Článek
Vláda Andreje Babiše má za sebou oficiálně první měsíc. A zatím se více pere sama se sebou než s úkony na jednotlivých resortech. Ukazuje se dokonale totiž skutečnost, že takto názorově odlišné strany spolu dokonale vládnout nemohou. Zatímco pětikoalice se zvládala shodnout na důležitých věcech, šestikoalice toto nezvládne. Zvláště co se týče podpory Ukrajiny, zahraniční a obranné politiky, ale i ekonomické priority stran jsou vysoce odlišné.
Otáčení klíčových názorů podle toho, jak vyjde zrovna průzkum mezi lidmi, nemá nic společného se zodpovědným vládnutím. Andrej Babiš dokonale navazuje na své předchozí chaotické vedení vlády. Zatímco v roce 2020 pro něj byly důležité komunální + senátní volby a zahrádkářský zákon, v jehož důsledku zemřelo 30 tisíc lidí na koronavirus, nyní je pro něj důležitá imunita. A dokud nebude mít jistotu, že nebude vydán, chaos sice nebude stát 30 tisíc lidí život, ale mezinárodní reputaci, morální kredit a narušení vztahů s partnery.
Bohužel poslední věci už se současné vládě daří pomalu naplňovat. Andrej Babiš totiž STÁLE se nezbavil svého střetu zájmů. Agrofert stále není ve svěřenském fondu a už uplynulo 30 dní od jeho jmenování premiérem. Jelikož má v plánu Babiš předat firmu svým dětem, má na Agrofert stále vazbu. A je zde také prostor přihrávat dotace. Kromě toho Babiš nyní řeší další vážný problém. Jeho Agrofert totiž neoprávněně dostal sedm miliard korun na dotacích. A k jeho vrácení se nemá ani firma, ani premiér. Babiš navíc lhal ohledně toho, že žádný takový dokument o neoprávněném čerpání neexistuje. Seznam Zprávy však objevily klíčový dokument, který toto vyvrací. Co bude dál? Můžeme očekávat znovu věty typu „nikdy neodstoupím, nikdy, nech si to všichni zapamatují“.
Babiš ovšem ukazuje, že je mimořádně slabý premiér, který má obavu ze spravedlnosti. Tím, že se nenechá vydat trestnímu stíhání, se de facto usvědčil z trestného činu + porušil morální kodex samotného hnutí ANO. Žijeme tak v republice, kde se premiér nechá vydírat svými koaličními partnery a ze strachu z vydání je nucen chodit na kobereček k SPD. Ovšem Babišovi v hnutí ANO roste konkurent, který se pohybuje na hraně zákona a jeho povaha je doplněna o estébácké manýry.
Denis Doksanský je majitelem soukromé školy Sion, kde zvládl porušit školský zákon politickou agitkou, neboť na škole byl vyvěšený volební plakát hnutí ANO. A co se týče jeho školy Sion, tak neurvale šikanoval studenty vymáháním peněz. Těm, co nezaplatili, pak bylo vyhrožováno ukončením studia těsně před maturitou. Následné soudní spory pak škola Sion prohrála, u některých studentů totiž docházelo k tomu, že jim bylo nabídnuto studovat za nižší částku, než jak viselo v ceníku. Před maturitou pak hrozilo, že studenti nedostudují, nakonec však byli k maturitě připuštěni. Posledního extempore se Doksanský dopustil, když ve sněmovně vyhrožoval poslanci STAN Matěji Hlavatému, že dráždí kobru bosou nohou. Záminkou k této výhrůžce bylo, že Hlavatý Doksanskému připomněl jeho kauzy. Inu, jaký pán v hnutí ANO, takový kmán.
Paradoxní však je, že i když hnutí ANO mělo za svou relativně krátkou existenci hromadu kauz, v této vládě jsou „nejčistší“ stranou. Zdárně jim na paty šlape hnutí SPD, které má štěstí v tom, že médii profrčí nějaká jejich kauza podobně rychle jako šinkanzen a víc se po tom nepátrá. Přičemž, když se podíváme na jejich kauzy, zjistíme, že hnutí Tomia Okamury, které si hraje na to, že je bez kauz, nejvíce vlastenecké a bojuje za české lidi, tak realita pak ukazuje, že bojuje maximálně za lidi jako Okamura, Ševčík nebo Rajchl. A jaké jsou kauzy SPD? Pojďme si to shrnout v pár bodech:
1) Utajené miliony, hotovost a střet zájmů
Radim Fiala, Miroslav Ševčík nebo Jindřich Rajchl se dostali do sporu ohledně svých majetkových přiznání. Radim Fiala nepřiznal 28 milionů, které mu dluží utajený kupec jeho firmy. Navíc jeho firmy profitovaly na státních zakázkách, čímž se dostal do střetu zájmů. Jak vlastenecké. Miroslav Ševčík pro změnu odmítl přiznat, kdo mu dluží 50 milionů korun a detaily ohledně jeho stomilionového majetku odmítl komentovat. Tento politruk tak ukazuje, že chováním zůstal někde před rokem 1989.
A na závěr v tomto bodě si nechám svého oblíbence, bývalého pornoherce a pana „já jsem právník“ Jindřicha Rajchla. O jeho kauzách jsem psal již minule a je to skutečně lexikon kauz. Ovšem Rajchl přitápí pod kotlem. Kromě kontroverzních vyjádření, kdy se v České televizi ukázal jako vzorný kolaborant a zrádce, že by nechtěl, aby Rusko vypadlo z Ukrajiny, má na krku další škraloup. Šest milionů v hotovosti vysvětloval úsporami a dědictvím. Jeho majetek by obecně mohl být předmětem šetření, neboť drahá auta a drahý dům na pražské Troji zcela jistě nebyl zásluhou jen jeho manželky. A kromě toho, úspěšným právníkem fakt není, když nedokáže vysekat z problému zadlužené české dezinformátory. V pornu to šlo Jindřichu Rajchlovi lépe.
