Článek
Můj článek nemá za cíl rozporovat zda existuje nebo neexistuje globální oteplování. To blahosklonně přenechám ekologům a jiným osvíceným specialistům. Text, který právě čtete kritizuje, jak se ti z vrchu snaží uhasit domnělý požár čímž si proti sobě poštvali lidi, které chtěli zachránit. Bude o Green dealu a různých zelených „zábavách“.
Kdo vymyslel Green deal? Byly to vědci? - Možná. Evropští úředníci pohánění mesiášským komplexem? - Si pište. Pod všeobecným omámením, kterému říkám zelená horečka vznikl v roce 2019 plán. Ekonomika rostla a mzdy spolu s ní, vidina nulových emisí nebyla tak vzdálená.
Zákaz prodeje spalováků? Ten bude až v roce 2035. Na to máme tolik času. Podle rychlosti pokroku budeme do té doby létat ve vznášedlech poháněných vodíkem a benzín bude dlouho zapomenutý relikt. Všichni budeme tak bohatí, že na luxusních chatách nebude problém zřídit fotovoltaiku a za zbytek vyčistíme moře od plastu…
Dobře, to si nikdo nemyslel. Přesto byla zelená horečka a naše předstírané spojení s přírodou středem zájmu. Lidé se předháněli kdo bude větší sedmikráska a čí život zanechá na tváři planety méně šrámů.
Ale ouha, na oslavu přišel nezvaný host, Covid. Navíc si šílenej psychouš z Ruska po vzoru Ruských monarchů vyrazil na loupeživou výpravu k sousedům. Ekonomický růst se zastavil a bum, máme tu recesi. Ruská ropa nám zhořkla v ústech a sankční balíčky zamávaly Putinovi na rozloučenou.
Evropskou unii musím pochválit za rychlost řešení energetické krize, stálo to hodně peněz, ale všechno se stihlo poměrně rychle. Situace se zhoršila, ale cíle se nezměnily a to je problém. Emisní povolenky a obrovské ceny plynoucí z Evropských nařízení začali bolet, ale ne všechny stejně.
Bohatí podnikatelé možná mohou vyhodit dva míče za novou tesličku, vyteplit letní sídlo sametem a koupit si kotel, který místo kouře vyfukuje jemné obláčky páry. Ale co běžní smrtelníci? Dokáží si dovolit elektro auto, emisní povolenky a nový kotel?
Ne. Ti jsou rádi, že je inflace a rostoucí ceny nestáhly na dno oceánu. Vší silou se drží voru a nějaký génius se je plastovým pádlem snaží setřást. A to se děje právě teď.
Můžete říct, že nám Evropská unie jako nějaký hodný mecenáš financuje programy na ochranu životního prostředí. A ano, je to bezesporu pravda, jen z čí kapes. Možná to není z kapes Českých občanů, i když to částečně taky. Je to z kapes občanů více rozvinutých zemí, kteří do Evropské unie dodávají „rozdíl“.
To, ale dle mého není stále to nejhorší. Proti srsti mi je ten morální nadhled. Tesla není jen auto, je to status. Říká „Podívej ty chudáku, moje auto je cool a ještě zachraňuje přírodu. To ta tvoje plesnivá fábka neumí.“ a vy mu jen přejete ať mu to mimozemské plavidlo chytne plamenem.
Rozkazy z vrchu nikdy nefungují, protože zřídkakdy či nikdy nechápou jaká je skutečná situace „tam dole“. Říkají co bychom měli dělat, ale nakonec si lítaj tryskáči po konferencích kde se chválí jak moc zelení vlastně jsou.
Asi se ptáte jaké je východisko. Opustit Evropskou Unii? Ne, to by bylo ještě mnohem horší. Od Evropské Unie nedostáváme jen zákony, o které se nikdo neprosil, ale také peníze (z kapes ostatních států). Jde o to vytrvat. S minulými volbami do Europarlamentu se změnila nálada veřejnosti a dokonce SPOLU a STAN už zvedají hlasy proti regulacím.
Nejspíš jsem naivní, ale věřím v lidský rozum. Teď je čas kdy musí jít krásné sluníčkové ideje stranou a pragmatická politika dovnitř. Je čas deregulací a šetření a dlouhodobých investic.
Jde o to, že nevěřím, že jsem na zelenou proměnu připraveni. Jak říká Kuznětsova křivka, jen bohatá společenství mohou investovat do zelené energetiky. Tím, že se konstantě mlátíme do kolen akorát zaostáváme v závodu ekonomik celého světa.
Trump je sice slon v porcelánu co zbankrotoval kasíno, ale stále má v rukou největší ekonomiku světa. Čína s Indií rostou rychlým tempem. Pokud si budeme hrát s větrníky tak dostaneme leda medaili za účast.
