Článek
Jásejme a radujme se. Konečně se to podařilo. Sice jsme kvůli tomu potřebovali zavést devatenáct kol sankcí a v tom posledním jsme zakázali do Ruska i export hraček s motůrkem, ale konečně se to povedlo. Už tři roky mluví Uršula o nedostatku v Rusku, jak tam bojují pomocí polních lopatek a rabují čipy z praček, co nevidět se jejich válečná mašinérie zastaví a kdyby ne, posílíme schopnosti Ukrajiny útočit v hloubi Ruska na jejich rafinérie či čerpací stanice na ropovodech.
Nakonec zasáhl ó velký Donald Trump a konečně udělal to, co se neudělalo předtím. Nejenže uvalil sankce na ruský Lukoil a Rosněft, ale i na všechny, kteří by od nich ropu odebírali. Evropa zase v Holandsku znárodnila firmu Nexperia, která dodávala čipy evropskému automobilovému průmyslu, ale patřila zlotřilým Číňanům. To bylo bezpečnostní riziko a v takovém případě znárodnění nejenže nevadí, ale je přímo žádoucí.
Výsledek se tentokrát dostavil takřka okamžitě. Čína zakázala svým pobočkám společnosti Nexperia export některých produktů. Mluví se o omezování výroby některých aut v Evropě, ale všichni tvrdí, že to není kvůli čipům, ale prostě proto, že není poptávka.
Stejně tak se americké sankce na ropu od Lukoilu dotknou především amerického spojence – Maďarska a pak amerického spojence – Ukrajiny. Značná část nafty, na kterou jezdí ukrajinská armáda, se dodávala právě z rafinérie Lukoilu v Rumunsku nebo také ze Slovnaftu a dalších maďarských rafinérií.
Ceny ropy už reagují a rostou… Rusové oznámili, že na (Putinovu) funkci to nebude mít vliv.
Do toho se rozpadá fronta u Pokrovsku i Kupjansku, sám majnstrým náhle tvrdí, že Ukrajinci mají leckde kilometr fronty obsazený pouze čtyřmi až sedmi muži a vypadá to, že ukrajinská generalita přestává tato města bránit. Elitní brigády se prý už stáhly a chudáci branci jsou vypalováni ruskou dronovou mašinérií. Poslední výměna těl mezi Ruskem a Ukrajinou byla v obvyklém poměru. Tisíc Ukrajinců na třicet Rusů… Samozřejmě to vůbec neznamená, že by Ukrajina měla velké ztráty…
Novinky naštěstí přispěchaly s článkem, že v vojenská výroba v Rusku kolabuje…
Všechny předchozí sankce měly jednu hlavní výhodu. Vždycky v nich byla nějaká klička, která umožnila ruské suroviny přejmenovat na azerbajdžánské a vše se vyřešilo fakturou od jiného dodavatele. Nám to nikdy nepomohlo, jen jsme to zaplatili, ale hodně to pomohlo Kazachstánu i tomu Alijevovi, který si z Arménie ukrojil, kolik chtěl a potřeboval… ale když si vezmu, že nejznámějším arméncem u nás je Oganesjan, tak mám přímo chuť fandit Azerům.
Tentokrát se zdá, že poprvé opravdu přišly zničující sankce. Tedy, zničující pro nás. Konečně došlo na opatření, která opravdu vyřazují část ruské ropy z trhu a konečně se podařilo zasáhnout Čínu tak, že když tam měl jet nový německý ministr zahraničí, nakonec neletěl, protože Číňané se s ním odmítli setkat. Skutečně zničující sankce přišly ve chvíli, kdy se naši geopolitičtí soupeři mohli na tuto eventualitu tři roky připravovat, napojit nové logistické trasy a vytvořit alternativy bez složitých jednání v europarlamentu. V Rusku i v Číně stačí rozhodnutí a pak dekret. Pak už se rovnou buduje.
Ale zaznamenal jsem nějaké nepotvrzené zvěsti, že Lavrov a Rubio se prý sejdou třicátého října. Tak snad ještě dostanou všichni rozum.
