Hlavní obsah
Automobily a doprava

Cyklistika v normální společnosti

Jako aktivní cyklista na českých silnicích se pokouším reagovat na článek „Cyklisté, vzpamatujte se“.

Článek

Jsem cyklista, silničář, nadšenec. To píšu hned na úvod, aby bylo jasno, že budu hovořit z pozice nás slabších, a ne z pozice řidiče obrovského černého brumlajícího SUV.

Atorka článku, na který se snažím reagovat, nepochybně aktivní cyklistkou není, neboť by nikdy nemohla takovou snůšku invektiv napsat. Naopak patří nepochybně do skupiny nešťastných, kteří si své frustrace léčí na těch pár lidech na kole, které za den potká.

Jistě také za volantem praktikuje to, co ostatní členové její ideologické skupiny: Zbytečně těsné průjezdy kolem kolečkáře ve vysoké rychlosti, nesmyslné troubení na místech, kde je místa dost, bleskové odbočování z kruháku těsně před nosem cyklisty, předjíždění proti cyklistovi v protisměru, a možná si i stříkne ostřikovačem, aby se nešťastný kolař pořádně lekl. Když se dlouhá cesta za volantem vleče, je to bezva zábava.

Fakt, že cyklista platí stejné daně, silnice je stejně jeho jako motoristy a je prostě jen pomalejším vozidlem (jako třeba traktor nebo kropicí vůz) podobné lidi prostě obchází.

Ve sportovně a civilizačně pokročilejších zemích jsou naprosto běžné skupiny několika desítek silničářů či bikerů, které řidiči bez problému respektují a předjedou je až na přehledném místě. Autorku výše zmíněného blábolu by podobné setkání nepochybně připravilo o duševní rovnováhu.

Absolutní nesmysl o oslnění řidičů moderními svítilnami značky Garmin, které disponují světelným čidlem a korekcí intenzity nebudu snad ani komentovat.

Nakonec svého krátkého expozé něco optimismu. Jezdím na kole více než 40 let a mohu říci, že v posledních letech se vztah řidičů k nám zlepšil, a to o hodně. Hlavně těch mladších, z velkých měst a cizinců z cyklistických zemí. Je už dost takových, co dokážou jet chvilku za námi, netroubit a neobjíždět nás v zatáčkách. Skupina agresivních divočáků, obvykle za volantem očouzených Octávií I. generace, se stále pomalu ztenčuje.

Byl jsem hostem v příkopu již dvakrát a doufám, že mne to už nepotká. Ležet mezi odhozenými PET láhvemi a krabičkami od cigaret a čekat na záchranku není nic příjemného. Jsem navíc sám lékařem záchranné služby, tak ji nechci využívat i jako zákazník.

Sportu zdar!

MUDr. Daniel Otýs

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám