Článek
Somálsko je už dlouho uváděno ve výuce mezinárodních vztahů jako zářný příklad tzv. neúspěšného státu (failed state). Je to stav kdy stát nemá kontrolu nad svým vlastním územím, jeho roli často „suplují“ ozbrojené skupiny vedené místními vojevůdci.
Na Somálsko tento popis bezesporu sedí. Somálská federální vláda (SFV) je sice formálně uznávanou autoritou, ve skutečnosti ji uznává málokdo. Puntland a Somaliland jsou de facto nezávislé s vlastní armádou i vládou. Galmudung „formálně“ uznává svrchovanost SFV, ale v realitě si drží silnou autonomii. Tím zde vzniká velké tření mezi státy a federální vládou.
Na jihu ovládá velké územní celky al-Šabáb. Mimořádně odolná teroristická organizace. SFV se sice v poslední době povedlo několik úspěšných tažení (osvobození Mogadišu v roce 2011, společná vojenská kampaň s Keňou), přesto stále zůstávají velkou hrozbou.
Jak se to stalo?
Tahle otázka je, jak byste čekali, poměrně složitá a sahá až do doby studené války. Po dekolonizaci v roce 1960 vládla v zemi parlamentní demokracie. Jako u afrických zemí netrvala moc dlouho. V roce 1969 byl zastřelen prezident vlastním bodyguardem a o několik měsíců později vedl vojenské povstání generál Siad Barre.
Celých dvacet dva let vládl Somálsku železnou rukou pod ideologií „vědeckého marxismu“ spojenou s islámem. Díky bohatým sovětským investicím se dokázal udržet u moci a vybudovat jednu z nejsilnějších afrických armád v té době.
Barre nechtěl armádu pouze na okrasu. Jeho zraky se upínaly na Ogaden, provincii na jihovýchodě Etiopie s většinově somálskou populací. Jenže tady nastal problém. Po svržení císaře Haile Selassieho se dostala k moci marxistická vojenská junta „Derg“ pod vedením Mengistu Haile Mariama.
Sovětský svaz se pokusil v pozici mediátora situaci uklidnit, Barre byl neoblomný. Následovala roční válka (1977 - 1978), kdy Somálsko zabralo téměř celý jih Etiopie, než byly společnými snahami Etiopie, Sovětů a Kuby vytlačeni zpátky. Pro Somálsko to znamenalo definitivní rozchod s rudým blokem a všichni poradci a diplomaté byli vyhnáni.
Američané viděli příležitost a také se jí chopili, až do konce studené války podporovali Barreho režim. Barre si úspěšně proti sobě poštval lidi klanovou čistkou v roce 1988. Tím se Barre stal jedním z mnoha svržených diktátorů po roce 1991 kdy přestali proudit peníze ze zahraničí.
Pád centralizovaného státu
Co se stane, když mnoho odlišných ozbrojených skupin svrhne diktátora? Otočí zbraně proti sobě. A to se také stalo, země upadla do úplného chaosu. Někteří autoři pozorovali, že nastal ekonomický boom a životní úroveň obyvatel se v několika ohledech zlepšila. Vize neexistujících ekonomických regulí přitahovala nadnárodní společnosti (General Motors, Coca-Cola…), které zde začaly podnikat.
Jako velmi silný aktér se ukázal Svaz islámských soudů. Bylo to několik skupin spojených do jedné. Povedlo se jim vytvořit první de facto stát po smrti Barreho a ovládli jih a střed Somálska. Začali tvořit státní instituce a poskytovat veřejné služby, jenže vládli podle práva šaría.
Proč je to tak důležité? Protože, v té době byla v plném proudu americká válka proti teroru a sousedící většinově křesťanská Etiopie to také neviděla ráda. V roce 2004 ustanovili Přechodnou federální vládu (PFV), která se skládala z Etiopií vybraných vůdců klanů. Tato vláda se netěšila moc velké podpoře a v roce 2005 Svaz islámských soudů porazil jejich protiteroristickou alianci.
Radikální změnu přinesla invaze v roce 2006 vedená Etiopií s podporou Ameriky. Svaz islámských soudů byl poražen na hlavu a všechno území (kromě tehdy nezávislého Somalilandu a Puntlandu) přešlo pod správu PFV.
Od etiopské invaze dodnes
Říct, že by všechno bylo od té doby zalité duhou by byla prachsprostá lež. Svaz islámských soudů se rozpadl a z jeho prachu povstalo něco horšího, al-Šabáb. Tam, kde byl Svaz islámských soudů ochotný jednat, tam al-Šabáb sahal po zbraních a výbušninách. Co hůř, na jihu se těšil velké popularitě. Obyvatelé Somálska nevnímali s nadšením útok etiopských vojsk a ještě méně americké bombardování, které mnohým sebralo střechu nad hlavou.
Al-Šabáb během následujících několika let vytlačil Etiopii z území Somálska a velkou část ztracených území. Z hlavního města Mogadišu se stalo bojiště kde se často bojuje o moc s Přechodnou federální vládou. Al-Šabáb se velmi podobá Talibánu, také vznikl z mladých mužů a afiliuje se s al-káidou.
Přechodná federální vláda prošla v roce 2012 „rebrandem“ a stala se z ní Somálská federální vláda. Přijala novou provizorní ústavu a má bikamerální parlament. Jejím největším prokletím je, že je zcela závislá na penězích ze zahraničí. To na první pohled nevypadá tak špatně, ale je. Vláda samotná nemá žádný důvod vytvářet instituce, které jsou pro fungování státu nepostradatelné, protože nepotřebuje vybírat daně.
Naopak al-Šabáb funguje na základě kontraktu s obyvateli, kdy vybírá daně z ovládaných území, za ně poskytuje veřejné služby. Stále čelí dlouhodobému americkému bombardování, které se za vlády Donalda Trumpa ještě zintenzivnilo. Výsledkem toho společně s velkým suchem a podfinancováním světového potravinového programu hrozí čtvrtině obyvatel (4,4 milionu) vyhladovění.
Somálská federální vláda a nová ústava
Přechodná ústava měla zrušit systém „4 a půl“ a nahradit ho demokratickými volbami. To se nestalo a tak hlavní moc nad jmenováním politiků do parlamentu měly klany. Formule 4 a půl znamená, že každý z hlavních klanů má jeden hlas a polovina hlasu jde do konsorcia menších klanů.
Nová ústava, které předcházela chaotická debata prodlužuje trvání parlamentu na pět let, dává parlamentu pravomoc volit prezidenta a hlavně dává lidem moc zvolit si parlament. I přesto, že to znovu otevřelo náročný vztah mezi federální vládou a státy, je to velký krok vpřed. Jak jsme si řekli, současná Somálská federální vláda na tom není moc dobře a každé vítězství se počítá.
Zdroje:
•Ersun N Kurtulus (2012) Exploring the Paradoxical Consequences of State Collapse: the cases of Somalia 1991–2006 and Lebanon 1975–82
•Aisha Ahmad, Tanya Bandula-Irwin & Mohamed Ibrahim (2022) Who governs? State versus jihadist political order in Somalia
•Blanchard, Lauren P. (2020), Al Shabaab, Technical report
