Nejkrásnější místo v Praze? Skrytá barokní zahrada, o které mnozí místní nemají tušení

O Praze se říká, že je nejkrásnější na světě. Jako člověk, který tu žije většinu života, s tím v zásadě souhlasím. Jenže ta skutečná krása často neleží na trase mezi Staroměstským náměstím a Karlovým mostem. Musíte z ní uhnout. Zpomalit. Všímat si detailů.

Jedním z takových míst je Vrtbovská zahrada. Schovaná ve svahu nad Malou Stranou, pár minut chůze od nejrušnějších částí centra, a přesto jako by byla mimo čas i prostor. Mnoho lidí o ní slyšelo. Málokdo tam skutečně byl.

Vrtbovská zahrada vznikla na počátku 18. století jako součást šlechtického paláce. Je považována za jednu z nejcennějších barokních zahrad ve střední Evropě. Terasovitá kompozice využívá prudký svah Petřína a vytváří několik úrovní, které se postupně otevírají směrem k panoramatu města.

Když jsem sem šel poprvé, čekal jsem hezké místo. Nečekal jsem ten pocit. Jakmile projdete vstupem, ruch města se zlomí. Najednou slyšíte vítr v korunách stromů a vlastní kroky na kamenném schodišti. Zahrada je promyšlená do posledního detailu. Symetrie, sochařská výzdoba, pečlivě udržované záhony. Nic nepůsobí přeplácaně.

Z horních teras se otevře výhled na červené střechy Malé Strany a siluetu Pražského hradu. Ten pohled je jiný než z přeplněných vyhlídek. Je klidný, skoro osobní. Člověk tu nemá potřebu vytahovat telefon každou minutu. Spíš si sedne a jen se dívá.

Možná právě proto zahrada nepřitahuje masy. Vstup je zpoplatněný, není tu žádná hlučná atrakce ani kavárna s reprodukovanou hudbou. Je to prostor, který si vás získá pomalu. A v dnešní době je pomalost vlastně luxus.

Praha má podobných míst víc. Třeba Havlíčkovy sady, kterým místní říkají Grébovka, nabízí romantické altány a vinici s výhledem na Vinohrady. Kdo chce sledovat západ slunce nad řekou, zamíří do Letenské sady. A pokud hledáte park, kde je víc Pražanů než turistů, zkuste Riegrovy sady.

Rozdíl je ale v poloze. Vrtbovská zahrada leží prakticky v historickém srdci města. A přesto o ní mnoho lidí neví. Možná proto, že nevypadá okázale z ulice. Vchod snadno přehlédnete, pokud nevíte, co hledáte.

Každé roční období tu má jinou náladu. Na jaře kvetou záhony a zeleň je svěží. V létě zahrada nabízí příjemný stín. Na podzim získá lehce melancholický tón a výhledy jsou ostřejší, jasnější. I v zimě má své kouzlo, když je město pod lehkým popraškem sněhu.

Co je ale stálé, je pocit klidu. V centru Prahy dnes často slyšíte hlavně cizí jazyky, kolečka kufrů na dlažbě a ruch dopravy. Tady slyšíte město jinak. Tlumeně. Z dálky.

Možná to zní pateticky, ale právě tady jsem si znovu připomněl, proč mám Prahu rád. Ne kvůli rekordům návštěvnosti nebo žebříčkům krásy. Ale kvůli místům, která si člověk musí objevit sám.

Je Vrtbovská zahrada skutečně nejkrásnějším místem v Praze? To je samozřejmě subjektivní. Každý máme své oblíbené kouty. Pro někoho je to náplavka, pro jiného Vyšehrad nebo ranní Karlův most bez lidí.

Pro mě je ale Vrtbovská zahrada symbolem toho, že i v přetíženém centru existují místa, kde se dá zpomalit a nadechnout.

A jestli jste tam ještě nebyli, zkuste to. Možná zjistíte, že nejkrásnější Praha není ta, kterou vidí všichni. Ale ta, kterou si objevíte sami.

Zdroje:

www.prague.eu - https://www.prague.eu/cs/objekt/mista/459/vrtbovska-zahrada

www.pamatkovykatalog.cz - https://pamatkovykatalog.cz/vrtbovska-zahrada-13320645