Článek
Když Jana Maláčová potvrdila oficiálně spolupráci se Stačilo, v její straně nastalo takové pnutí, že člověk se až divil, jak to, že se mezi sebou členové nepozabíjeli dříve. Zároveň to však ukázalo dvě věci: SOCDEM už jako strana nemá ani posmrtnou křeč a její výrazné tváře se podlézáním do komunistického zadku snaží ještě něco málo pro sebe vytřískat.
Ovšem spolupráce se Stačilo nebyl jediný důvod, proč SOCDEM takto dopadla. Jaká byla její cesta do propadliště dějin? A kde nastal ten zlom?
Krátký historický exkurs
Dříve než přejdu k bodům, které dokumentují současný stav strany, koukneme se do historie v rámci samostatné České republiky. Do roku 2013 mezi sebou válčili dva hegemoni české politické scény, a to sociální demokraté (ČSSD) a občanští demokraté (ODS). Když započítám OPRAVDU první volby v rámci samostatné ČR, ty se konaly v roce 1996 a vyhrála právě ODS před ČSSD a Václav Klaus sestavil svou druhou vládu, tentokrát menšinovou.
ČSSD tehdy vedl Miloš Zeman, který ovšem hned dva roky na to vyhrál předčasné volby v roce 1998 se ziskem 32,31 % hlasů. Poté, co nevyšly námluvy s KDU-ČSL a Unií svobody, Zeman s Klausem tehdy výrazně zradili českou společnost tzv. opoziční smlouvou, která znamenala, že Zeman složí jednobarevnou vládu s tolerancí ODS a Václav Klaus se stal předsedou dolní komory Parlamentu.
V roce 2002 ČSSD opět vyhrála volby, tentokrát pod vedením Vladimíra Špidly se ziskem 30,2 % a složila vládu s tehdejší Čtyřkoalicí (pětikolka, ha!). Po debaklu v eurovolbách v roce 2004 podal premiér Špidla demisi a vystřídal ho na premiérském postu Stanislav Gross. Ten však již po roce skončil na své pozici kvůli nejasnému financování jeho bytu na Barrandově. Vládu do voleb v roce 2006 dovedl další výrazný člen ČSSD Jiří Paroubek.
V tomto roce došlo k patové situaci. ODS sice vyhrála volby a získala 81 křesel ve sněmovně, ovšem demokratický blok ODS, KDU-ČSL i Zelení měl sto křesel a levicový blok ČSSD s komunisty měl taktéž sto křesel. Od první chvíle se tak skloňovala ve společnosti debata o předčasných volbách. Poté, co na popáté vyšel opoziční ČSSD pokus o vyslovení nedůvěry vládě, nastoupila úřednická vláda Jana Fischera, která dovedla Česko do voleb v roce 2010.
ČSSD opět vyhrála volby, ovšem během dvou let její preference klesly z neuvěřitelný 44,5 procent na polovinu! Vítězství tak nic neznamenalo, neboť těsně za sociálními demokraty skončila ODS, takřka 17 % získala nová TOP 09 a další nová strana Věci veřejné takřka 11 %. Vznikla tak vláda, která měla 118 poslaneckých křesel. Po kauze Nagyová ovšem Nečasova vláda padla a ČSSD si mohla mnout ruce. Jenže…
Zlom: stranický puč po volbách a vláda s hnutím ANO
Lánský puč po volbách v roce 2013 byl první ranou na solar do té doby nejsilnější české strany. Výrazní politici sociální demokracie Michal Hašek, Jeroným Tejc, Zdeněk Škromach, Jiří Zimola a Milan Chovanec ve spolupráci s prezidentem Zemanem se pokusili svrhnout dosavadního předsedu Bohuslava Sobotku. Hašek navíc ve volbách získal i více preferenčních hlasů než předseda Sobotka.
Hašek, Tejc, Škromach i Zimola dali své stranické funkce k dispozici, zůstal jediný Chovanec. Sobotka udržel svou pozici a s hnutím ANO a KDU-ČSL složil koaliční vládu. Ovšem čím dál více začal mít volič pocit, že vše odmakal právě předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Unavená ČSSD si navíc nevěděla s Babišem rady, neboť se začaly objevovat čím dál větší podezření ze střetu zájmů. Babiš tehdy podal demisi, na jeho místo nastoupil Ivan Pilný.
Ovšem ANO díky skvělému marketingu dokázalo brát politické body ČSSD a kauza lithium před volbami v roce 2017 vzala ČSSD definitivně naději na volební úspěch. V roce 2016 byla také strana naposled v průzkumech na prvním místě, poté už ji přeskočilo hnutí ANO.
Právě první vláda s Andrejem Babišem nasměrovala stranu na cestu marginalizace. Babiš dokázal přebrat sociálním demokratům voliče, nová levicová síla v podobě Pirátů a protestní síla v podobě SPD přebrala další část voličů a ČSSD tak se ziskem 7,27 % si připsala nejhorší volební výsledek v historii samostatné ČR.
Zlomený vaz: druhá vláda s hnutím ANO
Definitivní ránu utrpěla ČSSD během druhé vlády s Andrejem Babišem. Slabý předseda Jan Hamáček nedokázal vrátit stranu na vrchol. Přitom v druhé vládě ČSSD rozhodně nebyla slabým hráčem, Jana Maláčová, Tomáš Petříček nebo právě Hamáček odváděli dobrou práci na svých resortech, ovšem jejich úspěchy si připisovalo hnutí ANO a slabá ČSSD nedokázala na tuhle rétoriku reagovat.
