Článek
Řím – město, které mě dostalo, ale i vyčerpalo
Když očekávání narazí na realitu
Říká se, že Řím je věčný. A taky, že kdo tam nebyl, jako by necestoval. Tak jsem se rozhodl to napravit. Čtyři dny, batoh na zádech, otevřená hlava i srdce. Přistání na letišti Fiumicino proběhlo hladce, lehké vzrušení v žaludku a v očích představa města, které psalo dějiny. První dojmy? Trochu chaos, hodně lidí, ale i hřejivé jarní slunce a vůně, co se linula z malých bister hned u východu z metra. Řím voní. I když někdy trochu jinak, než by člověk čekal.
První kroky v labyrintu historie
Začal jsem klasicky – Koloseum. Přiznávám, měl jsem husinu. Stát tam, kde kdysi bojovali gladiátoři, kde se psala historie i lidské tragédie… Má to svou tíhu. Ale taky turistické davy, selfie tyče a lidi, kteří na mě za pět euro chtěli hodit tuniku římského vojáka. Rychle jsem pochopil, že romantickou představu o tichém putování dějinami si můžu schovat na horší časy.
Navzdory všemu jsem se nechal městem pohltit. Fori Imperiali, Palatin, Pantheon – všechno jak z učebnice dějepisu, jen ve 3D a obklopené cinkáním skútrů. A všude ta kombinace majestátu a rozkladu. Řím je krásný i ošuntělý zároveň. Jak staré šaty, které nosíte dál, protože vám připomínají něco, co nechcete zapomenout.
Město kontrastů – pizza, poutníci a popelnice
Byly chvíle, kdy jsem se do Říma zamiloval – třeba při západu slunce na Aventinu, když oranžové světlo barvilo kupoli svatého Petra. Nebo při nečekaně skvělém gelatu ve vedlejší uličce bez cedule. Ale byly i momenty, kdy jsem měl chuť sbalit kufr. Vatikán, kde jsem spíš než duchovní prožitek zažil šlapání na paty a telefonování mezi freskami v Sixtinské kapli. Piazza Navona s atmosférou karnevalu a cenami jako na Manhattanu. A hlavně ten bordel. Doslova. Popelnice přetékající u bočních ulic, zápach, který vám při obědě naruší i tu nejlepší pastu.
Ale víš co? I to je Řím. Nevyretušovaný, autentický, možná trochu unavený sám sebou. Ale pořád fascinující.
Co mi Řím dal – a proč bych se možná vrátil
Tenhle výlet mi připomněl, že cestování není o instagramových filtrech, ale o střetu představ a reality. Řím mi ukázal nádheru i stíny – a tím byl vlastně dost upřímný. Naučil mě zpomalit, přestat hledat „dokonalé místo“ a místo toho se dívat kolem sebe. A i když jsem si říkal, že už nikdy, že mě to vyčerpalo – čím víc od Říma ubíhá času, tím víc ho v hlavě nosím. Možná právě pro tu jeho nedokonalost.
A tak možná, jednoho dne, zase koupím letenku. Ale tentokrát ne s hlavou plnou očekávání, ale jen s chutí se projít tím věčným chaosem, dát si kávu na rohu a jen tak být. Protože v tom je možná to největší kouzlo Říma.
Zdroj:
Autorský článek / Vlastní zkušenost
www.italia.it – Official tourism website of Italy
