Kekel: Příběh slova, které se zrodilo při špatně zazpívané písničce od blink-182

Jedno náhodné přeřeknutí, dvě kytary a parta studentů letecké školy v Odoleně Vodě. Tak podle vzpomínek Daniela Kobra vznikl slangový výraz „kekel“, který se mezi mladými lidmi rozšířil a který lze zaslechnout i po více než dvaceti letech.

Slovo „kekel“ možná znáte. Označuje něco nechutného, odporného, nepovedeného nebo zkrátka něco, co za moc nestojí. Málokdo se ale při jeho použití zamýšlí nad tím, odkud se vlastně vzalo.

Daniel Kobr z Ústí nad Labem má na tuto otázku neobvyklou odpověď. Je přesvědčený, že vzniklo jako jeho náhodné přeřeknutí při hraní na kytaru během studií na internátu v Odoleně Vodě.

Na událost si dodnes pamatuje velmi podrobně. A přestože od té doby uplynulo více než dvacet let, stačilo, aby slovo znovu náhodně zaslechl, a rozhodl se celý příběh zaznamenat.

Příběh začíná v září 2002, kdy Daniel Kobr nastoupil na Střední odborné učiliště v Odoleně Vodě, kde studoval obor mechanik opravář pro leteckou výrobu.

Škola sídlící na adrese U Letiště 370 měla dlouholetou tradici spojenou s podnikem Aero Vodochody. Její počátky sahají do roku 1958, kdy vznikla jako podnikové učiliště leteckého výrobce.

V době Danielova studia procházela organizačními změnami. V roce 2003 se zdejší soukromé učiliště spojilo se státní průmyslovou školou a vznikla Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Odolena Voda. Od roku 2008 škola používá název Střední škola letecké a výpočetní techniky.

Díky specializovaným leteckým oborům zde studovali mladí lidé z různých částí České republiky. Setkávali se tu studenti z Prahy, Brna, Ústí nad Labem, Děčína, Nového Strašecí, Dolínku a mnoha dalších míst.

Společně s Danielem nastoupil na školu také jeho kamarád ze základní školy Oleg Meleshenko, který si vybral obor letecký mechanik.

Oba spojoval zájem o hudbu.

Už na základní škole se začali učit hrát na hudební nástroje a s dalšími kamarády založili amatérskou kapelu. Všechno se učili sami a jejich hudebními vzory byly především americké punkrockové skupiny blink-182 a The Offspring.

Později odehráli přibližně tři nebo čtyři neformální koncerty pro kamarády a známé v Ústí nad Labem. Nešlo o žádnou profesionální hudební dráhu, spíše o radost z hraní.

Na internátu ale měli dost času pokračovat ve svých hudebních pokusech.

Na začátku tisíciletí vypadal internet poněkud jinak než dnes. Akordy a texty písní se sice daly hledat například na serverech Supermusic nebo Akordy.cz, ale nabídka rozhodně nebyla tak rozsáhlá jako v současnosti.

Daniel s Olegem se proto řadu skladeb učili prostým odposloucháváním z nahrávek.

A nešlo pouze o hudbu.

Protože anglickým textům často úplně nerozuměli, snažili se napodobovat slova tak, jak je slyšeli. Někdy správně, jindy s poněkud svéráznou výslovností.

Právě tento způsob učení měl podle Danielových vzpomínek sehrát zásadní roli ve vzniku slova, které se později začalo používat i daleko za hranicemi internátu.

Studenti měli ke svým hudebním zkouškám k dispozici poměrně netradiční místo.

Tehdejší vedoucí internátu Miroslav Maršoun jim podle Danielovy vzpomínky dovolil hrát v podchodu v areálu školy.

Mimochodem, jméno Miroslava Maršouna není pouze dávnou vzpomínkou. Dnes je veden jako ředitel celé Střední školy letecké a výpočetní techniky v Odoleně Vodě.

Jednoho dne se zde Daniel s Olegem pokoušeli naučit na dvě kytary skladbu What Went Wrong od blink-182.

Píseň pochází z roku 2001 a vyšla jako bonusová skladba na některých vydáních alba Take Off Your Pants and Jacket.

V její závěrečné části se opakuje anglická fráze začínající slovy „I'm kicking out fiercely“.

