Článek
Dříve, než začnu tento článek, tak bych chtěl něco vzkázat premiéru Robertu Ficovi, který opět zpochybnil článek 5. Pane premiére, pokud tak moc nevěříte NATO, že byste si přál neutralitu, klidně neutrální buďte. Odejít z NATO můžete a Slovensko aliance nepotřebuje. Akorát neutralita neznamená lézt neustále Rusům do zadku. To je patolízalství a vzhledem k tomu, že Rusko má stále Slovensko na seznamu nepřátelských zemí, tak je to jednání, které hraničí s kolaborací s nepřítelem. A Slovensko ani NATO nepotřebují lidi jako jste vy. V Putinově azylu vám bude nejlépe. Tak přestaňte škodit Slovensku a odejděte. Děkuji.
A teď pojďme k článku. Ficův slepenec zažívá trhliny již poměrně dlouhou dobu, ale teď můžeme říct, že se prakticky rozpadl. Jistě, hlasování o nedůvěře vládě neproběhlo a možná vzhledem k tomu, jak se vládní koalice stabilně vyhýbá mimořádným schůzkám, tak dost možná ani neproběhne. Nicméně situace je to vážná a Fica potká možná poprvé to, co potkalo všechny jeho předchůdce - rozpad vlády a předčasné volby. A to pro politicky inteligentního matadora je dost těžká rána, ještě těžší rána to však bude pro Slovensko, jelikož předčasné volby budou zcela jistě změnou. Ale ta může být jak k lepšímu, tak k horšímu.
V dnešním článku si rozebereme základní body, proč koaliční krize trvá prakticky od počátku čtvrté Ficovy vlády. Nastíníme si také scénáře, jaké můžou nastat po předčasných volbách. A také, proč pro Roberta Fica můžou být předčasné volby vysvobozením. Sledujte.
První spory začaly díky Peteru Pellegrinimu
Mnoho lidí se mi teď bude divit, ale opravdu, koaliční spory začaly prakticky díky nejslabšímu místu ve vládě - Hlas-SD, který založil současný prezident Peter Pellegrini. Tato strana byla prakticky od počátku v nelibosti koaličních partnerů, jelikož Fico s Pellegrinim se příliš nemusí od dob, co Pellegrini opustil Ficův Smer-SD. A díky (zatím) nepotvrzené homosexuální orientaci Petera Pellegriniho, upadl lídr strany v nemilost i u konzervativní SNS. Hlas prakticky vstupoval do vlády s tím, že bude největším otloukánkem. A to se potvrdilo i ve chvíli, kdy se proti vládě otočili čtyři poslanci z Hlasu. Ale pojďme postupně.
Spory začaly kulminovat ve chvíli, kdy se Peter Pellegrini stal slovenským prezidentem. To se nelíbilo právě předsedovi SNS Andreji Dankovi, který si nárokoval křeslo předsedy slovenského parlamentu. Argumentoval to tím, že ačkoli dle koaliční smlouvy Hlasu náležela pozice šéfa parlamentu, přesunem Pellegriniho do prezidentského úřadu Hlas výrazně politicky posílil. Danko ale se nakonec předsedou parlamentu nestal, Slovensko bylo prakticky rok bez oficiálně zvoleného šéfa parlamentu! Rok byl pověřen řízením Peter Žiga, kterého pak nahradil řádně zvolený exministr pro investice Richard Raši (oba ze strany Hlas-SD).
Pellegrini ležel a ještě stále leží v žaludku jak Smeru tak SNS a zatímco proti Robertu Ficovi si Pellegrini netroufne nic říct, s Andrejem Dankem jsou jejich vztahy na ostří nože. Pellegrini prostřednictvím médií odkázal šéfovi SNS, že na jeho útoky už není zvědavý a že politik s nízkou důvěryhodností nemůže udávat tón slovenské politice. Takže až někdo bude zvědavý, že čím to, že tak najednou se Ficova vláda rozpadá, tak to není jen teď. Ale všechny tyto spory mají svůj původ.
