Článek
Zatímco Viktor Orbán straší veřejnost AI generovanými videi Pétera Magyara, my se podíváme na to, co může opravdu zamíchat volbami. Maďarský volební systém není tak jednoduchý jako u nás, spíše se podobá německému modelu, s několika odlišnostmi.
Volební systémy a modely demokracie
Demokracie není jen jedna, liší se v závislosti na tom, jaká „většina“ vlastně vládne. Obecně se mluví celkem o dvou modelech, majoritní/westminsterský a konsenzuální. Žádná zem na světě nesplňuje všechny podmínky jednoho či druhého modelu, mají tendenci k jednomu inklinovat.
Majoritní/Westminsterský se zaměřuje na „úzkou“ většinu (v číslech 50,1 % a více). Většině by nemělo stát moc v cestě a její moc by měla být co největší. V rámci volebních systémů to znamená většinový volební systém. Výsledkem tohoto systému je velmi stabilní systém, protože velké strany získávají hlasy na úkor menších. Problémem se stává, když hlavní strana zneužívá své moci a roztříštěná opozice ji nemůže ohrozit.
Skvělým příkladem je Velká Británie. Během voleb je rozdělená na 650 +- stejně velkých volebních obvodů. V každém proti sobě bojují kandidáti a ten s největším počtem hlasů je zvolen. To vytváří situaci, kdy vítězná strana vyhrává mnohem víc mandátů než je její procentní podíl. Strana s 33 % hlasů (Labour) vyhrála 411 mandátů, zatímco strana s 23 % (Conservatives) vyhrála pouze 121 mandátů. Je to zapříčiněno tím, že Labour prostě vyhrála více obvodů.
Opačným pólem je konsenzuální demokracie. Ta, jak název napovídá míří na co „nejširší“ většinu. Důležitá je zejména ochrana menšiny před útlakem většiny. V těchto demokraciích se používá proporční volební systém. Výsledkem je znatelně fragmentovaný systém. Skvělým příkladem je Dánsko, které má v parlamentu 16 stran.
Bližší pro nás jsou naše parlamentní volby. Strany předkládají stranické listiny a podle úspěchu stran je zvolen určitý počet poslanců. Velký vliv má volební klauzule, která zabraňuje vstup do sněmovny stranám s výsledkem pod určitou hranicí (u nás 5 %, v Dánsku 2 %). To omezuje nadbytečnou roztříštěnost s minimálním narušením reprezentace (v porovnání s většinovým).
Maďarský volební systém
Takže jaké pojetí demokracie používá Maďarsko? Inu, ne tak rychle. Protože nic v politice není tak jednoduché, (i „jednoduché“ volební systémy mají své nuance) existuje ještě smíšený volební systém.
Ten existuje z důvodu, aby snížil nevýhody obou systémů a zajistil reprezentativní a stabilní systém (aspoň dokud je to možné). Nevýhodou je, že míchání obou systémů je pro voliče poměrně složité, protože nemají jeden hlas - ale dva (před volební reformou v roce 2011 měli hlasy dokonce tři). Právě volební reforma byla jednou z věcí, která udržovala Orbánovi moc v rukou po tak dlouhou dobu.
Maďarský parlament, který nemá senát, má celkem 199 mandátů. Tím, že počet jejich mandátů není lichý, předchází patové situaci, kdy obě strany mají 100 mandátů respektive, a ani jedna z nich není schopná složit vládu a získat důvěru.
Odkud toto číslo pochází? 106 poslanců je zvoleno z volebních obvodů (jeden mandát za jeden obvod). Zbytek poslanců (93) je vybrán v národních volbách, v těch je celé Maďarsko jedním velkým volebním obvodem. Jenže, tím to nekončí. Hlasy z úrovně volebních obvodů jsou přičteny do voleb na národní úrovni.
Funguje zde „kompenzační mechanismus“, kdy se hlasy z obvodů převracejí do národní úrovně. Vítěz obvodu si odnese pouze hlasy „extra“ čili pokud vyhraje obvod s 20 000 hlasy, a druhý kandidát má 18 000 hlasů, tak si odnese jen těch 2 000 hlasů a vyhraný mandát. Druhá strana, která v obvodu prohrála si jako kompenzaci odnese 18 000 hlasů, které by normálně propadly.
Nepředstavujte si to, že by prohra na úrovni okrsků znamenala ohromnou změnu na národní úrovni. Na první pohled to vypadá hodně, jenže ztráty a výhry se do určité míry vykompenzují. Z tohoto důvodu v příkladu uvádím rozdíl +- 3 %.
Modelový příklad
Pokud Tisza vyhraje 40 % volebních obvodů, protože nemá tak zavedenou síť kandidátů jako Fidesz, ale získá 55 % z národní úrovně (tam jim průzkumy přejí) volby dopadnou takto.
Volební obvody:
Tisza: 40 % obvodů -> 42 mandátů
Fidesz: 60 % obvodů -> 64 mandátů
Národní úroveň:
Tisza: 58 % = 54 mandátů
Fidesz: 42 % = 39 mandátů
Výsledky:
Tisza 96 mandátů
Fidesz: 103 mandátů -> vítězství
(Výpočty zkontrolovány AI)
Co to znamená?
To co se snažím říct mým příkladem je, že bohužel volby nejsou tak jisté jak vyplývá z průzkumů. Fidesz může využít své dlouhodobě budované podpory „na zemi“ a na národní úrovni může prohrát. Z výzkumů voličského chování lze předpokládat, že ne všichni, kdo volí pro Tisza na národní úrovni budou volit kandidáta Tisza i ve svém volebním obvodě.
Důležité pro vývoj voleb bude také překreslování obvodů (tzv. gerrymandering), kdy vládní strana může přerozdělit volební okrsky. Tím si zde může zajistit významné zisky a vykompenzovat možné ztráty z národní úrovně. Tento proces již nastal kdy Budapešť přišla o dvě křesla, která dostalo město Pešť, zatímco regiony nakloněné Fideszu si své počty ponechaly navzdory upadajícímu počtu obyvatel.
Volby může vyhrát jak Viktor Orbán, tak jeho vyzyvatel. Systémově jsou váhy rozhodně nakloněné Orbánovi, ovládá veřejnoprávní média a tím nedává žádný prostor opozici. Na druhou stranu si Magyar vytvořil silnou reputaci a po Orbánově dlouhé vládě vidí lidé naději pro změnu.
Zdroje:
Gallagher, M. 2020. Elections and Referendums. In: Comparative Politics, ed. D. Caramani.
Foundations of Comparative Politics: Democracies of the Modern World.(Newton, and Van Depth)pp. 269 - 290