A právě zde se odehrálo něco, na co Daniel nikdy nezapomněl.

V podchodu tehdy nebyli pouze oba začínající hudebníci. Přihlíželo jim také několik spolužáků.

Mezi nimi byl Michal Srnka z Nového Strašecí, kterého Daniel dodnes popisuje jako jednu z nejvýraznějších postav tehdejšího internátního života.

Při hraní závěrečné pasáže skladby se Daniel pokusil zazpívat anglický text podle sluchu.

Jenže místo původních slov z jeho úst zaznělo:

„Ájm kekeln!“

Michal Srnka okamžitě zareagoval:

„No to seš kekel!“

A následoval mohutný výbuch smíchu.

V tu chvíli nešlo o žádný promyšlený pokus vytvořit nové slovo. Bylo to obyčejné přeřeknutí při zpívání anglické písničky.

Ostatním však připadalo tak komické, že se od něj nedokázali odpoutat.

Kdo někdy zažil podobný záchvat smíchu v partě dospívajících kamarádů, ten si dokáže představit, že v takové chvíli stačí jediné opakování směšného výrazu a všechno začíná nanovo.

A přesně to se podle Danielova vyprávění stalo.

Po hudební zkoušce se studenti vydali na večeři.

Stále se smáli a nové slovo začali mezi sebou opakovat. Z původního přeřeknutí se během několika minut stala oblíbená slovní hříčka.

Kvalita školního stravování navíc podle tehdejších studentů nebyla právě oslnivá.

Když jeden ze spolužáků pocházející z Brna přistoupil k výdejnímu okénku, podíval se na jídlo a směrem ke kuchařce pronesl:

„Co je to za kekel?!“

Podle Danielových vzpomínek následoval další výbuch smíchu, tentokrát ve školní jídelně.

Právě tento okamžik považuje za zásadní.

Dosud nesmyslný zvuk totiž najednou získal konkrétní význam.

Kekel začal označovat něco hnusného, nechutného, odporného, nepovedeného nebo obecně špatného.

Slovo se uchytilo prakticky okamžitě. Studenti ho začali používat v nejrůznějších situacích a podle Daniela jim tento výraz vydržel ještě několik následujících let.

Pro další osud slova mohlo být rozhodující právě prostředí, ve kterém vzniklo.

Odolena Voda nebyla běžnou místní školou. Její letecké zaměření přitahovalo studenty z různých krajů.

Na internátu spolu trávili velkou část týdne, zatímco o víkendech se vraceli do svých domovských měst.

Tam se setkávali s dalšími kamarády a přirozeně přenášeli také výrazy, které používali mezi spolužáky.

Daniel je přesvědčený, že právě tímto způsobem se „kekel“ začal šířit mimo školu.

Přesný průběh jeho rozšíření dnes samozřejmě nelze zpětně rekonstruovat. Nelze určit, kdo jej poprvé použil v Praze, Brně nebo kterémkoliv jiném městě.

Jisté je pouze to, že výraz nezůstal uzavřený v Danielově bezprostředním okolí. Podle jeho svědectví se mezi studenty používal několik let a později ho zaslechl i od lidí, kteří s jeho bývalou školou neměli žádnou známou souvislost.

A pak přišel rok 2004.

Dne 4. listopadu 2004 měl premiéru český film Snowboarďáci, který napsal a režíroval Karel Janák.

Komedie s Vojtěchem Kotkem a Jiřím Mádlem byla zaměřena především na mladé publikum. Její humor, dialogy i způsob vyjadřování odpovídaly tehdejší teenagerské generaci.

A právě při sledování tohoto filmu zažil Daniel další nezapomenutelný okamžik.

Podle jeho vzpomínky totiž v jednom z dialogů náhle zaznělo slovo, které velmi dobře znal.

„Kekel.“

Danielova reakce byla okamžitá.

„Hej, cože?! Slyšeli jste to? On řekl kekel!“

Překvapení bylo o to větší, že si toto slovo spojoval s náhodným přeřeknutím při hudební zkoušce na internátu.

Jak se mohl výraz dostat až do filmového dialogu?

Daniel předpokládá, že tvůrci mohli zachytit tehdejší studentský slang, ve kterém se slovo již používalo. Vzhledem k tomu, odkud všude studenti jeho školy pocházeli, považuje takové vysvětlení za možné.