Ficovi se vláda málem rozpadala díky Samuelu Migaľovi s Rudolfem Huliakem
Největší koaliční spory nastaly na přelomu let 2024/2025. To už jsme věděli, že Hlas-SD je skutečným otloukánkem slovenské vlády, což vyvrcholilo odvoláním ministryně zdravotnictví Zuzany Dolinkové. Ta sama podala demisi, že zdravotnictví nepatří mezi priority vlády, ale u toho byla podrobena ponižování ze strany koaličních partnerů. Krize pokračovala i nadále, kdy se začala bouřit skupina tzv. Migaľovců a Huliakovců. Těm se nelíbilo, jak vláda vede zemi a jak je rozdělena moc v zemi. Vláda tak v jednu chvíli měla jistých jen 72 hlasů z vlastní koalice.
Čtveřice z Hlasu Samuel Migaľ, Radomír Šalitroš, Ján Ferenčák a Roman Malatinec však od svých záměrů upustila ve chvíli, kdy Migaľ byl jmenován ministrem pro investice a Šalitroš jeho tajemníkem. Ferenčák ovšem jako jeden z mála si stál za svými názory, odešel z Hlasu a působí jako nezařazený poslanec. Čtvrtý z party Roman Malatinec pak přešel k Rudolfu Huliakovi, což vyzní komicky, jelikož se mu nelíbilo, jakou rétoriku vláda používá a že Hlas se víc připodobňuje Smeru. Proč potom tedy šel k Rudolfu Huliakovi, který urážel například poslankyni Lucii Plavákovou (PS) anebo jak se vyjadřoval o homosexuálech, to zůstává záhadou.
Právě u Rudolfa Huliaka zůstaneme, protože i s ním Fico kšeftoval v podobě ministerské pozice. Huliak totiž byl ve sporu s Andrejem Dankem, tři poslanci z jeho strany NK-NEKA byli na kandidátce SNS a ve vratké vládě měli tak poměrně výrazné slovo, respektive jejich činy mohly výrazně ovlivnit vládní rozhodnutí. Huliak si toto uvědomuje i z ministerské pozice a vůči vládě stále tak trochu rebeluje. Ale spory mezi ním a Andrejem Dankem způsobily i zmíněné prezidentské volby, kdy poslanci z NK-NEKA odmítli podpořit Andreje Danka na tuto pozici. A co víc, i takový buran jako Rudolf Huliak, který fouká dým z cigarety do květin, je aktuálně jakýmsi hlasem rozumu ve vládní koalici.
Takže ne, vládní spory nezačaly Tomášem Tarabou, ale ukázaly křehkost vládní koalice, která byla patrná již od první chvíle. Jen se to dařilo tři roky dost efektivně maskovat.
Čtvrtá Ficova vláda prakticky ztratila legitimitu
Odvolání ministra Tomáše Taraby z postu ministra životního prostředí a zároveň z pozice místopředsedy vlády, znamená, že Robert Fico prakticky přišel o vládní většinu. Ačkoli se hovoří o tom, že Fico došel ke zpětvzetí návrhu na Tarabovo odvolání, tak prakticky ať by se rozhodl jakkoli, o vládní většinu by přišel tak jako tak. Taraba totiž avizoval, že zformuje novou skupinu poslanců, která se bude orientovat na vlastní zájmy a ne na zájmy vlády. Taraba by se zároveň vrátil do parlamentu jako poslanec a pokud by nehlasoval s vládou, rázem by vláda měla už jen 77 hlasů. A vzhledem k Tarabově avizování, že zformuje skupinu poslanců, by mu stačili už jen dva poslanci na to, aby vláda neměla potřebných 76 hlasů, které zabezpečují většinu v parlamentu.
Ovšem v případě, že by Taraba zůstal, tak by si Fico pohněval koaličního partnera z SNS, kterému už dochází nervy. Zároveň by SNS tímto získala politické body, jelikož výrazná část slovenského obyvatelstva se ztotožňuje k pozitivnímu vztahu k Rusku i tzv. konzervativním hodnotám, Andrej Danko by tady mohl zavětřit po početné skupině voličů. A jelikož spory s Tomášem Tarabou se přehouply už do opravdu nelidské politické podoby, tak by odpadnutí SNS z této koalice znamenalo definitivní ztrátu vládní většiny.