Přestože Jan Hamáček byl v době pandemie covidu nejpopulárnějším českým politikem, vysloužil si také pochvalu od opozičních lídrů, jeho strana se propadala na samou hranici zvolitelnosti. Hamáčkovi pak zlomila vaz kauza Sputnik V, kdy výměnou za ruské vakcíny mělo dojít k utajení kauzy Vrbětice.
Členové strany navíc byli nespokojeni s amatérským řízením Andreje Babiše při covidu, taková Jana Maláčová nazvala Babiše přímo debilem, kritika premiéra pak stála místo ve vládě i Tomáše Petříčka. V době doutnající covidové krize, nastupující energetické krize a inflace, se konaly volby. ČSSD nezískala ani pět procent a poprvé v historii se tak nedostala do Poslanecké sněmovny.
Změna předsedy i názvu
Po volbách položil svůj předsednický post Jan Hamáček a na jeho čele ho vystřídal Michal Šmarda a v roce 2023 se strana přejmenovala zkráceně na SOCDEM. Ovšem ve volbách v roce 2022 přišla strana o polovinu svých zastupitelů a také o dva senátory. V prezidentských volbách strana podporovala Josefa Středulu, ovšem v druhém kole podpořila Petra Pavla.
Rok na to Šmarda se rozhodl neobhajovat svůj post předsedy v této polozaniklé straně. Předsedkyní se tak stala bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. SOCDEM tak v průběhu 15 let klesla ze 44,5 % na prachbídná dvě procenta v preferencích. Důsledky kauz, neschopnosti prodat své vlastní úspěchy a vysátí strany Andrejem Babišem způsobily tento drastický pád.
A než někdo začne říkat blbosti jako komunista Dostál, že Michal Šmarda dostal SOCDEM ze 30 % na dvě procenta, tak by si měl jít dát pár facek, jakými blbostmi motá hlavu voličům. SOCDEM měla 30 % naposled okolo let 2012-13, kdy Šmarda nebyl ve stranické hierarchii tak vysoko a o dění ve straně rozhodovaly větší ryby. Cesta ke dvěma procentům jde pak na vrub Bohuslava Sobotky a posléze Jana Hamáčka.
Cesta do rudého hrobu a zrada Jany Maláčové
Jana Maláčová se dohodou na spolupráci se Stačilo rozhodla jít přes všechny mrtvoly, aby se dostala zpět do sněmovny. Totéž učinil i Lubomír Zaorálek. Maláčová tak napodobila Zdeňka Fierlingera, který zradil svou stranu sloučením do KSČ v roce 1948. O to horší je pak skutečnost, že Maláčová pro své vlastní ambice byla schopna obětovat stranu, které předsedá.
Co na tom, že SOCDEM je prozápadní strana, co na tom, že SOCDEM má ke komunismu daleko asi jako Olomouc k Pekingu, Maláčová si jde stůj co stůj pro poslanecký mandát. A ačkoli mi ji bylo líto, když oznámila svou vážnou nemoc, spolupráce s komunisty totálně pošlapalo nejen stranu, ale i její důstojnost.
Ze strany taky odchází poslední výrazní členové, například Petr Votava, Jiří Dienstbier, poslední senátor Petr Vícha, bývalý předseda Michal Šmarda, a i poslední hejtman Martin Netolický. V kuloárech se proslýchá, že prý nespokojení členové chtějí založit novou stranu a chtějí odvolat z nejvyššího představenstva strany Janu Maláčovou i Lubomíra Zaorálka.
Stálo vám to za to, paní předsedkyně? Pro pár šupek se narvat do ruského zadku? Je mi vás líto. A to říkám jako člověk, kdo ještě osm deset let zpátky, co jsem se začal zajímat o politiku, bral SOCDEM jako velmi dobrou, silnou a identicky jasnou stranu. Zklamala jste.
Závěr: Pomůže hnutí Stačilo spolupráce se SOCDEM?
Nepomůže. Pomůže si maximálně Jana Maláčová, která získala pozici jedničky v Praze. Kvůli tomu také dochází ve Stačilo k pnutí, protože tento postup se nelíbí emeritní lídryni v Praze Petře Prokšanové. A pomůže si také Lubomír Zaorálek, který může do sněmovny vyšplhat po zádech Kateřiny Konečné.
Voliči SOCDEM mají navíc ke komunismu extrémně daleko jako samotná ideologie strany. Voliči této strany jsou proevropští, prozápadní a upřímně čekám spíše, že zůstanou doma a k volbám nepůjdou. A pokud půjdou, jejich hlasy si rozebere opět buď hnutí ANO anebo centristické STAN, možná Zelení ve spolupráci s Piráty jakožto levicová a proevropská síla.
Jana Maláčová s Lubomírem Zaorálkem tak pro trochu vydělaných peněz zavraždili sociální demokracii a nejstarší česká politická strana tak nemíří do propadliště dějin, ale na samotné smetiště. A pevně doufám, že nespokojené tváře ze SOCDEM vytvoří novou relevantní sílu na české politické mapě.