Konkrétní cesta od internátního podchodu k filmovému scénáři však není doložena.

Film se navíc začal natáčet již v prosinci 2003. Pokud by výraz do filmu skutečně pronikl právě ze studentského prostředí Odoleny Vody, muselo by k jeho šíření dojít poměrně rychle.

Daniel si přesný rok původní události nevybavuje. Ví pouze, že se odehrála během jeho studia v letech 2002 až 2005.

Stejně tak zatím není nezávisle ověřena konkrétní filmová replika, kterou si pamatuje.

Podle Danielova pozorování ale právě po uvedení Snowboarďáků začal výraz slýchat mnohem častěji. Domnívá se, že film mohl jeho používání mezi mladými lidmi výrazně podpořit.

Daniel Kobr dokončil své tříleté studium v roce 2005.

Školní léta skončila, někdejší spolužáci se vydali vlastními cestami a z amatérské kapely zůstaly především vzpomínky a několik dobových fotografií.

Slovo „kekel“ však ze života úplně nezmizelo.

Daniel ho čas od času stále zaslechne. A pokaždé si vybaví podchod, dvě kytary, Michala Srnku, jeho pohotovou reakci a večeři, při které se z nevinného přeřeknutí stal výraz s vlastním významem.

Právě v říjnu 2026 jej znovu náhodně slyšel. To ho přimělo vrátit se k příběhu, který už jednou zkoušel zaznamenat.

V listopadu 2025 si totiž založil účet na Wikipedii s úmyslem zveřejnit informace o původu slova. Připravený návrh se mu však později nepodařilo dohledat.

Rozhodl se proto příběh sepsat znovu, tentokrát jako veřejné svědectví o událostech, které osobně zažil.

Otázka, zda slovo „kekel“ skutečně vzniklo právě na internátu v Odoleně Vodě, zatím nemá jednoznačně prokázanou odpověď.

Danielovo svědectví je velmi konkrétní. Obsahuje místo, okolnosti, jména účastníků i přesný okamžik, kdy mělo přeřeknutí vzniknout.

Historické údaje o škole, existenci skladby What Went Wrong a filmu Snowboarďáci lze ověřit z veřejných zdrojů.

To však samo o sobě nedokazuje, že stejné slovo již dříve neexistovalo v jiném prostředí.

Zajímavé je, že pro slovo „kekel“ existují i jiné etymologické výklady. Například Knihovna Akademie věd ČR zveřejnila odpověď, která hledá jeho původ ve starší němčině.

Uvedený výklad však sám o sobě nedokládá historickou cestu od starého německého výrazu k současnému českému slangovému významu.

Danielův příběh tak představuje další svědectví, které by stálo za odborné jazykovědné posouzení.

Zatím není definitivním důkazem autorství slova. Je však konkrétním popisem situace, při které výraz podle jednoho z přímých účastníků spontánně vznikl a začal se šířit.

Na celém příběhu je pozoruhodné, jak obyčejná událost mohla mít tak dlouhou dohru.

Dva kluci se učili hrát na kytaru. Jeden z nich špatně zazpíval několik anglických slov. Spolužák pohotově zareagoval a ostatní se začali smát.

O několik minut později už stejné slovo zaznělo ve školní jídelně.

A více než dvacet let poté se stále objevuje v běžné řeči.

Ať už budoucí jazykovědný výzkum ukáže cokoliv, pro Daniela Kobra zůstane „kekel“ navždy spojený s jedním nezapomenutelným večerem na internátu v Odoleně Vodě.

A možná právě proto stojí za to podobné příběhy zaznamenávat. Protože i zdánlivě bezvýznamné okamžiky mohou zanechat překvapivě dlouhou stopu.

Článek byl zpracován v říjnu 2026 na základě osobního svědectví Daniela Kobra, doplněného o dostupné historické zdroje. Přímé řeči jsou reprodukovány podle vzpomínek vypravěče. Při redakčním zpracování textu byla využita umělá inteligence.

Výzva čtenářům: Pamatujete si, kdy jste poprvé zaslechli slovo „kekel“? Používali jste ho už před rokem 2002, nebo jste se s ním setkali až později? Vzpomínky na jeho starší použití, zejména s uvedením roku a místa, mohou pomoci objasnit skutečnou historii tohoto výrazu.