Čtvrtá vláda Roberta Fica tak prakticky ztratila svou politickou legitimitu a obnažila se v plné parádě, o co jim doopravdy šlo. A ne, nešlo jim nikdy o Slovensko. Ale šlo jim pouze o koryta, o to vytvářet mocenské boje a ve snaze urvat si co nejvíce do vlastní kapsy nezahodili svá vlastní ega a nejvíce to odnesli samotní občané. Ale za tohle si Robert Fico může sám a především bych tady vinil Hlas-SD. Pod vedením Petera Pellegriniho se strana projevovala poměrně liberálně, aby pak pod vedením Matúše Šutaje Eštoka úplně od původních záměrů upustila. A přitom Hlas mohl ukázat, že se odstřihl od Roberta Fica a je autonomní politickou stranou. Leč, nestalo se.
Andrej Danko už jednou málem vládu rozložil
Tenhle bod bude poměrně krátký, jelikož je to poměrně košilatá historka, přesto však ukazuje, jak neřízenou střelou předseda SNS je. Andrej Danko je na slovenské společensko-politické scéně spíše memem a satirické stránky jako Myšlenky politikov, Nasratý občan, Zomri anebo i bývalý moderátor z TA3 Rastislav Iliev si z Danka poměrně často dělají legraci. A o satirické relaci Ťažký týždeň se ani nebavíme, moderátor Jakub Gulík nazval Danka slovenským národním pokladem. To jen tak na začátek tohoto proruského politika. Přidám zde i některé jeho perly a přebrepty, které si v politické kariéře připsal:
„Žiaden človek nedokáže dať toľko lásky človeku, ako dokáže dať len človek človeku. Ale žiaden iný človek nedokáže rozdať toľko zla, poníženia a urážok inému, je to dané len nám, ľuďom.“
„Chskym? Niejá soms, ja vôbec, ja naozaj Tótha akože absolútne vôbec, hej? A preto vám hovorím, že, že viete, ja by som mal problém aj vizuálne Tótha, aj keď vidím v médiách. Chcel by som povedať, že ako ináč vám to má povedať, ako som vám to povedal počas tejto tlačovej besedy, keďže sa dupľujú otázky, chcem vám poďakovať a popriať krásny deň.“ (to bylo, když se Danko měl vyjádřit ohledně vraždy Jána Kuciaka, Danko udržoval tehdy i poměr s Alenou Zsuzsovou, která ve vraždě byla zainteresována a dostala trest 21 let vězení)
„Verejne vyhlasujem, že každý maďarský politik, ktorý bude hovoriť o autonómii na južnom území, je náš politický súper. Vážim si každého občana maďarskej národnosti na Slovensku, ale považujem za jeho povinnosť rešpektovať usporiadanie slovenský hraníc. To, čo požadujeme, je úcta k Slovenskej republike.“ (hodí se připomenout, že Danko velmi silně adoroval Viktora Orbána)
To bylo seznámení s Dankem. Pojďme dál. Andrej Danko během třetí Ficovy vlády rozvázal koaliční smlouvu, kterou argumentoval tím, že Smer zachází s SNS jako s hadrem a chtěl si vydobýt silnější pozici. Podle kritiků a opozice šlo však jen o dýmovou clonu, jelikož v té době ministr školství za SNS Peter Plavčan řešil obří skandál za netransparentní rozdělení 600 milionů eur z eurofondů. Tehdy ovšem Danko i s místopředsedou strany Jaroslavem Paškou hrozil předčasnými volbami, pokud se vláda nedohodne na nových podmínkách.
Nebylo by to tak poprvé, co by Danko rozložil vládní koalici. Ono nebylo daleko k pořádnému výbuchu ve vládě i skrz zmíněnou pozici předsedy parlamentu, kterou si Danko nárokoval po prezidentských volbách. Nynější spory s Tomášem Tarabou a Andrejem Dankem jsou jen dalším vyvrcholením touze po moci ze strany SNS. Jenže tady už i Robert Fico vypadá bezradněji než předtím a otevřeně se baví o předčasných volbách. Jenže tady bych byl ještě opatrný, protože Fico možná vypadá bezradně, ale realita může být mnohem temnější.
Robert Fico spoléhá na úspěch Republiky, pomůže KDH?
Robert Fico dokonale zvládá kalkulovat politickou situaci na Slovensku a ačkoli v zahraničí se na něj dívají s opovržením, doma ukazuje, že neexistuje zkušenějšího politika. Proto se i baví o předčasných volbách, ne proto, že by už na politiku neměl náladu. To on má až moc energie včetně oligarchů, kteří jsou na Smer nebo přímo na Fica napojeni. Stačí se podívat i na to, kolik lidí ze Smeru bylo obviněných z korupce a s jakými lidmi se stýkají. A právě proto jeho vyhlašování o předčasných volbách zní mnohem nebezpečněji než kdy dříve.
