Článek
Tak co vy! Šmejdi! Hej!
Začít takto nový post není zcela běžné a věřte, že to mohlo být o dost ostřejší.
Film „Přísahám, že za to nemůžu“ ("Swear", VB 2025) vychází ze skutečného příběhu Johna Davidsona, u kterého se v průběhu teenagerských let rozjede Tourettův syndrom, kdy z člověka vyjede nadávka a ještě se divně chová. Johna ztvárnil Robert Aramayo, kterého jsem někde viděl, ale vůbec nevím, kde. Tady svým hereckým partem připomíná legendární výkon Dustina Hoffmana v Rain Manovi.
Příběh se odehrává zčásti v 80. letech minulého století, kdy nikdo neměl tušení, že něco takového existuje. Ve škole, na úřadech, na policii, u soudu. Tam všude se náš milý John ocitne a chce něco říct.
Jdete po ulici a máte nutkání nazvat poldy „chlupatejma sviněma“, jste v obchodě a je tam hezká holka, tak prostě zase něco řeknete…
Život se tedy s Johnem nemazlí a on dostává nakládačku. Když ale potkáte správné lidi, můžete i takovou životní nálož přežít.
Jak film vychází ze skutečného příběhu, má až dokumentární charakter, je uvěřitelný a dramatický a zároveň přináší i humorné odlehčení. Zároveň je poučný (pro ty, kdo o syndromu nic nevěděli) a má až terapeutický účinek. Otevře vám oči.
Věřte, že na některé scény pravděpodobně nezapomenete. Například na tu z auta, kde sedí John s dívkou a venku jsou její rodiče. Víc neřeknu.
Je zajímavé, že režisér snímku, Kirk Douglas, měl dosud na kontě spíše odlehčený žánr. A vypadá to, že „Moje tlustá řecká svatba II.“ nebo „Jak porodit a nezbláznit se“ pravděpodobně donutily tohoto režiséra k sebezáchovné reakci a natočil tuhle záležitost.
M. tentokrát nečekala na hodnocení do rána a vyřkla pozitivní „do hajz.u, to bylo skvělý, kur.a“. Ne, takhle to neřekla, ale význam zůstává.
Jo, a ještě k fotkám. M. nosí toto léto jedny oblíbené šaty, a proto je jednoduché pořizovat fotografie z různých kin a nikdo si toho nevšimne. Je to takový filmový skript v praxi. V kině Kavalírka prostě neměli tak pěkný plakát jako v Oku.
A na čem jsme byli v Oku? O tom příště.
A jděte už do prde.e!