2) Tunelování strany a plagiátorství
Vlastenectví v Česku je druh obživy, stačí se podívat na to, že lidé posílali peníze na transparentní účet lidem jako Jana Peterková, Ladislav Vrabel nebo Pavel Zítko. A samozřejmě Daniel Sterzik. Ovšem tunelování strany, to už je vyšší level, kde se točí velké miliony. Tomio Okamura už v minulosti čelil podezření z tunelování hnutí Úsvit. Nyní policie dostala na stůl trestní oznámení z podezření z tunelování hnutí SPD. Případ je zatím odložen, nicméně když si uvědomíme skutečnosti, že SPD za všechny volby předtím získala před 300 milionů korun, tak by bylo co tunelovat teda.
Stejnému podezření čelí i Zuzana Majerová z Trikolory. Té se strana rozpadá pod rukama a její vliv je tak malý, že v průzkumech ani není její podpora vidět. Ale ano, i v Trikoloře zřejmě probíhalo k tunelování strany. Majerová toto odmítá, nicméně obvinění se stále nezbavila. Kde skončily zmizelé miliony, zůstává záhadou. Co má ale SPD s ANO společné, tak je plagiátorství. V minulosti tato kauza stála Taťánu Malou z ANO místo ministryně spravedlnosti. Nyní si z ní vzala příklad Irena Němcová, kterou stálo plagiátorství místo ve školském výboru rady města Hradec Králové.
Triumvirát zla pak zdárně dokončují Motoristé. Jistě, každý zde vynese jméno Filipa Turka a Petra Macinky, jeden má kauzy od hajlování, přes miliony v hotovosti až po adoraci nacismu. Další zase popírá klimatickou krizi. Ovšem kdo zatím úspěšně uniká z dosahu médií, to je Matěj Gregor. Mladý poslanec totiž šíří nenávist vůči LGBTQ+ komunitě, navíc se dostal do přiznaného střetu zájmů. V domě svého dědečka si nechal zřídit poslaneckou kancelář, na které bude jeho prarodič získávat 360 tisíc korun ročně. Gregor navíc vybírá peníze pro svůj spolek za vystoupení z EU, čímž se dostává do naprostého rozporu s ideologií Motoristů a zároveň i se sebou samým, neboť referendum o vystoupení z EU již prý neprosazuje.
Památnou tečkou všeho jsou potom postoje vůči neziskovým organizacím. Motoristé se nejvíc bili do prsou před volbami, jak chtějí rušit neziskovky. Přitom sami jednu založili a do ní chtěli umístit Filipa Turka, když nevyšla jeho snaha být ministrem. A předseda Motoristů byl sám předsedou Institutu Václava Klause, který je rovněž neziskovou organizací. A SPD? To chtělo zakazovat politické neziskovky, navzdory tomu, že jejich think-tank Institut svobody a přímé demokracie ročně inkasuje přes čtyři miliony korun ročně.
Tak jsme si to shrnuli. Vláda za jeden měsíc dokázala v plné nahotě rozjet nevídaný chaos a jejich skandály za jeden měsíc vládnutí pomalu překonávají počet kauz předchozích vlád dohromady. A než někdo bude mít opět odvahu se ohánět svatou trojicí bitcoin, kampelička, Dozimetr, tak je třeba si uvést na pravou míru, že v Dozimetru jsou zapleteni i lidé z ANO, lidé sedící v aktuální vládě komerčně prosazují názory, s nimiž jsou v osobním rozporu a škody na neoprávněných dotacích, utajených penězích a údajnému tunelování stran přesáhly vysoko sedm miliard korun.
A střelba do vlastní nohy? To jsme mohli vidět, když muniční iniciativu podpořil i Jaroslav Foldyna. Ministr obrany za SPD Jaromír Zůna se opakovaně postavil na stranu Ukrajiny. A postoje vůči neziskovkám nebo odchodu z EU se opět ukazují jako liché a cílené na lidi, kteří slyší na laciná a hloupá hesla. Ale to, že vláda bojuje sama se sebou, se ukazuje i v dalších klíčových věcech. ANO chce rozhazovat, Motoristé vyrovnaný rozpočet. ANO má ve svých prioritách duševní zdraví, Motoristé se proti němu ohrazovali, přesto pro Borise Šťastného vytvořili trafiku na ministerstvu sportu, zdraví a prevence. Voliči, kteří strany volili kvůli zrušení podpory Ukrajiny, se musí smířit s tím, že bude pokračovat muniční iniciativa, nakoupí se stíhačky a podpora Ukrajiny bude pokračovat. Názorově se vláda bude rozcházet, stačí jen přežít hlasování o nevydání. A je jen otázkou času, kdy nastanou první trhliny.
A co říci závěrem? Obávejme se následujících čtyř let, jaké kauzy přijdou poté a jakým směrem se budeme ubírat. Prozatím to totiž vypadá, že České republice vládnou úplatní troubové, kteří ve snaze si urvat co nejvíc by zaprodali kdekoho. A více než 40% lidí je to úplně jedno. Největší politování si pak zaslouží ti, kteří tyto strany a tyto lidi volili. Neboť skutečně věřili, že něco extrémně změní a zatím to vypadá na bolestivou srážku s realitou, která se odrazila i v prvním povolebním průzkumu.
Bude to jízda z kopce.