Jako hlavní koaliční partner pro Smer se jeví neofašistické hnutí Republika, které vede europoslanec Milan Uhrík. Hnutí vzniklo v roce 2021, kdy se parta okolo Mariana Kotleby odtrhla z ĽSNS a založila toto hnutí. Republika boduje mezi zklamanými voliči Smeru, Hlasu a SNS. Před třemi lety jim těsně unikla účast v parlamentu, když získali 4.75 procent hlasů. Nyní Republika vypadá silnější než kdy dříve, průzkumy jí dlouhodobě připisují třetí místo a hnutí osciluje mezi 10-13 procenty hlasů. Zároveň ale jak správně popisuje expremiér Igor Matovič, Republika se tak trošku dopustí podvodu na druhou.
Milan Uhrík se v minulosti vyjadřoval, že Smer je podle něho polomafiánská strana, která položila Slovensko na kolena. Nyní si však Republika se Smerem notuje v mnohých otázkách a do komunálních voleb jdou prakticky jako koaliční partneři. Proč je to podvod na druhou? Protože když oslovujete zklamané voliče Smeru, že jim nabízíte alternativu, abyste při první chvíli tytéž voliče vehnali znovu do náruče Ficovi, tak je to neuvěřitelný podvod na zklamaného voliče. Nicméně pro Fica bude existenční úspěch tohoto hnutí. Jen musí dávat pozor, aby Republika před volbami ještě více nezabrala a Smer nakonec nepřeskočila. Pak by se mohlo stát, že premiérem by byl Uhrík, který se neuměl vyjádřit i k takovým věcem jako je holokaust.
Zatím to vypadá, že se do parlamentu dostane i Hlas-SD, ale to by na většinu nestačilo. Proto je důležité vnímat i jednu z opozičních stran, kterou navzdory prozápadní a prodemokratické orientaci já označuji za klerofašistickou. A to je KDH vedené Milanem Majerským. KDH už pomohlo protlačit i tak kontroverzní ústavní změnu jako jsou dvě pohlaví v ústavě. Tváří se jako ultrakonzervativní hnutí, které si stojí za tradičními hodnotami. Jenže neváhají si notovat se Smerem a ve svém zájmu, aby neztratili nic ze snahy tvářit se konzervativně, protlačí i takový nesmysl. A čistě teoreticky, podívejme se, čí odkaz chce následovat hnutí Republika.
Samozřejmě koho jiného než Jozefa Tisa, kterého už ĽSNS považovala za jediného slovenského prezidenta. Tiso byl římskokatolický kněz, který vzešel z Hlinkovy HSĽS, přičemž samotný zakladatel strany Andrej Hlinka byl katolickým knězem. Je to sice vlna spletitých nitek, ale ono tito slovenští pseudonacionalisté a pseudokonzervativci tak nějak odjakživa měli k sobě blízko. Proto by nebylo překvapením, kdyby vznikla po volbách, ať už budou jakékoli, vládní koalice ve složení Smer, Republika, Hlas a KDH. A s tímhle už by se (bohužel) většinová vláda sestavit dala.
Smer může utrpět ale i těžký debakl. Matovič, Kollár i Maďaři chtějí jeho voliče
Velký problém ale pro Fica a jeho Smer-SD nastávají ve chvíli, kdy se podíváte na to, kdo o jeho voliče bojuje. Sílící hnutí Slovensko expremiéra Igora Matoviče cílí minimálně svou hrubou rétoriku na voliče Smeru, čili na ty samé voliče, kteří mu v roce 2020 vyhráli parlamentní volby. Pak je tady zmíněná Republika, kterou jsme si rozebírali výše. A samozřejmě i SNS, která ale zřejmě brány pěti procent potřebných ke zvolení do Národní rady nepřekročí. Velký problém nastává v tom, že Ficovi můžou odebrat voliče strany pohybující se pod pěti procenty.
