zavládlo ještě větší napětí. Žádný jiný klub neměl tak strašidelnou bilanci, kde si majitel vytáhl z klubu víc peněz, než do něj investoval. Glazerovi zkrátka neinvestovali do klubu vůbec nic, groteskou pak bylo, když ze střechy Old Trafford pršelo na fanoušky a v zázemí našli mrtvé krysy.

Bez servítky, s jinými majiteli, kteří si svým byznysem umí vydělat pěkné peníze a kteří by fotbalový klub řídili srdcem, by nikdy Manchester United nesešel z chodníku slávy. Glazerovi při převzetí Manchesteru United napsali na klub rodinný dluh a díky komerci, marketingu a vysokým příjmům klubu, si tak mohli dělat z klubu dojnou krávu, co jim zaplatí dluhy. Jim Ratcliffe se nechal slyšet, že kromě koupě klubu, musel investovat 25 milionů liber, aby bylo na výplaty. Covidová pandemie zasáhla všechny kluby, ovšem s finančním řízením, jako bylo v United, to bylo tak tristní, že málem slavný klub vyhlásil bankrot. Drahé hráče platily prakticky jen příjmy z televizních práv a marketingu.

Před sezonou United posílilo v managementu. Jména jako Dave Brailsford, Jason Wilcox, Omar Berrada, Dan Ashworth nebo Jean-Claude Blanc, to byla skutečně velká jména a fanoušci toto ocenili, že tým posiluje o velká jména i ve vedení. Nyní ovšem si mlátí hlavou o zeď. Ashworth s Blancem dokonce již v klubu nepůsobí, zklamání panuje i s Brailsfordem a Berradou. Brailsford vysoko povznesl britskou cyklistiku, Berradu zase přetáhli United od městského konkurenta z City, ovšem výsledky to nemá žádné. A odchod dvou důležitých mužů z vysokých funkcí ukazuje, že nemá cenu pochybovat o tom, že je něco v klubu prohnilého, ale něco žere klub zevnitř jako rakovina.

Po Fergusonovi se v United vystřídali Moyes, Van Gaal, Mourinho, Solskjaer, Rangnick a jako poslední Erik ten Hag, do kterého byly po úspěších s Ajaxem vkládány asi největší naděje. V United výrazně prořídl i hráčský kádr, odešli problémoví hráči jako Jesse Lingard, Paul Pogba, Jadon Sancho, Anthony Martial za problémové hráče byli považováni i Cristiano Ronaldo a Marcus Rashford, ovšem ani výměny trenérů, ani čistka v týmu United nepozvedla. Ukazuje se tak, že největší podíl koláče problémů si ukousli majitelé a management klubu.

Může. Vždycky to jde. Ale je tady spoustu proměnných. United se potřebují zbavit rodiny Glazerových a upřímně, i sira Jima Ratcliffa. Pro United by bylo spásou, kdyby se opět o ně přihlásil katarský šejk Jassim a celý klub odkoupil. Anebo by možná klubu pomohl sestup, ztráta prestiže a to už by nebylo lákavé ani pro Glazery. Nebo možná vlastně už to pro ně lákavé není, dividendy z klubu zalepily jejich dluhy, tak nač se stresovat nad tím, že to už nefunguje ani silou vůle. Ruben Amorim, hráči i zaměstnanci pracují v toxickém prostředí, které nesemele jen člověka, co má hroší kůži a kachní žaludek. Pokud toto klub ustojí a odrazí se ode dna, bude to opět dobře pro fotbal. Protože Manchester United je stále týmem, který dokázal být gamechangerem ve světě fotbalu. A fotbal kluby jako Manchester United potřebuje.