Článek
Nejsem připravená říct svoje jméno. Možná jednou. Ale zatím vám chci jen vyprávět příběh. Ne proto, abych šokovala. Ale protože chci, aby si toho někdo všiml. Aby někdo zahlédl to, co si nevšiml u mě. A třeba tím zachránil jinou holku, která teď prožívá to, co já tehdy.
Bylo mi jedenáct, když mě zavřeli. A osmnáct, když jsem konečně utekla.
Ze školy jsem zmizela najednou. „Budeš se učit doma,“ řekla máma. Místo učebnic jsem ale dostala kbelík místo záchodu a řetěz, kterým mě přivázali ke stěně. Někdy v koupelně, někdy v kleci. A když bylo potřeba zahrát divadlo, pustili mě na chvíli ven. Abych hrála, že jsme normální rodina.
Byli jsme tři – já, moje mladší sestra a máma. A pak on. Ten, který mi zničil celé dětství. Někdy mě jen mlátil páskem. Jindy… nechci o tom psát podrobně. Ale víte, co myslím. A máma to věděla. Stála u toho. A nikdy nic neřekla.
Jednou přišla sociálka. Prošli se po domě, on jim nalil kafe, já se usmívala, jak mě naučil. Neviděli nic. A odešli. A my tam zůstaly dál.
Peklo bylo v detailech. Jídlo, když se jim chtělo. Voda, když jsem si to zasloužila. A hlavně – nekonečná tma, strach a pocit, že se to nikdy nezmění.
Ale jednoho dne jsem prostě vstala a šla. Nebylo to jako ve filmu. Neplánovala jsem to měsíce. Jen jsem cítila, že jestli teď neuteču, už nikdy nebudu mít šanci. Měla jsem na sobě špinavé oblečení a v kapse nulu. Ale měla jsem jednu věc – vůli přežít.
Dnes píšu tenhle příběh z azylového domu. Mám postel, klíč od pokoje a nikdo na mě nekřičí. Chodím na terapie. Jím teplé jídlo. A učím se znovu důvěřovat světu.
Nikdo nemá právo vám vzít svobodu. Ani vlastní rodiče. A pokud čtete tyhle řádky a něco vám na vašem okolí nesedí – jednejte. Možná zachráníte něčí život.
Já jsem to přežila. Ale tolik jiných holek nedostane druhou šanci.
Zdroje:
www.the-sun.com – https://www.the-sun.com/news/11331699/girl-abused-escaped-7-years/
www.mirror.co.uk – https://www.mirror.co.uk/news/world-news/girl-escaped-abuse-locked-dog-32873346