Jednou z nich je Maďarská aliance, které šéfuje László Gubík, který adoroval Viktora Orbána. Byť se Gubík tváří, že tato strana, která zastupuje maďarskou menšinu, úplně s Ficem kamarádit nechce, věřit se jí to moc nedá. Když na Slovensku byla maďarská strana ve vládě, což byl naposled Most-Híd, tak Béla Bugár nahnal své voliče do náruče koho jiného než Roberta Fica. Tehdy vznikla koalice Smer, SNS, Most-Híd a Sieť jako hráz proti extrémismu (čtěte proti Marianu Kotlebovi). Smeru se daří získávat na svou stranu i maďarské voliče, v čemž straně i Ficovi vydatně pomáhal i Viktor Orbán. Ať už to byla reklama ve státní maďarské televizi anebo navážením migrantů k hranicím.
Aliance může díky přebrání maďarských voličů se těsně do parlamentu, už teď osciluje na 4-4.5 procentech a není daleko od důležité hranice pěti procent. Další, kdo si brousí zuby na voliče Smeru, je strana Právo na pravdu, které předsedá dezinformátor, oligarcha a multimilionář Zoroslav Kollár. Jeho strana bez velké viditelné reklamy se dostala na hranici 2.5 procent, což by zatím nestačilo ani na státní příspěvek. Ale kampaňový kolotoč před sněmovními volbami se pořádně ani nerozjel a Kollár těží především ze série jeho velkolepých odhalení na dezinformačních kanálech. Ty sice samozřejmě jsou v drtivé většině případů naprosté hlouposti, ale touto rétorikou cílí jednoznačně na voliče Smeru, kteří tyto kanály hltají se železnou pravidelností.
Fico tak po volbách může skončit s nejhorším volebním výsledkem a proto je tak těžké vyčíst nálady voličů. Ono se může stát, že Aliance, SNS, Právo na pravdu anebo hnutí dalšího podnikatele Borise Kollára (Sme rodina) můžou Smeru přebrat tolik voličů, že můžou všichni skončit těsně pod hranicí pěti procent a Smer poslat někde k hranici 10-12 procent. Což by byla výborná zpráva pro hnutí Republika, které by se tak rázem stalo vůdčí stranou politické barikády, kde má Fico svůj monopol. Ale zároveň by to rozprášilo Ficovy sny o další vládě.
PS, SaS, KDH, Demokraté a Slovensko - rýsuje se opoziční a vratký pětislepenec
Pokud někdo si myslí, že pětikoalice, které vládl Petr Fiala, byl nějaký slepenec, tak to ještě netuší, co se chystá z opozice. Těchto pět vypsaných stran totiž může složit koalici, která ale bude připomínat dům na základech z písku. Progresívne Slovensko je totiž skutečně velmi progresivní zejména v kulturně-lidských tématech. Chce legalizaci marihuany, větší práva pro homosexuály a homosexuální páry anebo také posílit práva menšin. Nejblíže v tomto jim jsou strany Sloboda a Solidarita, kterou vede bývalý ministr školství Branislav Gröhling. A pak také Demokraté, které vede bývalý ministr obrany Jaroslav Naď.
SaS se ale zaměřuje především na ekonomické reformy, kterými byla známa již od počátku svého vzniku. Po Richardu Sulíkovi na jeho ekonomickou činnost navazují i lidé jako Alojz Hlina či Marián Viskupič a strana hodně připomíná ekonomicky liberální ODS. Demokraté jsou pro změnu více zaměřeni na vnitřní bezpečnost či boj proti korupci a zkorumpovaným státním složkám či judikatuře. Je to spíše taková soft verze Matovičova hnutí Slovensko, ale není se čemu divit, Demokraté vznikli díky lidem, kteří odpadli od Igora Matoviče anebo v případě Juraje Šeligy ze strany Za ľudí, která byla a zřejmě i bude v další koalici s hnutím Slovensko.
Tady je ještě všechno v pohodě, jenže tyhle tři strany samotné nemají nejmenší šanci složit většinu. Rýsuje se už předvolební koalice PS a Demokraté, dle aktuálních preferencí by strany oscilovaly někde na 24-27 procentech, kdyby šly spolu do koalice. Jenže v roce 2020, kdy Demokraté ještě byli pod značkou Spolu, kandidovali s PS do parlamentu také a o 927 hlasů jim účast v parlamentu utekla! Aktuálně si nemyslím, že by PS a Demokraté tak brutálně klesli, že by se nedostali do parlamentu. Ale může se stát, že o podobný počet hlasů jim může uniknout vítězství ve volbách.
