Článek
Já se už nedivím, těm co se dali na dráhu zločinu, protože termíny vštěpované nám v dětství, s poctivostí nejdál dojdeš, je asi stejná hloupost, jako neseď blízko u televize, zkazíš si oči, nebo nešilhej, zůstane Ti to. Ono je totiž odrbávat lidi tak snadné, že to až pomyslně mlátí dveřma. Nebudu říkat kde, ale porouchal se bankomat. Obvykle to je, že se z podavače zmačká bankovka, nebo tam strčí někdo něco, co se bankomatu nelíbí. Strkat do bankomatu nalomenou kartu se rovná matematické jistotě, že neuvidíte Vámi požadovanou hotovost, ale ani už tu kartu. Pro ty co si ještě nevšimli, většina bankomatů má čtečku, to znamená, nemusím nikam nic strkat, a přejedu čtečku. Když nic, tak aspoň karta je furt v ruce. Zpátky k věci. Kolega opravuje bankomat zezadu, já stojím před ním. Bankomatem, ne kolegou, to by prd viděl. Je to z důvodu, aby nějaký financí chtivý občan tam nezačal rvát kartu. Za prvé. U starších zařízení propadne neznámo kam, u novějších mu to tu kartu sežere, pošle do schránky na zabavené věci, a my můžeme začít od začátku. Takže 15 minut práce ….. pryč, už vím co jsem chtěl říct. On prostě servis resetuje, a začni znova. Bankomaty na vklad/výběr mají dvě schránky na rozdíl od, jen „výběr“. Ty první sežerou i peníze, co se jim nezdají, a ubezpečuji Vás, že není problém z toho vytáhnout hezkých pár tisíc. To se ale vyndá, dá do zapečetěné obálky s evidenčním číslem, naskenuje. Žádný bordel. Jen tak pro zajímavost, v útrobách jednoho automatu na ukládání peněz, většinou přepravní společnosti je mají, jsme při výběru hotovosti na převoz našli korunu. Jednu korunu, která prostě někde propadla. Koruna se vzala, dala do sáčku, dostala evidenční číslo. Za korunu si dneska můžete tak pohladit lavičku v parku, a to hodně nesměle. I za dva dny. Hele, na převozu…několika desítek tisíc, chybí koruna…ne nechybí, je tady. Tak je to v pořádku.
Kolega opravuje, já stojím. V neprůstřelné vestě s kapsami obsahujícími bůhví co, a pravděpodobně se zbraní se dneska po ulicích courá skoro každej, takže si tak stojím u bankomatu a pohledem zkoumám okna, která partaj v protějším paneláku již započala jarní úklid, a kdo na to háže bobek. Co pro mě bylo nové, bylo, že děti dneska asi nepoznají rozdíl mezi policistou, a bezpečnostní službou, a při pohledu na mne, jsem byl slušně zdraven i výrostky věku 14 let. Po chvíli postávání se za mnou ozvalo zdvořilé zakašlání. Ne takovýto, přestanu kouřit, teď dostat plíce zpátky na místo. Otočím se, a za mnou postarší dáma. No postarší. Řekněme, když já byl v první třídě, ona si rozmýšlela kam na školu. Otočím se. Pardon, mohl byste prosím uhnout? Jistě. Já bych si chtěla vybrat peníze. Paní já tady stojím právě proto, že to teď nejde. A proč ne. Protože se to opravuje, a pak se bude zkoušet jestli vydává peníze. A on je nevydává? Teď ne. Takže mne k němu nepustíte??? Pustím, ale nic Vám to nedá. A když Vám dám kartu, a řeknu PIN????
