Článek
A je zcela bez debat, že pokud zlo a nenávist zvítězí v nadcházejících volbách, budeme s ním muset žít všichni. Bez rozdílu názoru, schopností či míry frustrace.
Do vedení státu se derou kariéristi, kteří naprosto cíleně naskočili na vlnu nenávisti a zloby. A získávají tím legální podporu poloviny národa. Je to pro ně snadné, máme totiž v krvi raději remcat, nadávat a svalovat vinu na druhé za naše podělané životy, než být spokojení s tím, co máme.
Je zásadní si uvědomit, že se máme dobře. Právě teď. Možná nejlíp v historii. A jestli to někomu nedochází, tak nemá srovnání. Školy zadarmo, zdravotnictví téměř zadarmo, záchranka je do pár minut u dveří i když máme chřipečku. Kdo chce práci, najde si ji. Obchody jsou na každém rohu, narvané kupujícími. Můžeme cestovat a kdo nechce, může si celý život strávit klidně na zahrádce nebo na rybách. Nikdo mu do toho nekecá a nepožaduje angažovanost pro společnost jako za dob ‚hlubokého míru‘. Žvatlat si může každý co ho napadne, sociální sítě jsou toho důkazem. I když většinou smutným.
Nikdo tu hlady neumírá, nikdo na nás nestřílí a naše děti násilně nedeportuje do výchovného ideologického tábora. O důchodce je postaráno navzdory tomu, že si se změnou režimu nestačili sami zajistit dostatek peněz na stáří. Podotýkám, že mezi ně patřím. A nestěžuji si. Jsme sociální stát, podobný bychom jen stěží hledali jinde ve světě.
A přesto si to můžeme znovu podělat a vrátit se o pár desítek let zpátky. Do doby temna, ekonomické nestability, kde vládne nenávist, zloba a parta štváčů. Jakmile se dostanou k moci přestanou je zajímat i jejich nynější podporovatelé. Nedejme se zblbnout lacinými sliby a nedovolme získat moc hulvátům a darebákům. I když politiku nesnášíme, vybírejme třeba intuitivně, podle míry slušnosti. Hulvátství, pavlačové žvanění a pomluvy bychom doma nestrpěli, tak je nenechme rozhodovat o našem společném osudu.
Ve slušné společnosti si už právní či protiprávní řízení státu ohlídáme snadněji.