Jenže co zbytek? KDH a Slovensko jsou spíše homofobní hnutí, která odmítají veškeré kulturní pokroky. Právě i díky dvěma poslancům z hnutí Slovensko se tehdy podařila protlačit zmíněná změna v ústavě ohledně dvou pohlaví. Pak to vypadá, jako by všechny problémy Slovenska byly vyřešeny, když se řeší tyhle blbosti. Ale opak je bohužel pravdou. KDH se právě úplně moc věřit nedá, jelikož v tzv. zájmu vyššího dobra je schopno se spojit pro cokoli s kýmkoli. A bylo by jednoznačně nejslabším místem ve vládní koalici s PS, SaS a Demokraty. Ale co hnutí Slovensko?
Tam je to ještě šílenější. Igor Matovič není typ tradičního politika. Ne, že by byl úplně neschopný, ale on je spíše neřízená střela. Takovou lehkou opoziční politiku dělal i v době, kdy byl premiérem Slovenska. Navíc jeho slovník také budí obavy, například svého ministra Richarda Sulíka nazval idiotem a právě neustálé hádky mezi Matovičem a Sulíkem stály za pádem Matovičovy i Hegerovy vlády. A proto byly v roce 2023 předčasné volby. Matovič je navíc takový, že nedává dýchat vůbec nikomu. A mohlo by se stát, že Matovič by snahu o stabilní vládu vyměnil za nůž do zad koaličním partnerům. Zkrátka je to taková koaliční koalice a opoziční opozice. A právě proto tyto strany by vytvořily možná proevropskou a prozápadní vládu, ale která by byla ještě větším slepencem než ten od Fica.
Slovensko v (předčasných) volbách si bude vybírat: Bude to směr Evropa anebo Východ?
Situace vypadá naprosto jasně, ovšem vzhledem k množství politických stran a obří fragmentaci voličů je situace úplně stejně nečitelná jako jasná. A to je obří paradox, s jakým se Slovensko potýká. Občané si budou vybírat mezi proevropským směrem a mezi směrem, který potáhne Slovensko směrem do nového Východního bloku. Robert Fico má opět ale v rukou všechny trumfy a klidně předčasné volby můžou být jeho dlouhodobý kalkul. Ví, že opozice je nejednotná a byl by to spíše sňatek z rozumu než z lásky a dost možná by Slovensko čekaly další předčasné volby.
Po sérii politických krizí by to byla tak další rána pro Slovensko, které už je poslední roky tak těžce zkoušené jako nikdy předtím. Předčasné volby byly v letech 2006, 2012 a 2023. Nyní můžou nastat počtvrté a v případě nejednotné opozice ve vládě i popáté. Navíc v roce 2018 došlo k výrazné rekonstrukci vlády po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, jejichž odkaz opět ožije prostřednictvím šestidílného seriálu. Ukazuje se tak, že ačkoli můžeme brát Slováky jako naše bratry, jejich nestabilní politická situace začíná spíše připomínat země jako Bulharsko nebo Rumunsko.
Slovensko si tak bude vybírat, jakým směrem se ubere. Ač si můžeme přát, aby to byl směr Evropa, tak pokud si vyberou druhou stranu a rudohnědou koalici, nelze než jejich přání respektovat. Pro nás i pro Poláky ale tohle nebude nic příjemného, jelikož se ze Slovenska stane země, která půjde proti vlastním i evropským zájmům už zcela nepokrytě a půjde na ruku Rusku. Ať už tedy budou v lednu 2027 předčasné volby anebo vláda dovládne až do standardních voleb, ukážou nejbližší dny, maximálně jednotky týdnů.
Ale jedno je jasné. Vláda Roberta Fica ztratila politickou legitimitu a pouze touha po moci a politické kšefty ji mohou udržet u moci.
Zdroje
Fico uznal, že stráca parlamentnú väčšinu a pripustil, že Tarabu neodvolá. Danko hrozí, že sa oňho postará aj tak - Denník SME
Instagram - @progresivne_sk
Instagram - @zomriofficial
Instagram - @nasratyobcan
Instagram - @myslienkypolitikov
YouTube - Ťažký týždeň
