Článek
Začneme normálně. Tedy nikoli o filmu.
Většina z nás miluje svůj domov a tímto mám na mysli i svou zemi. Napsal jsem většina, protože nikdy to nejsou všichni. Někteří svoji zemi nemají rádi a někteří ji dokonce mohou i nenávidět.
Thomas Mann, významný německý spisovatel působící v první polovině 20. století, svoji zemi, domovinu, miluje.
Domovina ("Ojczyzna", Pol./N./It./Fr., 2026) je zatím poslední film polského režiséra P. Pawlikowského, jehož režijní rukopis je dobře rozpoznatelný a který neuhýbá ani o píď z toho, co se mu již dříve osvědčilo. Ano, i jeho předchozí ceněné filmy „Ida“ (získala Oskara v r. 2013) a „Studená válka“ (cena za režii v Cannes 2018) jsou černobílé a jsou časově zasazeny do let po druhé světové válce.
A tak, jak Pawlikowski vybírá časové období, tak také ještě nezjistil, že existuje barevný film. Toto je však nepovedený pokus o vtip z mé strany. Všem těm filmům samozřejmě sedí černobílý vizuál. Díky němu jsou melancholičtější, zádumčivější a skvěle vystihují depresi poválečné Evropy.
Thomas Mann (Hanns Zichler) se v roce 1949 vrací do zničeného Německa se svou dcerou Erikou (Sandra Hüller), která je chytrá po něm, takže je mu zdatnou oponentkou při rozhovorech a skvělou řidičkou (oboje stejně jako M.). A tahle dvojice jezdí po své domovině a očima antinacistů vidí, že jejich vlast byla unesena nejprve nacisty a na východě poté komunisty.
V západní části Německa někteří nacisté získávají významná místa (kam by se také ztratili, že?) a ve východní části při společenském obědě zpívá rudoarmějský sbor. No, chlupy za krkem se vám z toho ježí a slavnému spisovateli přestávají chutnat ty jejich poděla.ý pelmeně. Tedy já nevím, co jedli k tomu obědu, pelmeně jsem si vzal jako synonymum. Každopádně T. Mann se při obědě moc vesele netvářil.
Thomas a Erika zjišťují, že ač se někteří dušují, jak Německo bude opět vzkvétat, svojí „službou vlasti“ ji zadupávají víc a víc do země. Víme, jak to dopadlo v té východní části, že…?!
Domovina vám pomalu, ale jistě, zalézá pod kůži, jste skleslejší a z kina půjdete třeba i smutní, a to přece při návštěvě kina chcete, nebo se mýlím?
