Článek
Můj manžel tvrdí, že bez kávy nemůže fungovat. A možná má pravdu – jenže ne tak, jak si myslí.
Ráno vstává a ještě před tím, než se podívá na mě nebo na děti, jde k espresso. První hrnec je rituál. Druhý je „pro jistotu“. Třetí je „protože je pauza“. Čtvrtý „dodá energii odpoledne“. A pátý? Ten si dá večer, „aby dokončil práci“.
Pak se diví, že nemůže usnout.
Kdy to začalo
Zpočátku to byla jen ranní káva. Normální. Pak dvě. Pak tři. Postupně se z příjemného zvyku stal mechanismus přežití.
„Jsem unavený,“ říká. Ano, protože spí čtyři hodiny, protože v devět večer si dává espresso a pak se diví, že má bušení srdce.
„Potřebuju se soustředit,“ argumentuje. Jenže problém není nedostatek kofeinu – je to přebytek. Jeho koncentrace je horší než dřív, ne lepší.
Co vidím já
Vidím člověka, který je neustále napjatý. Nervózní. Podrážděný pro maličkosti. Třesou se mu ruce, když si nedá kávu dvě hodiny.
Vidím, jak večer chodí po bytě, protože nemůže usnout. Jak v noci scrolluje telefon, protože jeho mozek je přestimulovaný.
Vidím, jak ráno vstává vyčerpaný a první věc, kterou udělá, je další dávka kofeinu. Bludný kruh.
Když jsem to zmínila
Řekla jsem mu: „Možná bys měl omezit kávu.“ Jeho reakce? Smích.
„To není závislost. To je jen káva. Lidi pijí víc.“
Ano, lidi pijí víc. Ale lidi taky mají problémy se srdcem, úzkostí a spánkem. A to přece nechceme, ne?
Zkusila jsem jiný přístup. Navrhla jsem bezkofeinovou odpoledne. „To není káva,“ řekl. Navrhla jsem čaj. „To není ono.“ Navrhla jsem vodu. Pohled, který mi věnoval, říkal: nemluv nesmysly.
Co říkají lékaři
Zdravotní doporučení jsou jasná: maximálně 400 mg kofeinu denně, což odpovídá zhruba čtyřem standardním šálkům kávy. On tuhle hranici překračuje.
Nadměrná konzumace vede k:
– Zvýšenému krevnímu tlaku a riziku srdečních problémů
– Chronické nespavosti
– Úzkosti a nervozitě
– Dehydrataci
– Problémům s trávením
A závislosti. Protože ano, kofeinová závislost existuje. Má abstinenční příznaky – bolesti hlavy, únavu, podrážděnost.
Co dělat dál
Nemůžu ho nutit přestat. Ale můžu ho upozornit na následky. Můžu navrhnout kompromis: snížit na tři denně, poslední ne po 15:00.
Můžu ho požádat, ať sleduje příznaky – třes rukou, bušení srdce, nervozitu. Možná když to začne vnímat sám, přizná si problém.
Ale co když ne? Co když to ignoruje, dokud nepřijde zdravotní problém? To je má největší obava.
Není to „jen káva“
Pro něj je to neškodný nápoj. Pro mě je to známka toho, že něco není v pořádku. Neřeší únavu spánkem – řeší ji kofeinem. Neřeší stres odpočinkem – maskuje ho stimulanty.
A já se bojím, že až si to uvědomí, bude pozdě. Že tělo řekne dost dřív, než on sám.
Miluju ho. A přesně proto chci, aby pochopil: káva není problém. Problém je, když bez ní nemůžeš žít.
