Článek
Vždy když píšu o filmu, snažím se být objektivní. Zde hrozí, že objektivní nebudu, tak si dejte pozor. Paolo Sorrentino je totiž můj (a nejen můj) velký oblíbenec. Navíc se narodil ve stejném roce jako já a to je přece velmi důležité!
Zatím poslední mistrův film „Milost“ ("La Grazia, 2025) je sondou do života italského prezidenta, který, ač je fiktivní, působí velmi autenticky, zrovna tak jako například papež, který ve filmové podobě takto nikdy neexistoval. Prezident, mistrovsky ztvárněný T. Servillem má před sebou pár posledních týdnů ve funkci a stojí před nelehkým rozhodnutím, zda udělit milost dvěma vězňům a podepsat jeden kontroverzní zákon.
Prezident je zde vykreslený jako normální, pochybující, nerozhodný člověk nejen ve věcech státnických, ale i ve věcech soukromých.
Sorrentino v tomto snímku projevuje bravurní režisérské schopnosti (o kterých se rozhodně nedá pochybovat) a škarohlídům, kteří v minulosti tvrdili, že svoji potenciální režisérskou neschopnost halí do hávu manýristických filmových obrazů v předchozích snímcích, dává tvrdý direkt.
Milost je ve filmografii italského mága vlastně civilní snímek, který ovšem stále obsahuje přísady, které jsou Sorrentinovi vlastní.
Příkladem těchto ingrediencí budiž portugalský prezident bojující s rudým kobercem, italský smutný astronaut nebo kreativní taneční představení.
Tradičně skvělou kameru doplňuje objevný soundtrack, který diváka drží v určitém napětí i přes zdánlivě nepříliš vysoké tempo snímku.
Paolo Sorrentino získal za tento snímek Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách a Toni Servillo cenu pro nejlepšího herce. Tihle dva jsou jak jeden.
Jak to celé dopadne? Udělí prezident milosti? Schválí kontroverzní zákon? Udělali byste to stejně jako on?
A víte komu patří vaše dny?
Neřeknu! Jestli chcete odpovědi na všechny tyto otázky, budete muset zajít do dobrého kina, to se prostě nedá nic dělat.
No a navíc ten italský prezident nosí skoro stejný klobouk jako já! Však jsem vás upozorňoval, že to dnes nebude objektivní.
A co na to moje M.? Ani nečekala do rána, aby to celé zhodnotila. Řekla, že se jí ten klobouk moc líbí, tedy pardon, vlastně ten film!
