Článek
Obsazení parlamentu se těšilo velké kontroverzi. Podle deskriptivní reprezentace by měl reprezentovat voličstvo. Samozřejmě nelze redukovat kandidáta na několik nálepek, ale pokud složení parlamentu má reprezentovat Českou společnost tak v tom opakovaně selhává.
Deficit reprezentace v parlamentu
Tyhle volby se stal velkým tématem příchod největšího počtu žen do poslanecké sněmovny doposud. Aktuální poměr je 67 žen na 133 mužů. Skvělý výsledek, ale stále se neblíží skutečnému zastoupení žen ve společnosti. To je podle sčítání z roku 2021 50,7 % v parlamentu by to znamenalo 101.
Proč mluvím o ženách v poslanecké sněmovně, když článek na který reaguji je o transgender ženě kandidující do Senátu? Snažím se ilustrovat to, že určité skupiny společnosti jsou dlouhodobě podreprezentované. Ženy jsou nejviditelnějším příkladem, ale nemusíme zůstat tady. Co věkové zastoupení?
Průměrný věk poslance je 48,8 roku (tenhle rok nejnižší), průměrný věk v Česku je 42 let. Mezi dalšími kategoriemi může být i třída, kdy lépe zajištění jedinci s vysokým vzděláním a kontakty mají snažší přístup do poslaneckých lavic. To znamená, že lidé nížší třídy jsou nerovně zastoupení.
Proč je identita důležitá?
Jednou odpovědí může být to, co již bylo řečeno. Poslanecká sněmovna by měla reprezentovat voliče. Tahle odpověď, ale stále není uspokojivá. Mnohem důležitější efekt rovnoměrného zastoupení je, že dokážeme nahlédnout na určité problémy jiným úhlem pohledu.
Jeden příklad za všechny, potraty. Proč by měli muži rozhodovat o právech žen tak jako v Polsku? U nás to můžou být specifické ženské zájmy jako menstruační chudoba nebo platová nerovnost (která je v současné době 18%). Trpí muži středního věku nedostatkem menstruačních potřeb ve veřejných institucích? Nikoliv.
To samé platí u LGBTQIA+ menšiny a již nechvalně proslulé svatby pro všechny. Je pro heterosexuální muže důležitá svatba homosexuálů? Není, protože se jich netýká. Koho se týká jsou ty již zmíněné 4 procenta, která si nemohou adoptovat děti a ani se vzít. Česká společnost je prokazatelně pro, ale z parlamentu se ozývají maximálně ořezané kompromisy.
V České společnosti cca 4 % lidí patří do LGBTQIA+ komunity. Při férovém zastoupení to znamená 8 poslanců a 2-3 senátorů. Není tam ani jeden. Tudíž jedinná motivace proč to řešit vychází od zájmových skupin a nikoliv od politiků samotných. Ti upřednostňují jiné zájmy, které se jich týkají víc.
Pro lidi pro, kterým připadá existence LGBTQIA+ komunity shodná s meteoritem co vyhladí celou zemi. Pojďme se přesunout na ekonomickou rovinu. Parlament a vláda (ať je tam kdokoliv) je dlouhodobě obviňovaná z toho, že nereflektuje zájmů většiny čili pracující třídy dosahující průměrné a podprůměrné mzdy.
Ačkoliv se mi nepovedlo najít žádná data, lze usuzovat, že z této části společnosti nevzešla většina poslanců. Sama bych se hádala, že to číslo bude v nižších desítkách, možná i méně. Dokáží muži ze střední třídy reprezentovat zájmy mladých rodin co nemají na bydlení nebo šestiset tisíc lidí co čelí exekuci? Jsou spravedlivě zastoupeny dvě třetiny (66 %) či třičtvrtiny (75 %) zaměstnanců, které nedosáhnou na průměrnou mzdu?
Tohle jsou důsledky nerovného zastoupení segmentů společnosti v poslanecké sněmovně. Různorodé voličstvo reprezentuje převážně jedna společenská třída. Proto také vidím kandidaturu Lenky Králové jako ohromný krok vpřed.I v případě, že nezvítězí je to ukázka ohromné odvahy ve společnosti, která bere změnu pohlaví jako volbu.
Vítězství by přineslo samozřejmě mnohem víc. Mimo lepšího povědomí o České Republice v zahraničí také zaměření na stálá trápení transgender komunity. Mimo jiné třeba zrušení požadavku kastrace před změnou písmenka na občance. Taktéž to může přispět k normalizaci komunity v očích veřejnosti.
Závěr
Nakonec musím říct důležitý disclaimer, protože je někdo v komentářové sekci vznese. Nejsem pro zavedení kvót v jakémkoliv rozsahu ačkoliv mají řadu pozitivních důsledků. Protože, si nedokážu představit procentuální hranici pro lidi z nižší třídy či, že by kvóty pro sexuální menšiny kdy měly šanci projít.
Myslím, že řešení spočívá v tom si této nerovnosti být vědomí, až půjdeme zase k urnám. Pokud budeme více volit lidi z podreprezentovaných segmentů, politické strany je dají výš na kandidátky ve větším počtu. V dlouhodobém horizontu složíme parlament, který reprezentuje nás všechny.
