Článek
Můžu vás ubezpečit, že článek před vámi je 100 % napsaný skutečným člověkem. Proč to říkám? Protože to už dlouho není samozřejmé. Tématu AI jsem se již v několika článcích věnoval. Psal jsem o katastrofě, kterou budou lidské vztahy s umělou inteligencí a zodpovídal jsem otázku, zda by roboti měli mít občanství (odpověď je ano). Ovšem tam, kde je AI nejvíc destruktivní, je, podle mého, umění.
Hodnota AI „umění“
Slovem umění nemyslím „pouze“ obrazy, hudbu nebo literaturu. Zahrnuji do toho jakoukoliv lidskou aktivitu, která se dá označit za tvůrčí a dá se vygenerovat umělou inteligencí. Důvod je jednoduchý, i něco zdánlivě jednoduchého, jako je e-mail, v sobě nese odkaz člověka, který jej napsal. I během psaní e-mailu se reflektuje naše osobnost. Jaké výrazy volíme? Jakým tónem píšeme? Jaká slova používáme? Všechno tohle do jisté míry ukazuje, kým jsme, podle toho, jaká rozhodnutí činíme.
Když se zadíváte na text vygenerovaný umělou inteligenci, působí bez duše. Nejinak tomu je u AI vygenerovaného obrázku. Na první pohled může být okouzlující (pokud pomineme častý problém několika sluncí), ale nic z něj nelze vyčíst. Ve tváři osoby nedokážeme najít emoce, sledujeme obličej krásné osoby, ale nic necítíme. Obraz z obchodu s nářadím, co mi visí na zdi, ve mně vzbuzuje více emocí než nejhezčí AI vygenerovaný obrázek.
To co určité věci dává hodnotu, je lidská práce a úsilí. Další věcí je vzácnost, jakou hodnotu mají x tisíce AI knih na Amazonu? Co desetitisíce vygenerovaných obrázků na Pinterestu, které vypadají téměř totožně? Vzácnost vytváří zase jen lidé. Je jen určitý počet obrazů nebo knih, které dokáže autor napsat/nakreslit za svůj život. Tím je jeho/její tvorba přirozeně vzácná. Jak drahá by byla díla Picassa, kdyby jich bylo deset milionů? Moc asi ne.
Samozřejmě existuje argument, že moderní AI nástroje umožňují poměrně rozsáhlé možnosti úprav obrazů. Až by si jeden mohl myslet, že je to jako mít v rukou digitální štětec. Dá se mluvit o určité šedé zóně, jelikož lze mluvit o určitých rozhodnutí na straně uživatele, který určuje závěrečnou podobu díla. Stále mi to nepřijde přesvědčivé, je masivní rozdíl mezi digitálním štětcem a „štětcem“, který vám vygeneruje novou hlavou nebo horu do pozadí.
Destrukce trhu s uměním
AI „umělci“ využívají jména slavných knih a spisovatelů, aby získali pozornost. Klasické prodejní strategie nefungují. Nakupující upřednostní něco, do čeho vložena práce a čas, stejně jako do vydělávání peněz, které za ono dílo utratí. Jakýkoliv text napsaný AI má v mých očích automaticky negativní hodnotu, protože vyžaduje omezený čas k přečtení a stojí mnoho přírodních zdrojů k vytvoření.
Když je tedy AI obsah bezcenný, proč slaví úspěch na trzích s uměním? První věc je, že prodejci umí skvěle mlžit. AI se dostalo do stavu, kdy je náročnější na první pohled poznat rozdíl mezi lidským (čtěte skutečným) a AI uměním. Známé jsou případy, kdy se prodejci AI obrazů vetřeli na lokální trh s uměním a prodávali AI obrazy jako lidské.
Samozřejmě zde vzniká problém. Pokud nedokážou lidé rozlišit AI kresbu od lidské, je v tom takový rozdíl? Ano, jako kupce knihy či obrazu stále doufáte, že do produktu bylo vloženo úsilí a čas. V momentě, až člověk s AI generátorem bude moct být umělcem bude faktickým koncem umění. Bariéra ke vstupu na trh je extrémně důležitá v udávání hodnoty.
Budoucnost a AI „umění“
Pro budoucí tvůrce vidím pouze jednu cestu. Vystavět si osobní značku na svém jedinečném díle a doslova vykřičet do světa, že jejich umění je tvořeno jejím vlastním úsilím. „Vytvořeno lidmi“ bude značka kvality a měla by být stvořena a regulována státem či uměleckými svazy. Tvůrci si musí zvyknout, nahrávat svůj proces tvorby, aby byla jejich práce certifikována.
Ovšem se tu skrývá příležitost. Líní lidé a ti postrádající kreativitu budou stále používat nástroje, umělou inteligenci a trh se rozdělí na dvě části. V jedné budou konkurovat miliony AI „umělců“ a v druhém, několik desítek - stovek tisíc skutečných, lidských umělců. Zatímco se první budou lopotit za několika dolary, druzí budou rýžovat zlato.
Můj pohled na AI
Jak je z článku jasné, nejsem nezaujatý pozorovatel. Jako člověk nacházející se v akademickém prostředí si využívání AI plně uvědomuji. Dá se využít správně? Samozřejmě. Vysvětlení komplikovaných témat či kontrola pravopisných chyb a překlepů. Jenže jsem zas a znovu svědek zneužívání této technologie pro tvorbu textů a vymýšlení nápadů.
Úkoly, které mají za cíl nás připravit na závěrečné práce, se opravdu nevyplatí přenechávat AI „asistentovi“. Na straně profesorů musí být frustrující číst AI vygenerovaný text a studujícím to nedá vůbec nic.
Stejným způsobem vnímám ostatní formy AI „tvorby“. Je to překročení hranice, když už nám technologie pomáhají tak moc, že od uživatele není vyžadována téměř jakákoliv kreativita. Dílo nevychází ze člověka, ale z obsahu jiných, který byl protiprávně sebrán z internetu pro výcvik těchto nástrojů.
