Článek
Každý rok se těším na chvíli, kdy odhodím povinnosti a vydám se za sluncem k moři. Letos padla volba opět na Chorvatsko. S rodinou jsme mířili do osvědčeného letoviska poblíž Dubrovníku, kde jsme chtěli spojit pohodu u moře s poznáváním města. Všechno šlo skvěle – až do chvíle, kdy jsem si šel dát obyčejnou zmrzlinu. Co následovalo, mě zaskočilo víc než jakákoli vlna.
V tom vedru to byl ideální nápad – zmrzlina na promenádě s výhledem na moře. Vybral jsem si dva klasické kopečky: čokoládu a citrón. Nic luxusního. U pokladny jsem podal pětieurovku, ale prodavač se usmál a řekl: „Ještě dva eura, prosím.“ Nevěřil jsem svým uším. Sedm eur. Za dva kopečky. V přepočtu přes 170 korun.
A nebyla to výjimka. Po pár dnech jsem zjistil, že podobné ceny nejsou jen výsadou turistických center. I v menších městech zaplatíte za zmrzlinu 2–3 eura za kopeček. Pro srovnání – espresso v pražské kavárně mě naposledy stálo 55 korun. Tady vás ale dvě kopečkové zmrzliny mohou stát víc než oběd v menze.
Začal jsem se ptát místních. Jedna servírka mi potvrdila, že ceny šly nahoru kvůli inflaci, přechodu na euro a faktu, že je Chorvatsko letos plné turistů, kteří ochotně platí. „Cizinci si nestěžují, tak proč bychom ceny snižovali?“ řekla mi bez mrknutí oka.
Na Redditu jsem pak narazil na podobné zkušenosti. Turisté ze Slovinska i Rakouska se divili, kam se Chorvatsko cenově posunulo. Jeden psal, že za dříve běžných 0,5 eura dnes nedostane ani mini kopeček. Další uvedl, že si na večeři s rodinou připadali jako v Monaku, ne na Balkáně.
A tak jsme s manželkou změnili plán. Místo turistických měst jsme zamířili víc do vnitrozemí. A světe div se – ceny najednou dávaly smysl. V jedné malé kavárně u hřiště dostaly naše děti zmrzlinu za 1,5 eura a my s manželkou kávu a koláč dohromady za 4 eura. Bez výhledu na moře, ale s úsměvem od obsluhy a bez pocitu, že nás právě oškubali.
Chorvatsko je nádherné, o tom žádná. Ale pokud očekáváte levnou dovolenou jako před deseti lety, můžete být nepříjemně překvapeni. Ceny se zvedly, ať už kvůli euru, turistickému boomu, nebo chuti podnikatelů „urvat“ co nejvíc během sezóny. Ale stále existují místa, kde se necítíte jako chodící peněženka. Stačí jen trochu sjet z hlavních tras. A hlavně – příště si zmrzlinu asi radši udělám sám doma.
Zdroje:
