Článek
Kdo poctivě čte mé nepravidelné příspěvky, ten ví, že M. má pořád ty samé letní šaty 😀 a teď je má v kině Oko, kde mají plakáty, a na jedné fotce je jasně vidět, že tam jsou plakáty hned dva.
V kině Oko se konal večer „Geislerky v Oku“. Ester Geislerová totiž natočila film „Dvě deci tuše“ a Anna Geislerová hrála ve filmu „Pramen“. Tak nejdříve k tomu prvnímu.
Dvě deci tuše je precizní dokument a je to takový „Tatínek“, ale ne tak uhlazený jako Svěrákův dokument. Jde trochu víc proti srsti a ukazuje tátu Petra Geislera, významného japanologa, se všemi jeho přednostmi a nedostatky. Mimochodem, považuji název za geniálně zvolený. Název evokuje více poloh tohoto muže. Dvě deci vás asi napadnou. Pak tam je ta tuš. Vězte, že byl významným kaligrafem a s úctou o něm hovoří samotní Japonci. A mně ta tuš ještě připomíná duši. O té je ten dokument také. Možná se mnou budete souhlasit, pokud na to půjdete.
Sestry Geislerovy vystupují v dokumentu civilně a s láskou hovoří o svém otci. Přesto však nesklouzávají do ubrečeného sentimentu. Jak řekla Anna Geislerová v následné debatě: „To by nikoho nebavilo, kdyby tam bylo samý: on byl tak skvělý, on byl tak skvělý.“
Navíc je v dokumentu vidět, jakou práci si Ester Geislerová dala s výstavou prací a fotografií svého otce, svého času prezentovanou v DOXu.
Já k tomu dodávám, že takto s láskou vytvořený dokument se často nevidí.
A film Pramen? Tak k tomu zase příště.
