Článek
Už měsíc probíhá konflikt v Iránu, ceny pohonných hmot stoupají a konec je v nedohlednu. Stále opakující se výhružky Donalda Trumpa válečnými zločiny nezabírají a oči světa nervózně sledují Hormuzský průliv.
Hormuzský průliv je úzký prostor mezi Ománem, Íránem a Spojenými arabskými emiráty. Proplouvá zde odhadem 20% světové přepravy ropy. Nejvíce postižena je Čína, pro kterou ropa dovezená přes průliv znamená 80% celkového dovozu ropy. Vliv to má, ale také na Spojené státy Americké, kde cena ropy silně ovlivňuje výsledky voleb.
Mezi Amerikou a Iránem již proběhlo několik pokusů o vyjednávání. Kromě výhružek ze strany Donalda Trumpa a odmítání se podřídit na straně Íránu není slyšet nic. Toto pondělí (7. 4. 2026) Irán odmítl 45denní příměří navržené Amerikou. Jako důvod uvedl, že hledá trvalý mír.
O čem se mluví méně, je to, že jednání neprobíhá jen mezi dvěma nejvýraznějšími aktéry války, ale i v OSN. Jak bylo zmíněno v úvodu, výpadky ropy postihly mnoho dalších zemí. Samozřejmě konflikt samotný se přímo týká i ostatních napadených zemí jako Saudské Arábie, Kataru, nebo Bahrajnu. V měsíci dubnu Bahrajn předsedá Radě bezpečnosti OSN.
Přesun problému na půdu OSN
11. března prošla Bezpečnostní radou OSN rezoluce odsuzující nevyprovokovanou agresi Íránu. Inicioval ji Bahrajn, který je jedním z deseti nestálých členů. Čína s Ruskem se zdrželi hlasování, ale rezoluci nevetovaly. Nakonec prošla s třinácti hlasy pro a žádným proti.
O třináct dní později předložil Bahrajn další rezoluci, a to k otevření hormuzského průlivu. Původní návrh uváděl, že členské státy mohou využít jakýchkoli nutných prostředků k udržení otevřeného průlivu. To samozřejmě implikuje i použití armádních prostředků. Dále rezoluce vyzývá Írán k neútočení na transportní a obchodní lodě.
Proti prvotnímu návrhu se ostře vyhradili tři stálí členové, Rusko, Čína a Francie. Čína to komentovala jako: legitimizaci nezákonného a bezohledného použití síly, které by nevyhnutelně vedlo k další eskalaci a mělo by závažné následky.
Rusko a Francie vyjádřily podobné znepokojení. Francouzský diplomat doplnil že: obranné prostředky, které nezahrnují širší použití síly musí být podporovány a vidí řešení v ukončení války s Íránem.
Další obavy plynuly z možnosti, že by rezoluce spadala pod článek 7, který povoluje diplomatické i vojenské akce. Podpora Washingtonu a ostatních, Íránem napadených států, se neukázala být dostatečná.
V reakci na to Bahrajn svou rezoluci zmírnil. Místo použití jakýchkoliv nutných prostředků pouze vybízí státy, které mají zájem o využívání obchodních námořních tras… aby koordinovaly úsilí obranné povahy, které bude odpovídat okolnostem s tím, že Rada bezpečnosti musí být s použitím prostředků obeznámena.
Cílem těchto snah je odradit od pokusů o uzavření, zablokování nebo jiné narušení mezinárodní plavby Hormuzským průlivem a mezi prostředky k dosažení těchto cílů je eskortování obchodních a transportních lodí.
Stále není jisté jestli rezoluce projde. Podle předchozích akcí Ruska a Číny je pro ně stále prioritou udržet dobré vztahy s íránskou vládou. Na straně druhé, Čína nemá luxus brát ropu z vlastní země, tak jako Rusko, a zvyšující se ceny energií poškozují spotřebitele.
Závěr
Hlasování bylo ze soboty přeloženo toto úterý, ale je otázkou, jestli bude mít rezoluce skutečný dopad. Teherán se nechal slyšet, že se nenechá zatlačovat a do konce americké agrese odmítá průliv otevřít. V současné době je to jediná páka, kterou má proti Spojeným státům, vzdávat se jí by bylo nelogické.
Írán se ocitá v „o nás bez nás“ situaci, kdy nemá žádné zastoupení v Radě bezpečnosti. Čína, pro kterou je Írán velkým spojencem, je silně zasažena ropnou krizí a proto je pro ni velmi náročné se postavit na jeho stranu.
Tím se nabízí otázka „Proč Írán neumožní čínským lodím přístup výměnou za veto na rezoluci nebo finanční prostředky?“. Na to mě napadá akorát to, že by se to dalo zneužít a zanedlouho by proplouval velký počet transportů „s čínskou vlaječkou“ a blokáda by najednou ztratila smysl.
